Šílená matka

Režisérka a scénáristka v jedné osobě Lorene Scafaria tímto svým dalším vztahovým snímkem jakoby navazovala na svůj předchozí počin „Hledám přítele na konec světa“ (2012) a dál vyvíjí příběh tentokrát poukazující na typickou charakteristiku matek svých dcer. Originální název „The Meddler“ v českém překladu „Vetřelec“ je daleko přijatelnější než název český distribuční, neboť z postavy matky, ve vynikajícím podání Susan Sarandon, v žádném případě žádná šílenost netkví. Jedná se o naprosto přirozený charakter s poněkud přehnanou laskavostí mateřského pudu, kdy se u své dcery snaží zaplnit životní prázdnotu po úmrtí svého manžela a otce dcery, která to vlivem svého mládí samozřejmě vidí jinak a bere to jako zasahování do svého života. Příběh nádherným způsobem naznačuje řadu hmatatelných pravd týkající se vztahů mezi rodiči a dětmi a je to provedeno v takové atmosféře, že se jistojistě na obou stranách barikády mnohá divačka i najde či vyvolá vzpomínky. Pro posouzení je použito několik zatrpklých, ale i úsměvných situací. Na konci příběhu tak, svým způsobem nuceně, nechybí zralé úvahy o pojmu truchlení. Bez ohledu na to, jak hluboký je smutek a bolest po ztrátě partnera, život jde navzdory všemu dál. Stejně jako spousta takových matek může být snímek poněkud frustrující, ale za vidění určitě stojí. (28.02.2023)

Jsou lidi, kteří tenhle film za svojí naivnost odsoudí. No, mě tenhle typ filmů strašně sedí. Je to skvěle úsměvné, občas trochu ztřeštěné, ale je to takové životní. Strašně mi to připomíná Hello My Name Is Doris a stejně se mi to líbí, dost možná díky skvělému výkonu Susan. Ale ten film prostě funguje a to jsem čekal jen takovou hloupou situační komedii, jak trailer filmu prodává. Ale to The Meddler není. (06.10.2016)

Za mě ta matka nebyla zas tak šílená :D Sarandon mi do té role neskutečně pasovala! Bylo to přehnané a vygradované - to ano, ale za mě fajn a příjemně pestré..Nevěřila jsem, že by mě tak mohla zasáhnout situace, kdy uprostřed noci přijde na to, co ta paní v nemocnici ukazuje prsty a pak když na to přišla - tak pardon - ale to bylo tak silné a beze slov, že mě to neskutečně zaskočilo. Bylo to všechno fajn :) (12.10.2022)

Mám filmy, zahánějící takový ten mýtus strašidelného a děsivého stáří, rád. Ne proto, že by fungovaly na mně, já se stáří nijak nebojím, ale jsem rád, že i přesto, že je to jen filmová fantazie, přeci jen může něco z toho zůstat. Navzdory klasickému filmovému idealistickému ústupku, kdy hlavní hrdinka má hodně peněz, je za vodou a může si tedy dělat co chce. S tím se zrovna každý neztotožní. Ale tak nějak ten příběh zachránit a ukotvit museli. Tohle je takový neškodně milý film, který mě však dokázal prakticky ve dvou hned po sobě jdoucích scénách rozesmát k slzám i rozbrečet dojetím. Takže si asi může připsat bod k dobru. (10.01.2018)

Vpodstatě je to film o hledání smyslu života v individualizované euroamerické společnosti, kde si někteří za peníze mohou koupit vše – zde včetně sebehodnocení a aktivit, kterými pak lze vyplnit volný čas – protože co jinak s ním, ta hrůza. Ona oázka, kterak by dané možnosti využili třeba… africké děti, které každý den přemýšlí, co budou jíst zítra, se opravdu během filmu opakovaně vtíravě nabízí. Zejména zpočátku, kde řada představených postav naplňuje onu osnovu „zbytečného člověka“, tak jak je známe z ruských románů 19. století, a to doslova a do písmene. Ale jinak je to povšechně příjemný, víkendový filmík tlumočící několik uklidňujících základních pravd (typu „jednou jsi nahoře, jednou dole“, „síla pozitivní mysli funguje“, „jestliže jsi tady pro druhé, nenech se druhými odradit, že to tak není“ apod.) podpořený kvalitními hereckými výkony. (09.01.2019)