Po strnisku bosý

Jan Svěrák zahazardoval a příběh svého otce natočil podle vlastního scénáře. Nesourodost témat a absence dramatičnosti pak vede k tomu, že jsme dostali horší kopii Obecné školy, která očividně plýtvá talentem před i za kamerou, ale aspoň potěší technickou suverenitou a příjemnou atmosféru. Chtěli jsme však mnohem víc. (24.08.2017)

Ja mám zo súčasnej českej kinematografie vážne v obľube už asi len Zelenku a filmy s Janou Plodkovou. A Terezka Voříšková sa k nim čoskoro pridá. Scény v ktorých sa v Po strništi bos objavuje, ako jediné (!) siahajú takmer ku štyrom hviezdam, čo je na značku Obecná škola, z tvorby Svěrák a syn, dosť smutný výsledok. Pekný film, akých sú tucty. (28.04.2020)

Cekal jsem teda vic. Natoceny to je samozrejme skvele, co taky cekat jineho od Sveraka, tady vyrazne cni nad ostatni ceskou produkci, ale to je tak vsechno. Problem je, ze tu neni zadnej pribeh, ne ze by treba takova Obecna skola nejakej zasadnejsi pribeh mela, ale drzelo to pohromade, tady se film rozpada na sled obcas lehce vtipnejch, obcas lehce dramatickejch a vetsinou hlavne nostalgickejch scenek, kde ale ani o jedny nemuzu rict, ze bych si ji par dnu po skouknuti jeste vybavil. Co se tyce hercu, herecka sestava se podarila sestavit silna a vsichni jsou fajn, jen nemaj moc co hrat. No a co se tyce detskejch hercu, hlavni hrdina jeste jakz takz jde, ale ostatni jsou prehravajici blbecci. Chapu, ze z kraticky knizky, ktera je sledem vzpominek, se asi nedalo vystavit nejakej silnej pribeh, ale mozna, kdyby to napsal starsi Sverak, bylo to o nekolik urovni vejs. Film jsem dokoukal, nenudil jsem se, ale znova ho videt nepotrebuju. (02.01.2019)

Tohle je Obecná škola, kdyby se vůbec nepovedla. Bez děje, bez zápletky, bez hereckých výkonů, scénář neexistuje, nevhodná a bezobsažná hudba, dialogy jsou prkenné, kamera se vyžívá v detailech a vůbec nefunguje, střih divákovi ani trochu nepomáhá, je tu celá řada úplně absurdních scén typu zpěv Terezy Ramby, nebo tahání Vlka od babičky, ale to jsou scény, které asi absurdní být chtěly. Zároveň je tu ale i spousta scén, kdy si opravdu říkám, co to jako mělo být? Například sexy svlíkačky Terezy Ramby před svým synem, jakoby ho snad chtěla svést. Sexy záběry na spící devítiletou holku nebo situace, kdy se znenadání objeví spousta dětí a nasednou na povoz, i když pro to vůbec není důvod. Obecně by skoro každá scéna mohla být úplně v jakékoliv části filmu a vůbec nic by se nestalo. Děti nestárnou, takže tahle potíž odpadá. Řada těchto scén je tam vložena bez jakékoliv naváznosti na to, co bylo předtím a co je potom. Naprostá většina potenciálních dějových linií je načrtnuta v jedné dvou scénách a pak už nic (viz ona devítiletá zrzavá holka). V podstatě každá vedlejší postava (a že jich tam je) ve filmu vůbec nemusela být, jejich přítomnost nebo nepřítomnost pro film je úplně irelevantní (viz role Hynka Čermáka, Petry Špalkové, Zuzany Stivínové a dalších). A nakonec ještě takové dvě drobné výtky - není to ani trochu vtipné a filmu se vůbec nedaří vzbudit iluzi, že se odehrává za 2. světové války. Jediné, co cením, že se snímek snaží nahlížet na toto období úplně jinak, ale podle mého úplně špatně. (03.02.2021)

Silné zklamání. Bohužel jsem nucen s lítostí konstatovat, že Jan Svěrák upadl do uměleckého kómatu a svým nejnovějším snímkem nepřináší nic nového. Líbivé obrázky, ale jinak kolem toho všeho dost prázdno. Atmosféra protektorátu prakticky nulová, děj totálně rozpadlý a herecké výkony s výjimkou fantastického Oldřicha Kaisera takové nijaké. Problém je taky v humoru - je dost nucený a používaný na sílu, aby tam byly jakože vtipné situace. Přitom jiný Svěrákův film z druhé světové války Tmavomodrý svět (2001) patří k tomu nejlepšímu, co od roku 1990 v naší kinematografii vzniklo. O to je to zklamání bohužel větší. (Viděno v podobě předpremiéry na LFŠ v Uherském Hradišti.) (06.08.2017)