Poslední přesun

Parta čundráků hraje larp na motivy Konce srpna v hotelu Ozon a hrajou to fakt dobře, to se musí nechat. Druhá parta, která má raději McCartyho Cestu, a už jí nepustí ani do samoobsluhy, jim to pravda trochu kazí. Neberou ale v potaz, že první parta má v záloze šamana. Potom se čundráci usadí, založí rodinu, adoptují princeznu (nevlastní sestru Zazi v metru) a žijí šťastně až do smrti. (29.08.2011)

FILMOVÝ SCI-FI MARATON 2023 – země č. 21: ČESKO: Proboha, tohle bylo zase co? Fakt je mi líto, že tady „musím“ hanit jeden z prvních vzácných pokusů o ryze české sci-fi po rozdělení federace, ale to už mi připadala zdařilejší Nesmluvená setkání Ireny Pavláskové. Vím, že české filmové devadesátky byly často hodně divoké, mnozí tvůrci se pokoušeli o napodobování západních vzorů a žánrů, no a tenhle pokus o postapo... prostě nevyšel. Debutující režisér se snaží vytvořit temnou atmosféru, ale každou chvíli si ji pak zabíjí totálně rušivou hudbou nebo příšernými dialogy, v nichž se mezi dementním plácáním třeba o hamburgerech začnou nahodile objevovat skoky do filozofických úvah o podstatě člověka. Bohužel celý film včetně hereckých výkonů Bartošky a Mrkvičky v jeskyni působí tak bizarním dojmem, že i více drobných záblesků relativně zdařilého postapa jsou snad pokaždé vystřídány prvkem či scénou, kdy jsem už Poslední přesun jako ani trochu povedený seriózní film brát nedokázal. Přehlídka naprostého trashu... Z epileptického blikání světel, jaké se spustilo v nejednom záběru v druhé polovině, mi zrovna moc dobře nebylo a měl jsem pocit, že jen demonstrovalo, kam až neschopnost vytvořit atmosféru méně násilným způsobem zašla. A jako parodie to nefunguje rovněž, snad jen pijácký závěr se fakt povedl a líbil se mi svým ztvárněním, nicméně pak už nastal úplný konec filmu. [25%] (26.06.2023)

Poslední přesun je dalším ze snímků, které se špatně shání. Na DVD nevyšel, VHS jsou pryč, v TV se nehraje a i pokoutní sehnání bylo dlouhou dobu nemožné. Vyplatilo se čekání? Ani moc ne. Snímek trvá devadesát minut, ale vleče se děsivě. Brabcova kamera místy slušná, herecké výkony ujdou (hlavně přisprostlá postava tehdy třináctileté Sandry Novákové), ale zároveň naprosto nesedící hudba (a to jsem měl některé písničky od Lucie rád). V rámci českých (československých) postkatastrofických snímků jde o bídu, případné zájemce odkazuji na Konec srpna v hotelu Ozon či méně známou Massebu. (26.05.2011)

Za Bartošku a Mrkvičku po jedné* Podle mě je to prostě nepovedený, nedotažený pokus o post apokalyptické dráma. Ačkoliv v úvodních titulcích může někdo pookřát nad jmény dvou členů Lucie podepsanými u hudby, opak je pravdou. Hudba a její zbytečnost ve většině filmů začne postupně dost lézt na nervy. Natáčelo se asi v nějakém vojenském prostoru a v nějaké opuštěné továrně. (13.02.2020)

Sci-fi (? fakt?) o tom, jak si čtyři lidi vlezli do labyrintu betonových chodeb, vybavenýho komplet vším, co by člověk mohl potřebovat k životu. Přesto totální apokalypsa, protože se jim tady nikdo nedělal s hambáčema. Tři postavy tak aspoň měly o čem hovořit. Ta čtvrtá si žila svým životem filozofa a čaroděje a dávala tomu jiný, místy skutečně zajímavý rozměr. Dávala tomu náznak křídel, která by to vynesla ze sklepa filmové provenience alespoň do prvního patra. Jenom Barťákův Plesnivec na to ale nakonec nestačil. A následná trudná filmografie Kryštofa Hanzlíka napovídá, že to tehdy nebyla nešťastná náhoda. (06.07.2016)