Červená korytnačka

Tento nenápadný snímek od Dudoka de Wita mi vehnal slzy do očí. Celý příběh pojednává o koloběhu života doprovázený metaforami a symbolikou. Můžeme zde vidět opravdový vztah mezi mužem a ženou bez jakýchkoliv přetvářek a lží. Stačí pouze výraz tváře a pohyb těla. Animace je nádherná, hudba tam padne jak ulitá a vyprávění nikam nespěchá. Jediné na co se divák musí připravit je více otázek něž-li odpovědí. (19.06.2017)

Vizuálně úchvatné, esteticky výrazné, přesto scenáristicky slabé. Na plátně tak nejvíc pozornosti zaslouží vedlejší postavy všetečných krabů, kteří působí originálně a vtipně a vůbec, natočte o nich celevečerák! Zdatně konkurují poplíkům z Totora (nojo, stylistika studia Ghibli je z toho náramně cítit, a to je dobře, nemít Červená želva tak nabitou konkurenci, klidně by tam šla i ta čtvrtá hvězdička). (09.10.2016)

Zklamání. Vizuálně podmanivá animace filmu, od kterého byste podle traileru i celkové prezentace čekali mnohem větší filozofickou hloubku. Ale podobenství je to jednoduché, vlastně až příliš na to, že snímek má 80 minutovou stopáž. Jako krátký film geniální, jako celovečerní snímek, který se tváří, že má myšlenku, ale který ve skutečnosti celou dobu, každou svojí scénou opakuje jedno a totéž pořád dokola. Nejsem proti, když filmy mají jednu myšlenku a věnují se jí pořádně, chtějí jí jaksepatří sdělit, ale pak očekávám promyšlenější vyprávění, ne že si hraji na kolovrátek a dokola opakuji jedno a totéž, což je přesně případ tohoto snímku. Má nepochybně své kvality - v animaci i v atmosféře, ale podobenství i pointa ve stylu, objev si v tom, co chceš, je v tomto případě spíš odbytím filmu - animace na úkor scénáře. Cílové publikum nejasné - pro děti těžko pochopitelné a nudné, už proto, jak jsou koncipovány scény, pro dospělé místy také nudné s hořkým pocitem odbytí příběhu i myšlenky. Nezbývá než obdivovat animaci. 60% PS: Na druhé straně režisér Michael Dudok de Wit není prvním autorem, koho zradil celovečerní formát, byť v krátkých animovaných filmech exceluje, tvůrci animovaných snímků s tím mají problém obecně - stačí vzpomenout Shane Ackera a jeho Číslo 9. (20.12.2016)

Příběh začíná bouří – opuštěný trosečník se probudí na pustém ostrově a okamžitě začne myslet na to, jak z této opuštěnosti utéct a vrátit se do civilizace. Ač se snaží sebevíc, nedaří se mu. Obzvlášť když přijde na příčinu jeho nezdaru, nedokáže potlačit svůj hněv a beznaděj a udělá něco, čeho bude později litovat. Ale to už k životu patří. Jeho samota mu ovšem dovolí poznat sebe sama a nakonec mu osud dovolí pochopit, co je to láska, rodičovství i poznat ten okamžik, kdy by stará generace měla ustoupit a svět přenechat té mladé. Celý ten magický příběh o koloběhu života je krášlen obyčejnými barvami. Autor to nepřehání s barevností, ačkoliv by mohl. Zůstává střídmý a i důležité věci dokáže zvýraznit, aniž by jim přidával na sytosti. Film pak působí, že kromě červené neexistuje v jeho světě výraznější barvy. A možná je to tak dobře, protože červená je zde symbolem lásky. Bez ní ať si je svět klidně jen černobílý. Přesto lze vidět, že každý tah je namalovaný s péčí a animaci se nedá nic vytknout. Vypráví v podstatě o obyčejné každodennosti, ač na neobvyklém místě, proto se k příběhu velmi hodí. To se ovšem nedá tvrdit o hudbě. Samozřejmě byla úchvatná jako každá hudba, kterou nahraje symfonický orchestr, přesto si myslím, že v některých scénách až kazila dojem, neboť převzala moc nad celým vyprávěním a přesunula ho někam, kde podle právě odehrávající se scény neměl být. Přesto si myslím, že pokud by se někdo jen zaposlouchal do tónů, které zněly, nebyl by zklamaný. Kromě animace a hudby již zbývá poslední důležitá věc, bez které film není filmem – scénář. Červená želva je de Witův celovečerní debut, na kterém pracoval téměř deset let. Je rozhodně mnohoznačný. Pokud jste filmovým kritikem, můžete se ve filmu rochnit a najdete si v něm to své a odejdete spokojení. Pokud jste unavený rodič, který jde s dítětem do kina, místo aby doma doháněl spánek, příběh vás spíš nezaujme. Na druhou stranu zabaví vaši ratolest, protože té by se tento nezvyklý snímek líbit mohl a bude. Proto nebojte se jít na něj s dětmi, nebojte se v něm hledat vše, co skrývá, protože tenhle snímek dokáže uspokojit každou věkovou skupinu. Záleží jedině na tom, zda dokážete tuhle snovou realistickou pohádku přijmout a neptat se „proč?“. Silné 3*. (18.11.2016)

Pre mňa jeden z najkreatívnejšie urobených animovaných filmov čo som videl. Nie je treba jediného slova na to, aby sme vedeli čo sa deje. Všetko to spraví animácia a jednotlivé vizuálne scénky a konanie postáv. Všetko tu funguje. Animácie, hudba, atmosféra, vzťahy medzi postavam, emócie. Ja sa ani nepotrebujem rozpisovať. Pretože ani neviem čo by som povedal iné než fakt, že "The Red Turtle" je film, ktorý treba vidieť. Čeknite si ho. A rozhodne skvelá voľba na uzavretie roku 2016. Hodnotenie: A (01.01.2017)