Po strnisku bosý

Hned po skončení filmu jsem měl o hodnocení jasno, ale přemýšlel jsem o důvodech. V podstatě na klíčových postech režie- kamera- herci jsou moji oblíbenci a odvádí velmi kvalitní práci i typický dialogy ala Zdeněk Svěrák opět ukazují, že tento pán si rozumí s českým jazykem možná nejlíp z nás všech. Potom jsem se vrátil k hereckým výkonům a vzal jsem si Ondru s Terezkou, které oba považuji za výborný herce a zjistil jsem, že i když nehráli vůbec zle, našel jsem v hlavě filmy, kde oba měli mnohem víc herecky vybroušených scén a v tom mně to bouchlo. Kámen úrazu je příběh, tohle je prostě stojatá voda do který se občas hodí klacíček, který udělá sem tam nějakou dějovou vlnku hlavně tedy díky hereckému mistrovství Oldy Kaisera. Tohle nebyl filmový příběh, možná každý druhý občan v naší zemi má nějakou podobnou historku, vzpomínku na své dětství, které se ale nějak zásadně nevymykají aby dokázaly udělat divácký biják. Mé hodnocení mně vysloveně mrzí, ale nemůžu jinak. (16.08.2017)

Filmovat sice Jan Svěrák nezapomněl, jenže k plnohodnotnému filmovému zážitku nestačí vytvářet malebné obrazy a pracovat s retroatmosférou. Potřebujete taky funkční scénář. Netuším, proč Jan nevyužil schopností svého otce, který je jedním z nejlepších scénáristů posledních dekád. Po strništi bos nefunguje a když používám tenhle termín, myslím opravdu NEFUNGUJE po dramaturgické stránce. I když Honza Svěrák zaplňuje svůj snímek tím či oním, ve výsledku je ten film neuvěřitelně prázdný. Nepotřebujete jenom vzpomínky, musíte je něčím vhodně poslepovat dohromady. Tomuhle kousku pomáhá do značné míry sentiment, ale pomáhat mu nebudu, na to je tu dost jiných. Celkový dojem: 45 %. Neodpustím si ještě výhradu k obsazení Oldy Kaisera. Přece jen, i když věkový rozdíl mezi Vetchým a Kaiserem teoreticky velký není, léta, kdy Kaiser chlastal první ligu, se na něm bohužel podepsala, takže by s úspěchem mohl hrát tatínka Vetchého. Mimochodem, on i Ondřej Vetchý je na Terezu Voříškovou a malého synka taky trošku přestárlý... Scéna u rybníka, kde si Voříšková s Kaiserem vymění dlouhý emocemi nabitý pohled a je evidentní, že režisér chce u diváka vyvolat dojem ať už platonického nebo naplněného dávného vztahu, mi vyvolává asociace spíš s pedofilií než čímkoli jiným. (17.09.2017)

Nelze hodnotit pouze v porovnání se současnou (posledních patnáct let?) českou filmovou produkcí, mezi tou samozřejmě ční do výše. Zároveň je však nutno přiznat, že se nejedná o žádný kinematografický milník. Tak jako tak jsem si Po strništi bos velice užil. Výborný výběr herců (konečně zase jeden film bez Macháčka), Voříšková mně snad poprvé ve filmu nevadila, Vetchý, Tříska, dětští herci. Laskavý humor. Prostě klasická svěrákovina, v dobrém slova smyslu... 90% (26.09.2017)

Nejpředceňovanější filmař za posledních 30 let v českých zemích se rozhodl pro, u mě nepochopitelný krok, že natočí prequel Obecné školy. Jenže zatímco v roce 1991 se mu sešel příběh, obsazení, kamera a scénář. Tentokráte film plave nejvíce vinou samotného pana režiséra, který ve spoustě scén působí stylem že vlastně neví co má točit. A tak třeba koupání Edy Součka se svou maminkou atmosférou připomíná spíše, že by se ti dva měli pomilovat na břehu. Úplný propadák to sice není, ale dechberoucí podívaná taky ne. A to jsem přehnanými očekáváními opravdu netrpěl. 50% (17.02.2019)

Na pohodu. Stačí trocha umu, a okupace najednou není braná jen jako něco hrozného... Jaká je válka očima malého Pražáka, "uklizeného" na neprobádaný venkov? Malý Eda se ve své mysli rázem vyrovnává se dvěma úplně novými světy, a Svěrák se tuto skutečnost rozhodl podat jako komedii, nikoli drama. Fungovalo to na mě znamenitě, tahle druhá světová v melancholických klipech! (17.08.2017)