Červená korytnačka

Prostý, ba až primitívny príbeh, z ktorého smrdí človek. Audiovizuálne skvelé. Hoci som voči filmu počas pozerania mal nemálo výtiek, v konečnom dôsledku som sa pri konci prichytil emocionálne dojatý, a všetka pachuť z predošlého miestami až gýčovo pôsobiaceho diania bola preč. Retrospektívne som si uvedomil, že moje výtky voči filmu sa skôr vzťahujú na moje očakávania, čo by mi mal tento film ponúknuť. Keď sa od nich oprostím, ide o jednoducho odrozprávanú, ale citlivo zachytenú alegóriu na život, so skvelou hudbou a nežnou nesilenou myšlienkou. Super. 4.5*. (11.12.2016)

Jsem rád, že se stále ještě dělají artové animáky pro dospělé a nejen ta klasika pro děti. Červená želva je hlavně fantasy a mysteriózním příběhem a tak je na něj nutno nahlížet. Je to snová záležitost o trosečníkovi na ostrově, který když zajistí své základní potřeby začne přemýšlet o tom jak ostrov opustit. To se mu však nedaří. Když se však na ostrově posléze s někým setká, zjistí, že už vlastně nemá potřebu jej opouštět, protože to hlavní už našel. Nač tedy plout vstříc neznámému světu? Animace byly překrásné i ztvárnění ostrova. Ve filmu byly i momenty, kdy jsem ani nedýchal napětím. Jak jsem ale psal výše, musíte se na film naladit a nenahlížet na něj optikou reálu, pak by vše ihned přestalo fungovat. A celý příběh by byl o ničem, jen jakousi halucinací. Film je krásný sám o sobě, ale tou třešničkou na dortu je hudba, která film doprovází! Nádhera. Jen doporučuji na film nekoukat s nejmenšími. Není to opravdu animák pro ně. Má dcerka z něj pěknou chvilku plakala... Dávám za 4 krabíky. * * * * (02.04.2017)

A já nejsem dojat! Když vím, jaká hra se se mnou hraje, nemám chuť ji hrát. Taková symbolika, až je úplně prázdná, podobenství o životě bez života. Je mi jasné, že na to japonci francouzům skočili, ona je evropa se svými zvláštnostmi hodně přeceňovaná a obdivovaná, tím více, čím je prostému člověku (japonci) vzdálená. Zklamalo. P.S. a spoiler: nemůže po mně nikdo chtít shovívavost s filmem, kde se zabíjí želva, pod jakoukoli záminkou. (28.02.2017)

Vizuálně úchvatné, esteticky výrazné, přesto scenáristicky slabé. Na plátně tak nejvíc pozornosti zaslouží vedlejší postavy všetečných krabů, kteří působí originálně a vtipně a vůbec, natočte o nich celevečerák! Zdatně konkurují poplíkům z Totora (nojo, stylistika studia Ghibli je z toho náramně cítit, a to je dobře, nemít Červená želva tak nabitou konkurenci, klidně by tam šla i ta čtvrtá hvězdička). (09.10.2016)

Příběh začíná bouří – opuštěný trosečník se probudí na pustém ostrově a okamžitě začne myslet na to, jak z této opuštěnosti utéct a vrátit se do civilizace. Ač se snaží sebevíc, nedaří se mu. Obzvlášť když přijde na příčinu jeho nezdaru, nedokáže potlačit svůj hněv a beznaděj a udělá něco, čeho bude později litovat. Ale to už k životu patří. Jeho samota mu ovšem dovolí poznat sebe sama a nakonec mu osud dovolí pochopit, co je to láska, rodičovství i poznat ten okamžik, kdy by stará generace měla ustoupit a svět přenechat té mladé. Celý ten magický příběh o koloběhu života je krášlen obyčejnými barvami. Autor to nepřehání s barevností, ačkoliv by mohl. Zůstává střídmý a i důležité věci dokáže zvýraznit, aniž by jim přidával na sytosti. Film pak působí, že kromě červené neexistuje v jeho světě výraznější barvy. A možná je to tak dobře, protože červená je zde symbolem lásky. Bez ní ať si je svět klidně jen černobílý. Přesto lze vidět, že každý tah je namalovaný s péčí a animaci se nedá nic vytknout. Vypráví v podstatě o obyčejné každodennosti, ač na neobvyklém místě, proto se k příběhu velmi hodí. To se ovšem nedá tvrdit o hudbě. Samozřejmě byla úchvatná jako každá hudba, kterou nahraje symfonický orchestr, přesto si myslím, že v některých scénách až kazila dojem, neboť převzala moc nad celým vyprávěním a přesunula ho někam, kde podle právě odehrávající se scény neměl být. Přesto si myslím, že pokud by se někdo jen zaposlouchal do tónů, které zněly, nebyl by zklamaný. Kromě animace a hudby již zbývá poslední důležitá věc, bez které film není filmem – scénář. Červená želva je de Witův celovečerní debut, na kterém pracoval téměř deset let. Je rozhodně mnohoznačný. Pokud jste filmovým kritikem, můžete se ve filmu rochnit a najdete si v něm to své a odejdete spokojení. Pokud jste unavený rodič, který jde s dítětem do kina, místo aby doma doháněl spánek, příběh vás spíš nezaujme. Na druhou stranu zabaví vaši ratolest, protože té by se tento nezvyklý snímek líbit mohl a bude. Proto nebojte se jít na něj s dětmi, nebojte se v něm hledat vše, co skrývá, protože tenhle snímek dokáže uspokojit každou věkovou skupinu. Záleží jedině na tom, zda dokážete tuhle snovou realistickou pohádku přijmout a neptat se „proč?“. Silné 3*. (18.11.2016)