Barani

Na letošních Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech bylo k vidění hned několik kvalitních islandských filmových počinů a jedním z nich byli i Berani režiséra Grímura Hákonarsona. Co mi v létě uniklo se snažím ve zbytku roku dohnat a tak se dostalo i na Berany, pro které je hlavní devízou mrazivá atmosféra a nádherná islandská krajina. Děj se odehrává v odlehlé části Islandu, kde hraje prim chov ovcí, jenže se zde nalezne zákeřná choroba postihující chovy ovcí a místní obyvatelé jsou tak téměř zničeni v této nelehké situaci musí dojít k interakci dvou bratrů Gummiho a Kiddiho, kteří spolu již 40 let nepromluvili. Pomalý běh událostí, dlouhé záběry islandské krajiny, zima, sníh a pletené svetry. To nejvíce vystihuje tento filmový počin. Bohužel pomalé tempo, neatraktivní děj a prapodivné vyústění dělají z Beranů v mých očích pouze průměrný film. (17.12.2015)

Berani jsou přesně tím, co jsem od nich očekával. Severské drama v klasickém evropsko artovém mustru. Minimum slov, často dlouhé záběry v krásných kompozicích a typický závěr, který i tak velkou část lidí v kině překvapil. Pokud jste již nějaké podobné severské filmy viděli, víte do čeho jdete. 7/10 (08.01.2016)

O ľudskej tvrdohlavosti, zaťatosti, ale aj o vzájomnej potrebe a bratskej láske. Veľmi krásna kamera a príroda, ale dráma taká nemastná neslaná. Spor medzi bratmi sa mi zdal slabo vykreslený, povrchný a nezaujímavo spracovaný. Tiež tu chýbalo viac konfliktných situácii na oživenie chvíľkovej nudy. Väčšinu scén tvoria len ovce, baran, obaja bratia, svetre a zábery na hory - to sa mi ale zdalo trochu málo. Spolu dohromady ma to preto po pocitovej stránke zasiahlo len priemerne. Na druhú stranu ale aspoň záver tu bol dobrý, taký príjemne poetický. 60/100 (04.12.2016)

Islandská nátura se mi opět zaryla hluboko pod kůži. A co je lepší, tak poprvé i v kině, čehož si nesmírně vážím. U Islandu je opět vidět, jak hluboce a těžce je Islandský národ spjatý s přírodou. Berani z ní totiž vychází a nejsou vůbec jednoduchým filmem na sledování, spíš naopak. Ve filmu se moc nemluví, což není na škodu, protože vše ostatní zvládne luxusní kamera a islandská příroda. Když už se ale začne mluvit, je to víceméně hodně věcně. Sem tam se objeví nějaký ten absurdní vtípek, což je vlastně u islandského filmu klasika a na závěr film dokonce vytvoří i nějaké ty pocity, které se pnou a pnou, dokud nenarazí na poetický, ale dost brutální, závěr. Není co víc dodat, tohle je jasná pětihvězda a opět klobouk dolů za výborný filmový zážitek a představení něčeho nového a neobvyklého v našem světě. (04.11.2015)

Ovco-sociálne drama riešiac nielen holú existenciu chovateľov, ktorí sa musia vysporiadať so zákernou chorobou oviec, ale najmä niekoľko desaťročí pretrvávajúci konfliktný vzťah medzi dvojicou súrodencov, ktorí sú napriek všetkému na sebe závislí. Verím, že niekomu tento snímok sadne, no na mňa akoby pôsobil príliš "obyčajne", a až na záverečnú desať minútovku bez vyvolania minimálnych emócií. "Rams" pôsobí veľmi reálne, a keď k tomu prirátam nekompromisne "ostrú" prírodu, musím sa zamyslieť či život statkárov na Islande v porovnaní s tými našimi predsa len nie je náročnejší (uvažujem - strieľam do vetra). (04.05.2016)