Hořké slzy Petry von Kantové

Není úplně od věci, že film vznikl jako zfilmování divadelní hry. Zlatá éra divadla a tragédií, baroko a klasicismus, jako by k nám z plátna promlouvala i jinak než skrze barokní obraz na zdi Petřiny ložnice. Stejně tak zde najdeme i hrdinu těchto zašlých časů - šlechtice, resp. šlechtičnu (Petra je z rodiny von Kantů). Její chování je pak reprodukcí jednání těchto lidí: bohatství a zahálky (i když verbálně je tomu naopak), svévolného ale i patrimoniálního a tudíž osobního vztahu k sloužícím, odtrženost od vlastních dětí (internát), ale také hloubka a tragická grandeur k tomu koho miluje. Její požadavek na stejně veliký cit nemůže být splněn dělnickou Karin, která nemůže dát do jejich vztahu vše, protože ve dvoustranném vztahu je nutná rovnost. A v tom je hlavní hrdinka upřímně politováníhodná - jako aristokratka je schopna dát vše (a tomu bychom měli při filmu věřit), ale jen pokud ona chce (staročesky zhruba: "když se panstvo uráčí"). Zrcadlem tohoto vztahu je pak služebná Marlene, nesoucí navíc v závěru mnohoznačné poselství. (16.03.2014)

Fassbinder úmyslně nezastíral fakt, že toto komorní, konverzační melodrama vzniklo podle jeho divadelní hry. Rozdělil ho rovněž do pěti aktů a ponechal mu zřetelnou teatrální strukturu. Margit Carstensen ji navíc podtrhuje i výrazně dramatickým přednesem. Rozjezd se může zdát poněkud zdlouhavý, avšak nejpozději od momentu, kdy hlavní postava začíná ronit své hořké slzy, začne být zážitek neskutečně intenzivní. Tradičně nechybí Ballhausova důkladně promyšlená, nádherná kompozice každého záběru. (19.05.2011)

Divadelní rozhovory na jediné téma v jedné ložnici. Rozbor situace kdy jeden miluje, že mu to žíly trhá a druhý nedokáže mít víc než jen rád. Pomalý rozjezd, nepříjemně povedený střed, kdy se mi chtělo i uši/oči odvracet (pravda bolí i na obrazovce) a zdlouhavý dojezd. Výborná představitelka hlavní role, ta její povýšenecká němčina mi mimořádně ani uši netrhala. Nevím jak všemu přihlížející služka Marlene, ale mě jako diváka tenhle dvouhodinový kousek doopravdy bavil všeho všudy možná tak hodinu, zbytek byl na mě až moc divadelní, až moc vleklý, až moc... 50% (13.01.2013)

Velmi intimní drama s velmi plastickou postavou ambiciózní a povýšenecké módní návrhářky, která cílevědomě zmanipuluje mladou dívku k níž pojme až vlastnický vztah, aniž tuší, že od té chvíli je k ní připoutána i ona sama a že už od samého počátku je jejich vztah špatně postaven. V barokovém minimalismu (což zní jako paradox, ale lepší přirovnání mě nanapadá) pak sledujeme intenzivní proměny ve vztahu k této nejednoznačné postavě - od znechucení na začátku, přes vzrůstající identifikaci, když je situována do role obět, a opovržení, když v hysterických záchvatech zavrhuje svoji dceru až ke katarznímu uvolnění v poslední dokonalé scéně. I když je těžké se z takovou osobností jako Petra ztotožnit, její emocionální přerody vyznívají přesvědčivě a dokáží se dotknout citlivých míst. Pro mě rozhodně silný a opojný zážitek, který však přeci jen nemá šanci přesáhnout jednu zveličenou osobní krizi a proto asi i brzy vybledne do málo zřetelných kontur. (30.03.2011)

Intelektuální lahůdka. Kompozice některých záběrů mi brala dech. Film pro náročného diváka, dovedně rozehrávající na komorním prostoru sevřené formy velké emoce. V jistém smyslu je podobným filmem Single Man z r. 2009, který stojí za srovnání. Film zaujme i krásnými kostýmy a pozoruhodným nasazením herecké představitelky titulní role, která je v tomto filmu doslova ženou mnoha tváří. (22.08.2011)