Barani

I po čtyřiceti letech lze konečně zjistit, koho že já na tom světě vlastně mám. Žijí vedle sebe, v žilách jim koluje stejná krev ale nikdo pro ně není vzdálenější než ten druhý. Patří tam a nikam jinam. Do údolí pod majestátními horami. Zůstávají a za všech okolností bojují. Každý po svém i společnými silami. Nádherně poklidné drama s humorem, ke kterému je potřeba spousta tekutin, ale také velmi silným závěrem, který podtrhuje vynikající režii. [Filmový Klub Citadela-Litvínov] (12.01.2016)

..Uff, kde začať, čím skončiť, ako najlepšie vyjadriť to čo teraz cítim a čo som zažil.. V kine nás bolo síce len sedem, no prvýkrát od roku 1994, čo chodím do kina sa mi stalo, že nik zo sály neodišiel, až po skončení titulkov a rozsvietení kina. Úchvatný zážitok, strašne silná téma, prosto neviem či to je tým, že i ja mám brata, ale tak krásny a drsný príbeh zároveň, to je presne to, prečo vyhľadávam takéto klubovky. Kiež by v kinách takéto snímky nehrali len raz, ale tri týždne v kuse.. To by sa snáď postupne zmenila aj úroveň, farmami "osprostených" návštevníkov. (30.03.2016)

Severská dráma ako má byť. S jednoduchým ale zaujímavým námetom a s primeranou dávkou tragikomična. Sympatické osadenstvo s veľmi uveriteľnými výkonmi a vôbec chovaním postáv. To je niečo, čo u severskej kinematografie hľadám. Kto by povedal, že snímok s baranmi a o 'baranoch' môže byť tak citlivý a plný svojského tepla. Možno by som si vedel predstaviť aj rýchlejšie tempo, ale príjemná stopáž má na svedomí, že ma to nudilo iba pri dlhších prestrihoch na zasneženú krajinu. No a ešte ma mohol režisér, ktorému vkus asi nič nehovorí, ochudobniť o pohľad na oboch 70-ročných naháčov. (02.11.2017)

Když si chcete v kině vážně zarelaxovat, Berani jsou ta nejsprávnější volba. Islandské drama s prvky opatrného, funkčního humoru v takto atraktivních exteriérech je vážně vzácný zážitek, už jen díky netradičnímu scénáři o dvou bratrech, kteří prahnou láskou k ovcím, ale ne však jeden k druhému. Příběh obohacuje sušší humor, který celou stopáž funguje na jedničku a nemůže nikoho urazit. Spíš diváka upřímně zahřeje u srdce a pobaví, jak vážně se u něj dva bratři tváří. Pomalé tempo mi vůbec nevadilo, naopak jsem chtěla, aby to ještě dál pokračovalo. Finální dojemná scéna potom diváka už jen definitivně vyždíme a sebere mu všechen ten pocit klidu, který doteď díky výbornému, upřímnému a vtipnému scénáři měl. (18.12.2015)

Island má tristo tisíc obyvateľov a dokáže točiť filmy na vysokej úrovni. Neuveriteľné. Hrutar je veľmi pútavý príbeho dvoch pohádaných bratoch, ktorí sa spolu 40 rokov neprehovorili ani slovo, no spojí ich veľké nešťastie. Som veľmi milo prekvapený nádhernou kamerou a výbornými hereckými výkonmi. Islandská príroda je úchvatná a zima nesmierne krutá. Záverečná scéna je taká ako sa na severský film patrí. Luxus! 80 %! (28.02.2017)