Barani

Jedinečná islandská krajina vyprodukovala jedinečný film. Podmanivě jednoduchý příběh dvou znesvářených bratrů bydlících od sebe co by kamenem dohodil, přesto spolu dokázali čtyřicet let nepromluvit. Tuhle venkovskou náturu se povedlo natočit láskyplným pohledem, nechyběla špetka suchého humoru, ale jinak tady životní pochmurnost koukala všem beranům z očí. Celý film ubíhal čitelně a vždy se dalo odhadnout, co přijde dál. Jenže pak se vytasí s takovým koncem, který mě donutil zapomenout na vše ostatní. (02.04.2016)

..Uff, kde začať, čím skončiť, ako najlepšie vyjadriť to čo teraz cítim a čo som zažil.. V kine nás bolo síce len sedem, no prvýkrát od roku 1994, čo chodím do kina sa mi stalo, že nik zo sály neodišiel, až po skončení titulkov a rozsvietení kina. Úchvatný zážitok, strašne silná téma, prosto neviem či to je tým, že i ja mám brata, ale tak krásny a drsný príbeh zároveň, to je presne to, prečo vyhľadávam takéto klubovky. Kiež by v kinách takéto snímky nehrali len raz, ale tri týždne v kuse.. To by sa snáď postupne zmenila aj úroveň, farmami "osprostených" návštevníkov. (30.03.2016)

Film ma nezaujal, i keď uznávam, že ako mestský človek som voči nemu predpojatý. Nepokladám za účelné, aby som sa pol druhej hodiny pozeral na ovce, psa a dvoch starých rozhádaných bratov. Prajem islandskej kinematografii, aby sa jej darilo tvoriť filmy, ktoré zaujmú aj niekoho iného, ako domorodcov. (18.03.2023)

Dva berani chovaní berany a čtyřicet let se spolu nebaví, dokud je k tomu nedonutí infekce, která napadne jejich sousedící stáda. Poetické drama o bratrech, které těží z minimalistické poetiky, strhující krajiny, výtvarné kamery stoupající hvězdy Sturly Brandtha Grøvlena, úsporných hereckých kreací vousatých osamělců a typické islandské weird exotiky. Dojíždí naopak na snahu o spojení naturalismu / symbolismu v závěru, který vyznívá poněkud otravně didakticky a školácky. Ale jinak s ohledem konkurenci skandinávských uzavřených dramat Berani rozhodně pod reflektory Cannes patří. [Cannes2015] (19.05.2015)

Islandská nátura se mi opět zaryla hluboko pod kůži. A co je lepší, tak poprvé i v kině, čehož si nesmírně vážím. U Islandu je opět vidět, jak hluboce a těžce je Islandský národ spjatý s přírodou. Berani z ní totiž vychází a nejsou vůbec jednoduchým filmem na sledování, spíš naopak. Ve filmu se moc nemluví, což není na škodu, protože vše ostatní zvládne luxusní kamera a islandská příroda. Když už se ale začne mluvit, je to víceméně hodně věcně. Sem tam se objeví nějaký ten absurdní vtípek, což je vlastně u islandského filmu klasika a na závěr film dokonce vytvoří i nějaké ty pocity, které se pnou a pnou, dokud nenarazí na poetický, ale dost brutální, závěr. Není co víc dodat, tohle je jasná pětihvězda a opět klobouk dolů za výborný filmový zážitek a představení něčeho nového a neobvyklého v našem světě. (04.11.2015)