Obsahy(1)
Vnímavý pohľad umelca na jeseň ľudského života inšpirovaný piatimi fotografickými cyklami Martina Martinčeka. Hovorí o starých ľuďoch, zdanlivo živoriacich na okraji ľudskej spoločnosti. 15 rokov trezorovaný film získal takmer tridsať ocenení na filmových festivaloch doma a v zahraničí. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (130)
Do tváří vryté strasti života... Zní to jako kýč? Jistě, ale je to tak. Tohle je pravda, žadné masky, přetvářka, hra na city, vyumělkovaný stroj na soucit. Naopak, na mě sledování působilo velmi pozitivně. Navíc zpracování je úžasné, kamera geniální (některé záběry, např. na pluh, jsou opravdu učebnicové) a dokreslení fotkami velmi povedené. Dokonce ještě o stupínek lepší, bereme-li v potaz, že nejde o práci s herci, ale s obyčejnými lidmi, z nichž někteří ani netuší, co je mikrofon. Když už jsem u toho, tak jedna z nejlepších pasáží jsou odpovědi na otázku: "Co má v životě největší cenu?" ()
Čo z toho vo mne zostalo, je pocit, že zobrazení ľudia skutočne tvoria históriu národa a mojich predkov, a generácie dozadu to vyzeralo na rovnaký ráz. Veru, človeku to pripomína jednoduchosť, hrubosť a hodnoty, ktoré opisujú nevábni slovenskí klasici v knihách, kde sa upriamili na vidieckeho človeka (akoby iný aj bol). Zvláštne precítiť tú, ako na kameni nedbalo tesanú, identitu. Napriek tomu, Hanák je stále prehnane patetický, útrpne fotogenický a má sklon spájať životné postavy ľudí s nútenými "poetickými" frázami o životnom optimizme, nebe a zemi (bla bla...) Niekedy si však dokáže príjemne protirečiť - moment, keď sa pýta rady "pamätníkov", ktoré veci sú podľa nich v živote dôležité. Rad za radom odpovedajú: Neviem. _(Súkromné životy sa mi páčia od Hanáka zatiaľ najviac.) ()
Neodpadávam nadšenim z tohto dokumentu o prežívaní staroby niekde v zabudnutej dedine. Nenásilne podané to je, dopĺňa to výborná hudba, ale poetické až príliš. Nedozvedáme sa skoro nič o osudoch starčekov a stareniek, pokiaľ to sám zrozumiteľne nepovie. A prečo bol film trezorový, to je záhadou, snáď vadila tá fotografia generála Svobodu, ktorá sa objaví v nevhodnom kontexte ako súčasť domácej fotogalérie. –––– Vtáky aj duše sa vracajú tam, kde boli šťastné. –––– Prestanem robiť, a dušu vypustím. ()
TOTO SÚ PRÍBEHY ĽUDÍ, KTORÍ OSTALI SAMI SEBOU, ZABUDNUTÍ A PROSTÍ, VRASTENÍ DO ZEME, Z KTOREJ VYŠLI. NEMOŽNO ICH PRESADIŤ, PRETOŽE BY ZAHYNULI. - D. Hanák: "Kdyby se nám podařilo udělat aspoň jeden film, který vydrží tu zkoušku času..." Vím, pane režisére, o jednom Vašem filmu, který tou zkouškou času prošel! A z celého srdce Vám za něj děkuji! ()
Jeden z nejlepších dokumentů, ne-li nejlepší jaký jsem kdy viděl. Emocionální náboj tohoto snímku působí jako kulka z Magnum .45 která Vám prolétá hlavou zas a znova... "Jsem člověk, který se asi ze všech lidí na světě nejčastěji dotýká rukama země" - věta, která mi vzala dech... "Jaká je nejcennější věc v životě?" - otázka, která tento dokument posouvá ještě o příčku nad dokumenty dokonalé... ()
Galéria (9)
Fotka © Slovenský filmový ústav
Zaujímavosti (6)
- Svojou poetikou vzbudil film výčitky ideologických dozorcov a bol označený za “estetiku škaredosti“. (Raccoon.city)
- Film byl roku 2000 zvolen v anketě filmových kritik zvolen nejepším slovenským filmem všech dob. (Bediverecs)
- Film byl dlouho v trezoru a premiéru měl až v roce 1989. (hippyman)
Reklama