The Deuce: Špína Manhattanu

V 70. letech se na estetiku a vkus asi ještě tolik nehledělo. A tak průměrný Nový Jorčan bez zvracení a pocitu odporu lačně nasoukal ego do hygienicky obskurního venerologického kultivátoru a popelnice na žluklé sperma s Artem Garfunkelem v rozkroku, o které by normálně neopřel hajzlovou štětku ani diagnostikovaný erotoman po dvouletém půstu a v nichž si v uplynulých třech hodinách před ním s gustem zajezdilo pět úchylů, čtyři narkáči, tři nikdy nemytí bezďáci, několik negerských pasáků a pár liliputů. A ještě za to rád zaplatil. Inu, proti gustu … A teď je z toho rozkokošný, voňavý a uhlazený seroš, který sledujete s bulvárně perverzním nadšením uklízeče v masturbačních kabinkách, fanouška měkkých vředů a obdivovatele hnisavých výtoků. Seroš, do něhož hladce zapadla i hlavní ženská hrdinka, odporný babochlap Magi Glyhlenhrálová, z níž by se poblil i slepec, jen co by nahmatal ty její ohavné povislé dvojky, která se zde z titulu producentky bez zardění prohlásila za krasavici přelíbeznou, past na ptáky a královnu porna. Pro dokreslení autenticity prostředí a umocnění prožitku vřele doporučuji otevřít si k projekci konzervu se zkaženými sardinkami a umístit ji někam v dočichu. (08.10.2019)

Špína Manhattanu nezachycuje počátky pornografie ve Spojených státech. To bychom se museli vrátit ještě o pár dekád do minulosti. Seriál pojednává o její zlaté éře, kdy se v rámci businessu s erotikou emancipovala a změnila ve výnosné průmyslové odvětví. Tedy o 15 letech vymezených polovinou 70. let a koncem následujícího desetiletí. Poté se centrum pornografické výroby přesunulo do střední Evropy - čeští a maďarští "herci" byli levnější (ostatně jako celé filmařské zázemí) a nebyli spoutáni obavami z AIDS. Zákony i společenská atmosféra byly navíc extrémně benevolentní. Boom středoevropské "hanbaté" produkce trval ještě celou dekádu, aby pak pornu definitivně zlomil vaz nástup internetu, sociálních sítí a voyaerismu "zadarmo". Zkrátka pornografii smetla druhá sexuální revoluce. The Deuce se mi nehodnotí snadno. Ne, že bych prakticky okamžitě nepoznal její klady - tedy špičkovou produkci, kdy je možné psát v superlativech o všech profesích, o pocitu dokonalé autenticity, o atmosféře, o každém pečlivě ošetřeném detailu a o tom, že máte před sebou dokonalou imitaci sedmdesátek se všemi jejich neřestmi a rozkládajícími se centry amerických velkoměst s epidemií pouličního násilí a drog, hazardu a nekontrolovatelného šíření organizovaného zločinu. To všechno má v seriálu své místo. Dát po pěti dílech pět hvězdiček je snadné a zasloužené. Jenže jak plynou další epizody, zjistíte, že projekt má problém s příliš širokým záběrem. Nezávislá prostitutka v podání Maggie Gyllenhaal a James Franco v roli šikovného barmana, který v tom umí chodit, sice mezi obrovským množstvím postav vyčnívají, ale rozhodně je nelze považovat za v pravém smyslu hlavní postavy. Seriál se totiž podobá snímkům Roberta Altmana, kde hlavní roli přebírá prostředí a určitý výsek společnosti. Tvůrci si dali za úkol zmapovat proměny obchodu s erotikou a před vašima očima defilují pasáci, prostitutky, policisté a mafiáni i početná skupina figurek z prostředí na pomezí zločinu a počestného způsobu obživy. Příliš mnoho mikropříběhů a motivů projekt rozmělňují, jen některé z nich mají potenciál a tak je pravděpodobné, že časem svoji hvězdnou nadílku trochu zredukujete. Špína Manhattanu už vůbec není pro ty, co upřednostňují epické a dynamické vyprávění - ti se s projektem výrazně minou. Seriál se nevyhýbá explicitnímu zobrazování sexuálních praktik, ale nehledejte v něm samoúčelnost. Maggie Gyllenhaal je ve své roli skvělá, ale to je v rámci její herecké dráhy vlastně samozřejmost. Celkový dojem: 85 %. (06.05.2019)

