Ľadové kráľovstvo II

Slabé čtyři hvězdy stejně jako jednička. Je to fajn, nicméně co se animáků týče, tak opět nic výjimečného. Proč si to lidi až tak zamilovali mi je proto stále záhadou - myslím, že snad každý rok se objeví minimálně jeden o třídu lepší animák. Nebýt navíc Olafa, tak jdu mimochodem rozhodně i o hvězdu níž, to je jasnej tahoun filmu... :) Vlastně ani nevím jak jednička (protože si ji upřímně už ani moc nepamatuju), ale docela mi vadilo, jak film pokaždé něco rozjede, ale při stopáži 103 minut to samozřejmě nemá šanci dotáhnout do konce - zbytečnost některých postav a scén byla do nebe volající. A to nepočítám, že čtvrtinu filmu zabírají písničky, které děj neposouvají ani o mák. Scénář měl přitom docela potenciál, ale jako celek to moc nefungovalo - chyběly prostě větší emoce. Na druhou stranu vynikla právě většinou ta vata a určité segmenty (např. scénka Olafa). Velký palec nahoru má u mě nicméně song Into the unknown, který je pro mě dokonce i lepší než minulé Let it go. Snad se jen u potenciální trojky (která po tom komerčním úspěchu bez tak vznikne) dočkáme trochu větší originality. (05.12.2019)

O hlubším přijetí sama sebe i o tom, že být jiný je v pořádku, ale onu jinakost nemusí přijmout jen okolní svět, ale v první řadě já sám. Přiměřeně výchovné pohádky mám moc rád, tady se ale míří ještě výš. A i když je vyprávění prokládáno nejprůzračnějšími rodinnými poučkami, nemám pocit, že by jich v dnešním světě nebylo potřeba. Tentokrát navíc Elsa s Annou víc než minule nejsou o dech beroucí animaci nebo dokonalých písničkách. Umí si udělat legraci sami ze sebe a zároveň nasadit nejneodbytnějšího ušního červa (Lost in the Woods), emocionálně trojnásobně zničit během jediného songu (Show Yourself) a jen tak mimochodem přihodit i zdánlivě nedějovou, ale snad o to víc pro-single-vhodnější Into the Unknown, která se chvályhodně nesnaží být novou Let It Go. Snad nejvíc mi ale podráží nohy, jak dojemné tohle pokračování je. Ať už klasickými žánrovými způsoby nebo pouhou silou interakce mezi jednotlivými charaktery jde o tklivou podívanou, která zároveň neztrácí nic z uvěřitelnosti ani vlastní tváře. (08.03.2020)

Mám chuť napísať, že som sklamaný, ale možno by to ani nebolo úplne fér, kedže jednotku mám fakt rád, videl som ju niekoľko krát a už je to taká každoročná tradícia dať repete cez vianoce aj s vianočným Olafom. A možno to je ten problém, že prvý diel nastavil latku až príliš vysoko. Dvojka sa snaží byť zaujímavejšia, temnejšia a záhadnejšia čo aj je. No tato vypráva za odpoveďami mi prišla trošku nudnejšia. Postavy ma už toľko nebavili (Olaf ostáva ale stále super) a spievania tu bolo miestami až priveľa, aj keď priznávam, že pesničky, tak ako aj slovenský dabing sa znova vydarili. Ľadové kráľovstvo II je fajn rozprávka, ktorá vyložene nenudí, no pamätám si, že pred šiestimi rokmi som sa s týmto zložením bavil lepšie. P.S.: nezabúdajte na scénu za titulkami. 75% - 4* (07.12.2019)

Síce pokračovanie už nemá nejakú svoju nákazlivú pesničku iba keď zaznie tá z predošlého filmu, a dej sa môže zdať nudnejší oproti jednotke (aspoň si predstavujem, že by malé deti pri tom zaspali). No čo sa týka mňa, tak ja si cením zápletku toho, ako sa Elsa vydáva na cestu zistiť prečo má schopnosti, odhaliť pravdu o minulosti a zlomiť kliatbu pretože to pre mňa slúži ako metafora - zistiť prečo je človek taký aký je, odkiaľ pochádzajú jeho limitujúce presvedčenia a vnútorný kritický hlas, dopátrať sa ku koreňu traumy či zistiť, akú citovú väzbu (attachment style) zdedil od svojich rodičov a predkov, a na to aby sa zrušila "generačná kliatba" musí zmeniť typ svojej citovej väzby z neistej (insecure attachment) na istú väzbu (secure attachment). Ďalšia vec, ktorú chcem spomenúť je Kristoff ako frajer, ktorý je ohľaduplný a utešujúci, a svoje otázky, potreby posunie bokom, keď Anna potrebuje akútne jeho pomoc alebo utešenie, hlavne keď povedal "som tu, čo potrebuješ?". Pochopil, že aj na neho príde rad, no keď na to bude vhodný čas. Čo je niečo, čo si môžeme zobrať do života a snažiť sa podľa toho riadiť aj v našich vzťahoch. (19.01.2021)

Dvojky bývají průšvih a vykrádačka sama sebe, pokud to vůbec má nějakou myšlenku (jinou, než vydělat tvůrcům nějaký ten další milion), jde-li o muzikál, koná se přehlídka nevýraznosti a plytkosti bez nápadu. Ledové království II jde ve vyšlapaných kolejích - hrdina pocítí nutkání někam jít a řešit, jde, vyřeší a všichni se radují (poznáváme všechny ty drakobijce, hledače zlatých ptáků, ale v podstatě i Pána prstenů), drží se i schématu dvou milujících se sester, které se snaží chránit jedna druhou, přičemž, jak ty vrstvy na hokejce, doopravdy silné jsou jen spolu. Chtít a očekávat něco fungl nového je jako vymýšlet hranaté kolo. V nastaveném schématu tedy po nahlédnutí do minulosti pokračuje příběh dál. Se zacílením na původní fanoušky si dovoluje v zápletkách přidat na složitosti a temnosti. S ohledem na rodiče, tvořící skutečným divákům doprovod, jsou dodány vtípky nejčastěji ze strany Olafa, který konečně přestal být jen otravný tupan a začal být funkční odlehčující prvek, a geniální parodický love song Kristoffa (nějaký americký Michal David, jehož nedokážu identifikovat). U hudby se dá říct, že ač nemá dynamickou hitovku, jakou v jedničce byla Elsina Najednou!, není tupá a kolovrátková. Oscarový hit bude úvodní píseň, co Iduna zpívá dcerkám All is Found, která svou poetičností dotahuje na úvodní píseň maminky z Písně moře (asi není náhoda, že takové písně jako ukolébavku zpívají maminky). Co zážitek z filmu zvedá z objektivních čtyř hvězd na subjektivních pět, je to: "Já bojím, dej ruku! Kam jde Anna? Co dělá Elsa? Má šaty, sluší šaty," které znělo vedle mě. Doufám, že když už si tvůrci dali tu práci s vytvořením spousty krásných šatů a šperků pro obě hrdinky, bude mezera na trhu zaplněna jejich reálnou podobou. Ty plastové korunky a bižuterní hrůzy jsou výsměch veškeré estetice. (25.11.2019)