322

Od Hanáka už jsem viděl Obrazy starého světa(1972) a to pro mě byl neskutečnej zážitek, kterej můžu vřele doporučit. 322 je zvláštním filmem. Řekl bych až experimentálně pojatým...ZO ŽIVOTA ČLOVEKA KTORÝ STRATIL VIERU A NODVAŽUJE SA NEVERIŤ... Některý záběry bych tady opravdu nečekal. Slabší 4hvězdy dám. (20.10.2023)

Pán Lauko to nemá ľahké. Je rozvedený so stále atraktívnou ženou, s ktorou musí stále žiť pod jednou strechou. Tá po ňom chce však stále peniaze a má mladého milenca. Ku šťastiu mu nepridá ani diagnostikovaná choroba a ako to už býva, bude ešte horšie. Preto je s podivom, ako sa na 322 dobre pozerá, ako pozvoľne plynie. Poteší Lohnický tentokrát ako sympaťák vyvolávajúci v divákovi súcit. Pol boda navyše za starú Bratislavu, samozrejme. (16.12.2014)

,,Zo života človeka, ktorý stratil vieru a neodvažuje sa neveriť." Krize intelektuála má v Československu 20. století jednu specifickou zvláštnost, totiž kontext komunismu. Tolik nenaplněných nadějí a zklamaných očekávání vede k stabilizaci bezčasí. Labyrint světa, v němž nelze nalézt ráj srdce. 322 je ryze autorský film, vzniklý samozřejmě v širokém řečišti tzv. Československé nové vlny, čímž je dáno hned jeho několik typických znaků - polodokumentární forma, experimentální výrazové prostředky (např. mezititulky coby jakýsi vnitřní poznámkový aparát, ilustrující myšlenkové pochody v hlavě hlavního hrdiny, ale také odkazující k estetice dobových týdeníků atd.), řada poetických obrazů a scén, výrazná obrazová stránka a s tím spojená originální práce s kamerou a samozřejmě také silná symbolika - Dušan Hanák použil emblematickou metaforu, totiž že jedinec, který nemůže veřejně vyslovit svůj názor, ochoří rakovinou hrdla...což lze medicínsky popsat diagnózou 322. A je už jedno, jestli se nakonec potvrdí či nepotvrdí...trpí jí totiž celá společnost... ,,Povedzte, že ste sa mýlili... Povedzte, že jste nikdy skutečně neverili..." Hlasem propagandy z dobového rádia: ,,A z nášho hladiska je najvyššou hodnotou človek, ludske štastie, sloboda..." O kolik je to dnes jiné? (25.07.2012)

Hanákov debut je neskutočne pôsobivý, minimalistický, dokumentaristický a hlavne ľudský. Lohniského životná úloha aj keď musím priznať že jeho mních v kladive na čarodejnice naháňal veľký strach. každopádne sa jedná o psychologickú drámu zasadenú do veľkomesta a zameriava sa nie na osud jedného ale doslova na všetky postavy ktoré či už priamo alebo nepriamo mali alebo majú niečo spoločného z hlavným hrdinom. každá spostáv má svoj charakter a každá má nejakú túžbu. Lohniský je ťahúňom. celkovo mi film pripomínal Kurosawovo Ikiru. človek ktorý zistí že má nádor. nespomína na to čo spravil, len to ľutuje - len sa snaží zapadnúť do tohoto sveta pre ktorý ako keby sa odsudzil. postava róma, a nepriamého spoločníka je jednoducho krásna. Abrhám a Winnicka vo svojej časti prechádzajú zaľúbenosťou, nedospeloťou a posadnutosťou. vyústenie neočakávané a dotvára depresívnu atmosféru snímku, ktorý ale bohužiaľ kazí inak skvelá jazzová hudba. Zmes surrealismu a impresionizmu dotiahnutá k dokonalosti. postavy tak skvelo napísané a zahrané že aj tá nejmänšia postava má reálny charakter a s každou jednou sa dá stotožniť. no a tu prichádza aj najväčšia výčitka. nech je film akokoľvek skvelý neustále preskakovanie s postáv na postavy a z dialógov na dialógy doslova ničia zážitok s empatiou postáv. veríte im, viete sa s nimi stotožniť a sú vám neskutočne známe. každá jedna. ale ani za živého boha sa ich nemôžete dotknúť (31.12.2008)

Hraný film slovenského režiséra Dušana Hanáka, který zde nezapře svůj sklon k dokumentarismu. Zajímavý snímek i z hlediska jedné z mála filmových hlavních rolí vynikajícího herce, Václava Lohniského. V menších rolích se představili další čeští herci, jako mladičký Josef Abrhám, Jana Švandová, Miroslav Macháček a v epizodce Karel Augusta. Dnes, s odstupem 40 let je film zajímavý také zobrazením dané doby - 70% (13.10.2008)