Sherlock: Ohavná nevesta

Já to tušila, že je v tom zasazení do minulosti nějaký háček! Moffat s Gatissem ale překonali moje očekávaní a jsou děsně meta. Neuvěřitelně jsem si užívala malé detaily a náznaky k vyřešení případu i dějovým twistům - skoro jako když si povídáte s někým hodně chytrým a oba z toho jste nadšení. Po pomalejší třetí sérii tu znovu máme hodně dějový díl, který nabídl fanouškům nějaký ten fan service (konečně zasazení do původního prostředí!), ale zároveň svým způsobem posouvá děj celého seriálu. K dokonalosti chyběla jen přítomnost Irene Adler, tak snad někdy příště... PS: Mimochodem musím pochválit krásné viktoriánské lokace! (02.01.2016)

Uctivá, zábavná a nic svým novodobým dílům nedlužící odbočka do viktoriánských časů si vybrala vše, co hýbalo tehdejší dobou: probouzející se hnutí za ženská práva, za sociální spravedlnost, mystiku, vystoupení mágů, začátky psychoanalýzy i vědecké racionality. Všechny tyhle motivy příběh unese a skvěle je dokáže propojit. Pranic mi nevadí, že vysvětlení je trochu krkolomné, to přece k Sherlockovým případům patřilo vždycky. (17.04.2016)

Tak dlouho jsme čekali alespoň na tento speciál v podobě jednoho viktoriánského dílu... a dočkali jsme se sice místy efektního (jako vždy), ale hlavně hektického guláše, který tak trochu neví, čím chce být. Pevně věřím, že tvůrci si svou chybu uvědomí (lynč fanoušků jim snad naznačí) a navrátí se k původnímu vyznění a kvalitně vystavěným epizodám. (08.01.2016)

Pochopitelně, že všichni (včetně mě) chtěli vidět "nového Sherlocka" jako "starého Sherlocka"... o to větší provar pak je, když dojdete k závěru, že nejlíp to o nějakých pár týdnů později rozsekl Deadpool, když si dělal legraci z "breaking fourth wall within breaking fourth wall", což dělá nějakých šestnáct zdí;) Podobný pocit jsem měl z Přízračné Nevěsty, která je jednoznačným důkazem, že tvůrci Sherlocka se někde mezi druhou a třetí sérií stali naprosto ztracenými onanisty, kteří už samou zpovykaností "nevědí, co by". Takže abych se zbytečně nezdržoval - precizní výprava, očekávaný dobový feeling, a asi do poloviny přesně to, co bych očekával, a co se mi líbilo, byť tam nebylo nic navíc nad rámec "dalšího Doylea" (Arthura Conana, ne Raye). A pak se "něco stane", a začne se alegorizovat, dělat projekce, skákat do hlavy a z hlavy, a do hlavy v hlavě, a tak dále, a tak podobně, a pak se příběh zvrhne v ubohou sufražetskou agitku, na kterou můžete mít podezření asi od dvacáté minuty (od setkání s patologem), ale myslíte si, že takhle trapní snad tvůrci SHERLOCKA nemůžou být. Jenže ouha, můžou... Takže v konečném zúčtování i vděčné humory jako retardovaná Watsonova znaková řeč a manželské stěry působí spíš o to zoufaleji, než aby bavily. Čili promiňte, ale je to zklamání, a mám vážné obavy o další směřování celého fenoménu Sherlock by BBC. 50% (11.03.2016)

Tři díly první řady byly vskutku originální, svěží a inventivní. Náhle však nápady došly, pak ještě víc a začalo se vatit, nadstavovat a vymýšlet popkulturní pičoviny, ze kterých si Ártý Onan, t.č. šest stop pod zemí, určitě pomačkal pohřební kvádro vzteklým otáčením. Poté ale došla i vata a pičoviny a nadešel čas sáhnout po kokainu. Tudíž se to, co tak nadějně začíná jako fajnové dobové retro, záhy zvrhne v kokotsky užvaněné Halušky Šerloka Holmse, které se začínají nápadně blížit k narkáčským fantasmagoriím Geje Ryčího, a já už jsem jen zvědav, ve kterém díle se objeví čínští kataristé, Džek Rozkuřovač, Lejdygaga a zjistí se, že Moriarty je celou dobu ufon. Ani pár zdařilých filmařských fines, ani charismatický Benedikt Okurkáč, ani sladce infantilní Hobit tuhle intenzivní pernikiádu a vaření z hoven tentokrát už nevytrhli. (22.01.2016)