Papierové hlavy

Proložení nadšeneckých filmových týdeníků z doby budování ráje na zemi civilními svědectvími těch, kdo byli z budovaného ráje vyloučeni, zavíráni a mučeni vytváří z filmu téměr absurdní komedii. Smát se u ní však nedá, jen šklebit. Dechberoucí, děsuplné. Také těžce sarkastické - ta jízlivost však není výsměchem cynika, nýbrž voláním muže zraňovaného pohledem na to, jak je pošlapávána pravda a mediálně hlásán klam. (17.02.2013)

Perfektní dokument. Je to dobový výlet strojem času do období komunismu. Není to však jen tuctový a nudný dokument. Dobové budovatelské záběry na šťastné dělníky plnící plán na 280% střídají záběry na soudy se sedláky, bití chartistů atd... Vždy je to v ostrém kontrapunktu. V jednom obraze nadšený budovatel chválí úrodu obilí a do kamery říká, že mlátí ve dne i v noci, střihem pak sledujeme bývalého politického vězně který také mluví o mlácení ve dne a v noci... Tak je to celý film a o to více si člověk uvědomuje sílu propagandy bez které by se komunismus neobešel. Naštěstí po 96 min. se strojem času opět vrátíme do svobodné doby, s úlevou a uvědomíme si krásu života ve svobodě. (29.04.2011)

Zneklidňující dokument o komunistické totalitě, založený na vnímavém (sdělujícím a interpretujícím) spojení archivních záběrů se svědectvími pamětníků. Jako starší Hanákovy filmy se i tento snaží syntetizovat a zbytečně neinstruovat: předkládá nestrojeně exponovaný obraz a upřímné slovo, bolestně těžené z hloubi lidské paměti (mysli i těla, kdysi zkoušených ponížením, nyní lhostejností), a umožňuje tak divákovi čistou, ideologicky nezatěžovanou konfrontaci vlastní životní zkušenosti s empirií člověka, národa a státu. Trefně zvolený obraz papírových hlav, zároveň směšné i hrůzné metafory, připomíná moc anonymity a anonymitu moci, dvě etické zrůdy, které mohou povstat kdykoliv – uniformou a zákonem, davem a vládcem. (23.12.2013)

Z tohoto filmu mám smíšené pocity, líbily se mi autentické materiály (především ze soudních řízení), ale ne laciná snaha zesměšnit (to do dokumentu nepatří, bez toho se zesměšňují už samy o sobě), líbily se mi některé výpovědi svědků, ale ne jejich anonymita a jejich vlastně ničím podložené výpovědi (tím neříkám, že lžou!), nejvíc mě ale rozmrzela část o vysídlení Němců, mám ráda dokumenty, které sledují i příčiny, nikoliv pouze důsledky, mám ráda, když zazní vyváženě rozdílné názory, nikoliv když dostává prostor jen jedna strana. Tato část filmu mi přijde nepatřičná, tendenční, mnohem raději bych viděla slovenského autora, kterak se vyrovnává s nacistickou minulostí vlastního národa v době Slovenského štátu...jak nám sám radí. Celkově mám pocit, že jsem zhlédla barevnou koláž, která je sice působivá, ale je to málo. Zajímavý komentář: Volodimir2 (04.10.2012)

Střípky událostí československé historie mezi lety 1945 a 1989, nahrané scénky i dobové záznamy, výpovědi účastníků a miliony myšlenek - nahlas vyslovených i těch skrytých. Ano, režisér musí mít opravdu veliký talent, aby tohle všechno skloubil, udržel si určitou stálou linii vyprávění a zároveň vystihl tolik rozlišných okamžiků, emocí, zážitků. Ovšem Dušan Hanák je očividně hodně zkušený a nadaný dokumentarista, protože nic z toho snímek opravdu nepostrádá. (24.02.2012)