Ja milujem, ty miluješ

Ja milujem, ty miluješ volně navazuje na Hanákův předchozí film Ružové sny. Mladý pošťák z Ružových snů (Juraj Nvota, který se objeví i v Ja milujem, ty miluješ ve v podstatě totožné vedlejší roli) se dostává jako starý mládenec do krize středního věku (skvělý Roman Klosowski, známý spíš z chlapeckých rolí z polských filmů konce 50. let). A jeho hledání a tápání ho stojí mnoho úsilí a musí si mnoho vytrpět, aby dokázal vyhrát. Ošklivý, špinavý, pochmurný a neradostný film o osudech malých lidí, kteří chtějí jako každý jiný prožít plný život. Kvůli příliš pesimistickému vyznění byl film hned po dokončení uložen do trezoru a premiéru měl až roku 1988, přičemž hned v roce 1989 za něj získal Dušan Hanák v Berlíně Stříbrného medvěda za nejlepší režii. (07.01.2008)

Vůbec jsem nečekal, že by mě mohl takový víceméně jednoduchý romantický příběh až tak moc sednout. Tady se to ale fakt povedlo, jelikož se Hanákovi povedlo vše podat tak povedeným způsobem, že to na mě nepůsobilo přehnaně, ale naopak uvěřitelně a dokázalo to u mě vyvolat silný zájem snad o všechny postavy. Navíc i ten děj se tu zajímavě vyvíjí, je to skvěle natočené (a občas i mírně poeticky) a má to podmanivou atmosféru, ale ta realističnost děje a postav se mi na tom fakt líbí ze všeho nejvíc. To je pak radost sledovat, i když je to celé docela depka - ale přesně taková depka, která není uměle vykonstruovaná a člověk jí věří. To pak (aspoň na mě) má ten správný dopad a sílu a to mám na těchto dramatech nejradši. A Ja milujem, ty miluješ je pro mě určitě jedno z těch dost povedených. Ne bezchybných, pár mínusů v tom vidím a taky mi chvilku trvalo, než jsem se do toho dostal, ale pak mě to postupně poměrně dost dostalo, Hanák u mě opět zabodoval. Silné 4* (25.09.2021)

Jeden z filmů, u kterých je při hodnocení nutno přihlédnout k době, ve které vznikal. Asi bych šel jinak s hodnocením dolů, v podstatě je to banální historka s legračními hereckými výkony (až na Ivu Janžurovou a také Věru Bílou, jejíž postava mi přišla zdaleka nejzábavnější). Samozřejmě vím, že v rámci tehdejší produkce to byl asi film výjimečný svojí civilností, ale dneska trochu nudí. (04.06.2008)

Nějak nejsem schopná pochopit, proč byl tenhle film vlastně zakázaný. Ale rovnou říkám, že ten, kdo takové rozhodnutí vydal, musel být s největší pravděpodobností idiot a k tomu ještě naprosto omezený ignorant. Vždyť je to film o obyčejných lidech, kteří se protloukají životem jak se dá a snaží se vypořádat s tím, co jim život přináší. To bylo poprvé a já doufám, že snad i naposled, co jsem Věru Bílou viděla ve filmu. (16.02.2012)

Na slovenské pomery nevídane dramaturgicky vedené, suverénny prístup a náhľad svetom psychológie vidieka, ktorý nevedno exaktne pochopiť a stráca pôdu pod nohami. Hanák zocelil istú predpokladanú typológiu očakávaných stereotypov a prináležil k nim všetok opak toho, čo je pre poetiku malomeštiactva prívetivé, servilné a poľutovaniahodné. Taký Tajovského nekompromisný rukopis s lyrickou bezútešnosťou  postavy Pištu, ktorá bola viacej predostrená a viacej sústredená a opisujúca perifériu spoločnosti. Pišta je dôsledkom spoločnosti a doby, v ktorej žije. Je hybnou silou toho sveta a tým pádom  nemá páky na to, aby šiel šťastiu naproti. (28.04.2016)