Barani

Vyvolávání dojetí, level mučení kanárka. Sledovat dva zarostlé stařešiny, které je místy těžké rozeznat od jejich bečících chráněnců, jak přicházejí o všechno, čemu jim v životě záleželo a čemu rozuměli je trochu jak hodinu a půl koukat na Atreje, kterýmu se topí kůň v bažině (AKA dětství v píči. Dík Petersene). Ona strohost a první signální celé zápletky je ale zase na druhou stranu poměrně záslužná, protože širší výpověď bych v tomhle asi nepřežil. Těší mě, že je to přízemní, těší mě, že je to v první i poslední řadě "pouhé" vyprávění hezkého a smutného příběhu. (07.03.2016)

Takže klusavka .. Nařízení veterináře (!) - ze všech stájí v okolí se musí odstranit dřevo, včetně dřevěných násad od nářadí, ohrady, ploty, rošty .. také veškeré seno, krmení .. prostě všechno, co mohlo být kontaminované se muselo bez výjimky spálit. Minimálně 2 roky mají všichni v regionu utrum s chovem ovcí. Ale na farmě, kde jen pár metrů vedle byla nákaza fyzicky potvrzena, může majitel celé své usmrcené stádo jen tak zahrabat v rohu na svém pozemku ... To jako vážně? (06.03.2019)

O ľudskej tvrdohlavosti, zaťatosti, ale aj o vzájomnej potrebe a bratskej láske. Veľmi krásna kamera a príroda, ale dráma taká nemastná neslaná. Spor medzi bratmi sa mi zdal slabo vykreslený, povrchný a nezaujímavo spracovaný. Tiež tu chýbalo viac konfliktných situácii na oživenie chvíľkovej nudy. Väčšinu scén tvoria len ovce, baran, obaja bratia, svetre a zábery na hory - to sa mi ale zdalo trochu málo. Spolu dohromady ma to preto po pocitovej stránke zasiahlo len priemerne. Na druhú stranu ale aspoň záver tu bol dobrý, taký príjemne poetický. 60/100 (04.12.2016)

Jedinečná islandská krajina vyprodukovala jedinečný film. Podmanivě jednoduchý příběh dvou znesvářených bratrů bydlících od sebe co by kamenem dohodil, přesto spolu dokázali čtyřicet let nepromluvit. Tuhle venkovskou náturu se povedlo natočit láskyplným pohledem, nechyběla špetka suchého humoru, ale jinak tady životní pochmurnost koukala všem beranům z očí. Celý film ubíhal čitelně a vždy se dalo odhadnout, co přijde dál. Jenže pak se vytasí s takovým koncem, který mě donutil zapomenout na vše ostatní. (02.04.2016)

..Uff, kde začať, čím skončiť, ako najlepšie vyjadriť to čo teraz cítim a čo som zažil.. V kine nás bolo síce len sedem, no prvýkrát od roku 1994, čo chodím do kina sa mi stalo, že nik zo sály neodišiel, až po skončení titulkov a rozsvietení kina. Úchvatný zážitok, strašne silná téma, prosto neviem či to je tým, že i ja mám brata, ale tak krásny a drsný príbeh zároveň, to je presne to, prečo vyhľadávam takéto klubovky. Kiež by v kinách takéto snímky nehrali len raz, ale tri týždne v kuse.. To by sa snáď postupne zmenila aj úroveň, farmami "osprostených" návštevníkov. (30.03.2016)