Červená korytnačka

"Žhnoucí slunce želvu peče, co se (s)vleče, neuteče." Možná bych dal víc hvězd, ale krátkému filmu. Kraťasu provoněnému čajem, uvařeným dcerou při čekání na návrat otce, která si krátí dlouhou chvíli zametáním pláže a chytáním ryb. Viz můj Wit.  A navíc ani nesouhlasím. Samozřejmě úchvatné, filozofické, magické, očistné, o koloběhu života, o propojenosti člověka s přírodou... Aha. Takže je jedno, jak hnusně se k přírodě budeme chovat, klidně i utýrejme mučivou smrtí bezbrannou želvu? Matka příroda, ve své nekonečné moudrosti, nás za to nepotrestá, ale ODMĚNÍ, založením šťastné rodiny. To jako vážně?! Btw, moje útlocitná žena, velká milovnice želv, u toho nešťastně vzdychala a pak přišla se spásným nápadem: "Třeba ta dívka byla zakletá v želvě a princ ji vysvobodil!" Jasně. Tím, že jí přerazí klacek o kebuli a z bříška si udělá trampolínu. Ale co já vím, třeba to holandští kluci při námluvách tak dělají? (21.06.2022)

Poetická nádhera aká pohladí po duši, teda pokiaľ jej to dovolíte. A pritom je to tak prosté. Skúste len načúvať aj keď slová tu nenájdete, skúste sa nechať unášať farbami, ktorých jednoduchosť nemôže byť sýtejšia a najmä dovoľte nechať do seba plynúť obsah. A ten má čo povedať, je pravdivý a zrozumiteľný aj básnickým jazykom. Za správnej konštelácie hviezd vaše vnemy pocítia dotyk harmónie, smiechu, smútku. Hlavne prežijú niečo neopakovateľné, čo si budete chcieť zopakovať a smelo to odporúčať ďalej. (26.07.2017)

Prostý, ba až primitívny príbeh, z ktorého smrdí človek. Audiovizuálne skvelé. Hoci som voči filmu počas pozerania mal nemálo výtiek, v konečnom dôsledku som sa pri konci prichytil emocionálne dojatý, a všetka pachuť z predošlého miestami až gýčovo pôsobiaceho diania bola preč. Retrospektívne som si uvedomil, že moje výtky voči filmu sa skôr vzťahujú na moje očakávania, čo by mi mal tento film ponúknuť. Keď sa od nich oprostím, ide o jednoducho odrozprávanú, ale citlivo zachytenú alegóriu na život, so skvelou hudbou a nežnou nesilenou myšlienkou. Super. 4.5*. (11.12.2016)

Je až neuvěřitelný, kolik alegorie, melancholie a kreativity dokázal režisér Michaël Dudok de Wit využít ve svém celovečerním debutu na rozmezí 'pouhých' 80 minut.... 'Červená želva' je totiž komplexním magicko-realistický příběhem jednoho lidského pokolení, který fenomenálně využívá modus operandi poměrně jednoduché premisy klasické robinzonády, a následně ji implementuje do dechberoucí meta-fyzické epopeje, která alegoricky vypovídá o nezlomné vůli člověka, jeho regeneraci, o smíření s nevyhnutelným koloběhem života, poznání sebe sama, či souznění s přírodou. Snímek mistrovsky kloubí to nejlepší z japonské a francouzské animace v neskutečně pestrou vizuální škálu, jejíž impozantnost primárně tkví v podmanivé paletě akvarelových barev. Zároveň klade důraz na malebnou poetiku jak od Miyazakiho, a až komiksově vyhlížející minimalistickou kresbu jak od Hergého, a v neposlední řadě umně komunikuje s divákem skrze úchvatnou lyrickoepickou obrazotvornost, čímž utváří impresionistické scenérie stylisticky a esteticky čisté jak panenská blána. Laicky řečeno: tohle dílko nejenže splňuje, ale naprosto přesahuje ekvivalent tzv. vizuálního story-tellingu - jde totiž přesně o ten specifický typ meditativního filmu, který dominuje v rámci percepční roviny, díky čemuž velice intenzivně atakuje intuitivní vjemy diváka. Vše posléze umocňuje famózní hudební podkres Laurenta Péreze del Mara, bez nějž by onen unikátní prožitek nebyl kompletní.... Smekám jak tvůrcům, tak samotnému studiu Ghibli. Tato emocionální odysea je jednoduše synonymem nespoutané tvůrčí svobody neznající jakýchkoliv kreativních mezí a celkově posouvající hranice pojmu transcedentálního filmu - a jestliže vás snímek tak či onak přivede do tranzu, poddejte se mu, nebudete toho litovat. Absence dialogů či monologů je pouze nedocenitelným pozlátkem navíc. Již jen záleží na divákovi, jak bude číst v existenciální či environmentální intertextualitě skryté mezi řádky, a jak si následně vezme k srdci ono spirituální poselství o tom, že každý v životě nutně potřebuje svou Červenou želvu, neboli spřízněnou duši. Inu, ve fantazii se přeci meze nekladou.... [VERDIKT: redefinice transcendentálního/spirituálního/meta-fyzického/meditativního filmu. Absolutní povinnost pro všechny cinefily a fanoušky artových animáků. 10 želvích ovulací z 10] 🐢💚 (26.04.2020)

Ó, tak tohle byl zase film jako víno! Ryze existenciální poezie beze slov s naprosto dechberoucí ručně kreslenou animací a výtečným hudebním doprovodem. Máte-li už plné kecky všech těch Mimoňů, Mazlíčků, Trollů a podobných žvýkačkových hovadin, popadněte drobotinu a mažte do kina... tahle Červená želva vás pohladí po duši. [Jonáš v kině / 12] (25.01.2017)