Červená korytnačka

A já nejsem dojat! Když vím, jaká hra se se mnou hraje, nemám chuť ji hrát. Taková symbolika, až je úplně prázdná, podobenství o životě bez života. Je mi jasné, že na to japonci francouzům skočili, ona je evropa se svými zvláštnostmi hodně přeceňovaná a obdivovaná, tím více, čím je prostému člověku (japonci) vzdálená. Zklamalo. P.S. a spoiler: nemůže po mně nikdo chtít shovívavost s filmem, kde se zabíjí želva, pod jakoukoli záminkou. (28.02.2017)

Boh. Adam a Eva. Modrá Lagúna. Stroskotanec. V spojení s týmto musím povedať zaujímavým a originálnym počinom mi napadá množstvo myšlienok. Obraz a zvuk sú tu v harmonickom súlade. 80 minút bez slov je trošku pridlho (pre mňa), to je asi ten dôvod, prečo nejdem s hodnotením ešte vyššie. A moje myšlienky pokračujú ďalej. Život. Kolobeh života. Krása. Nebo plné hviezd. Opustený ostrov. Ľudská každodenná námaha. A mohla by som pokračovať. The Red Turtle je krásny film. Myslím si, že je o zmysle života. Aj my dospelí si zaslúžime nejaký animák🙂 a toto je také poetické a filozofické. Najkrajšia je hudba a animácia je tiež veľmi veľmi pekná. (18.01.2023)

Má to něco do sebe. Díky tomu, že je příběh vyprávěný beze slov, je v něm cítit daleko více emocí. Nadruhou stranu je to v podstatě úplně o ničem. Příběh o samotě, znovunalezení sebe sama skrze katarzi, která ale není nikterak velká. Animace slabší, ale co za to opravdu stojí, tak je hudba, která je vskutki dokonalá. Melancholické tóny a filharmonické skladby jsou opravdovým pohlazením na duši. Celou dobu jsem se nemohl zbavit nutkání, že se mi film snaží předat nějaké poselství, ale nedokázal jsem moc přijít na to, jaké konkrétně má být. Za mě 65%. Škoda, čekal jsem víc. Francouzi se pořád ještě mají co učit. (19.05.2017)

Hodně melancholická záležitost, která se obejde bez jakýchkoliv slov, sem tam nějaký výkřik nebo něco takového, ale to je všechno. Minimalistická animace, minimum vyjadřovacích prostředků a i přes to dokáže být Červená želva dostatečně atraktivní aby udržela divákovo oko. Animovaný film pro dospělé a samozřejmě i pro oko akademiků, pro mě obyčejného filmového strávníka, místy až příliš abstraktní a těžko uchopitelná. Celkově cením umělecký záměr a použité prostředky, ale podobné věci mým šálkem kávy pravděpodobně nebudou. (08.02.2017)

Příběh začíná bouří – opuštěný trosečník se probudí na pustém ostrově a okamžitě začne myslet na to, jak z této opuštěnosti utéct a vrátit se do civilizace. Ač se snaží sebevíc, nedaří se mu. Obzvlášť když přijde na příčinu jeho nezdaru, nedokáže potlačit svůj hněv a beznaděj a udělá něco, čeho bude později litovat. Ale to už k životu patří. Jeho samota mu ovšem dovolí poznat sebe sama a nakonec mu osud dovolí pochopit, co je to láska, rodičovství i poznat ten okamžik, kdy by stará generace měla ustoupit a svět přenechat té mladé. Celý ten magický příběh o koloběhu života je krášlen obyčejnými barvami. Autor to nepřehání s barevností, ačkoliv by mohl. Zůstává střídmý a i důležité věci dokáže zvýraznit, aniž by jim přidával na sytosti. Film pak působí, že kromě červené neexistuje v jeho světě výraznější barvy. A možná je to tak dobře, protože červená je zde symbolem lásky. Bez ní ať si je svět klidně jen černobílý. Přesto lze vidět, že každý tah je namalovaný s péčí a animaci se nedá nic vytknout. Vypráví v podstatě o obyčejné každodennosti, ač na neobvyklém místě, proto se k příběhu velmi hodí. To se ovšem nedá tvrdit o hudbě. Samozřejmě byla úchvatná jako každá hudba, kterou nahraje symfonický orchestr, přesto si myslím, že v některých scénách až kazila dojem, neboť převzala moc nad celým vyprávěním a přesunula ho někam, kde podle právě odehrávající se scény neměl být. Přesto si myslím, že pokud by se někdo jen zaposlouchal do tónů, které zněly, nebyl by zklamaný. Kromě animace a hudby již zbývá poslední důležitá věc, bez které film není filmem – scénář. Červená želva je de Witův celovečerní debut, na kterém pracoval téměř deset let. Je rozhodně mnohoznačný. Pokud jste filmovým kritikem, můžete se ve filmu rochnit a najdete si v něm to své a odejdete spokojení. Pokud jste unavený rodič, který jde s dítětem do kina, místo aby doma doháněl spánek, příběh vás spíš nezaujme. Na druhou stranu zabaví vaši ratolest, protože té by se tento nezvyklý snímek líbit mohl a bude. Proto nebojte se jít na něj s dětmi, nebojte se v něm hledat vše, co skrývá, protože tenhle snímek dokáže uspokojit každou věkovou skupinu. Záleží jedině na tom, zda dokážete tuhle snovou realistickou pohádku přijmout a neptat se „proč?“. Silné 3*. (18.11.2016)