Komplexní a (miminálně zdánlivě) velmi realistický příběh o prostitutkách, pasácích, počátcích porna a tak dále v 70. letech. Je to skvěle napsané, perfektně zahrané a celkově je to prostě mimořádně kvalitní a zábavná seriálová lahůdka, která má nakročeno stát se podobnou legendou jako The Wire. (9/10) (04.01.2018)

"The Deuce" nepřináší dramatické vyprávění, nemá zastřešující oblouk, ani hlavní postavu. Naopak seriálovou strukturu využívá k rozprostření kroniky jednoho místa, zmapování určitého tématu. Oním místem je titulní část Manhattanu v období boomu pornografie, přesněji řečeno od jejího vzedmutí coby průmyslu začátkem 70. let přes vrchol coby tvůrčího média a odnože šoubyznysu na konci dekády až po rozmělnění v kvantitě v 80. letech s rozmachem videa. Tvůrci důmyslně tyto tři období dělí do separátně sevřených, ale vzájemně navazujících sérií. Jednotlivé figury, oživující reálné lidi či představující sloučeniny několika předobrazů, toto prostředí zabydlují nejen životem, ale právě i osobními vrcholy, propady a vším mezi tím. Vznikla tak uhrančivě plastická evokace nejen doby, ale především systému kolem sexuální práce (ať už před či za kamerou, nebo na ulici i v podnicích různého rázu) i komodifikace těla a rozkoše, která ale tato témata zbavuje jednostranných argumentů a naopak ukazuje mnohoznačnost celého tohoto světa, který je současně špinavý, blyštivý, odpudivý, vzrušující, povrchní, ambiciózní, kořistnický, kariérní, krutý i fascinující svou propleteností a komplexností. Ačkoli lze žasnout nad perfektní evokací doby, není The Deuce retro seriálem, ale právě spíše provokativní kronikou, která vyzývá k úvahám nad různými ohledy pornografie, sexuální práce a současně také genderových norem, misogynie, emancipace i obecně rolí, které lidi přejímají za své, potažmo které jim pomáhají akceptovat status quo jejich okolí. Současně ale díky pestré galerce postav nespadá vyprávění do suše didaktické teze, ale zpřítomňuje, že s každým podobně zdánlivě odosobněným a obecným společenským tématem, se váží konkrétní osudy, tváře a emoce lidí, z nichž většina už "vešla do náruče času". (10.11.2019)

Původně mělo, lépe řečeno mohlo, zůstat u ohodnocení Pilotu, ale Deuce mě tak zaujal, že jsem se rozhodl s chutí pokračovat, vlastně mě to pak chramstlo, že jsem ani nevěděl jak. HBO do toho opět šláplo rovnýma nohama, tentokrát přímo do porna a přesně ve svém tvrdošíjném stylu a jsem rád, že seriál nepotkal podobný osud jako Scorseseho Vinyl a dočkali jsme se dalších řad. Už jenom ten dříč James Franco si to zaslouží, jelikož každá jeho scéna (navíc hraje dvojroli) stojí za to a člověk se u jeho první interakce ihned vtáhne do děje. Čeká nás nový kult Špíny z Baltimoru? Ten český název by o to zájem měl. (PS : Málo Zoe Kazan, proooklatě málo. Ještěže mě namlsali v Pilotu.) Druhá série začala velice pomalu a rozvlekle, takže jsem se i přistihl, že se na další díl po týdnu extra netěším a někdy mi unikl úplně. V druhé polovině se to však zas pořádně rozjelo a jelikož v poslední době hrozně žeru Jamese Franca, jeho dvouroli jsem si zde opět neskutečně užil a celkově mě bavil směr, jakým se tvůrci rozhodli vydat, tedy skok o pět let dopředu. Horší než první série určitě, ovšem nakonec ne nijak zvlášť. James Franco se však nakonec objevil i potřetí a naposled v seriálu, který ve své závěrečné sezóně pozabíjel více postav, než v kdejaké gangsterce (samozřejmě i zde gangsteři jsou). 8 dílů bylo určitě optimálních, ačkoliv se ani tentokrát HBO nevyvarovalo hodinových dílů a sem tam bych krátil. Závěrečný medailonek byl ovšem přesnou ukázkou toho, jak zakončovat seriály. Tři sezóny plně postačily a ani ty to neměly pravděpodobně vzhledem ke sledovanosti jisté. | S1: 4/5 | S2: 4/5 | S3: 4/5 | (01.05.2020)