Pustina

No kdybych nebydlel dvacet let v Mostě a neznal tu krajinu a to prostředí tam, tipoval bych to na bulharsko chánovskou ukrajinu někdy v 80. letech. Zhmotněná deprese hnus a desolát s výbornou hudbou a herci, režie je naprosto perfektní a scénář bez děr, téměř do poslední chvíle nevíte, kdo je vrah, jeden díl napne nervy na další a napětí se stupnuje a rozhodně se nenudíte, tohle snad ani nenatočili Češi. Opravdu výborný a nápad udělat z Červeného hrádku pasťák, to se jen tak nevidí.... (28.01.2017)

Byl jsem přetěšen, takže mě seriál první dvě, tři epizody chytil méně. Pak ale začalo psychologično houstnout a všechny obsese, strachy a tajemství se z postav lepily na diváka a konec … ten byl až o zástavu srdce. Jak už pár let říkám, našemu audiovizuálnu nechybí režiséři, ale scénáristi a dramaturgové, Štěpán Hulík je opravdu supr. Ivan Zachariáš, i když jsem o něm nikdy předtím neslyšel, si řemeslo na znělkách a reklamách opravdu nacvičil a supervize v podobě Alice Nellis nebyla potřeba. Nej český seriál desetiletí je málo, skutečně, dlouho tady nebylo dílo tak společenské, tajemné, na kterém je důležité, kdo, co kdy říká, jaký to má význam krátko i dlouhodobý. I když bychom mohli mít něco vůči nadnesenosti určitých momentů nebo manýře v obraze, pořád jsou to miniaturní vady. 90%. (05.01.2017)

Konečně jsme se dočkali (ryze) českého dramatického seriálu světové úrovně. Výborní herci (nejvíc utkví ústřední Dušek a Stivínová, ale pochvalu zaslouží snad úplně všichni), velmi dobrý scénář (Štěpán Hulík sebevědomě roste v nejlepšího současného tuzemského scénáristu) a bezchybná řemeslná stránka (bezútěšná atmosféra severních Čech je vystižena vskutku dokonale). Temná krimi, emočně vypjaté psychologické rodinné drama, ostrá sociální kritika (viz brilantní scény z pasťáku, ghett apod.)... Tím vším je Pustina - jeden z nejlepších českých seriálů, které kdy vznikly. 90 % (29.12.2016)

"Co když už nebudeme nikdy nikomu věřit?" Miluju deprese a proto se mi seriál líbil. Vlastně ne. Deprese nemám rád, protože se s nimi střetávám takřka denně a proto mě to v Pustině moc nebavilo. Byl tam sice skvěle zapomnětlivý nabíječ Karel, jeho úžasně vyrovnaná dcerka Klárka nebo hodný vařič perníku Šary, ale taky tam byla tlupa dementů z pasťáku, poldové ve svetrech a detektiv, kterému někdo neustále stál na vedení. Již z obsahu jsem vytušil, že mě to nijak zvlášť bavit nebude, ale nechal jsem se nachytat hláškami o nejlepším seriálu desetiletí. Dobře mi tak, měl jsem dát na instinkt, ale když už to vzbudilo takový ohlas, tak jsem to prostě musel vidět. Nyní jsem pro referendum, prolomení těžebních limitů a vybagrování Pustiny, protože bych do ní nerad znovu zabloudil. (31.05.2017)

Než k seriálu usednete, je třeba zajít do lékárny a vybavit se antidepresivy. Když skončí, je třeba zajít tam znovu, protože jste si jich určitě nekoupili dost. Když dům, tak burda, když nebe, tak šedivé, když cesta, tak bláto, když člověk, tak parchant, anebo marod... A na konci deus ex machina. Ne, nesdílím zdejší nadšení. Je to lepší než Ordinka, je to možná nadprůměrné, ale jen na české poměry. Kam to zřejmě chtělo dosáhnout, to podle mne nedosáhlo. (01.01.2017)