Réžia:
Robert SedláčekScenár:
Tereza BrdečkováKamera:
Petr KoblovskýHudba:
Michal RatajHrajú:
Michal Dlouhý, Vladimír Javorský, Jaroslav Plesl, Saša Rašilov nejml., Judit Pecháček, Michal Balcar, Ondřej Pavelka, David Novotný, Václav Jiráček (viac)Epizódy(6)
-
Snad to nebude tak hrozné (E01)
-
Past na svědomí (E02)
-
Krev, půda a strach (E03)
-
A přece se točí (E04)
-
Vyhrát za každou cenu (E05)
-
Dvojí tváře (E06)
Obsahy(1)
Bylo jednou jedno studio na Barrandově, kterým prošly dějiny. Patřilo k vůbec nejmodernějším v celé Evropě. Ve filmech, které se tam natáčely, hráli velikáni z Národního divadla, komici, krasavice, lamači srdcí. Občas se jelo natáčet do exteriéru a často se vyráželo do barů, chodilo do kina nebo konspirovalo v bytech. Ale studio, to byl opravdový domov. Kdo sem zapadl, tomu se nemohlo nic stát – anebo to aspoň tak vypadalo a dlouho si to všichni mysleli. Jenže pak přišlo osvobození následované znárodněním filmu a studio patřilo lidu. Ale hercům šlo i nadále hlavně o filmové role... Hitler a Goebbels zbožňovali film a věděli, že pro masy pracujících ve válečné výrobě je kino důležité jako chleba a mnohdy snad i nahradí svobodu. Předpokládali, že na tomto se s českými filmaři shodnou, a nemýlili se: komedie a romance se slavnými českými herci se točily skoro až do konce války jako na běžícím pásu.
Němci založili společnost Pragfilm, která pohltila bývalé AB Barrandov. Investovali do vybavení ateliérů a zaměstnávali dvě tisícovky převážně českých lidí s cílem natáčet německé i české filmy. Díky tomu na tom byla poválečná znárodněná kinematografie skvěle. České filmy pomáhaly udržet v protektorátu klid a pořádek, konstatovali nacisté. A zároveň udržovali národní povědomí, konstatovali Češi. A tak byli všichni spokojení a ruka ruku myla: diváci v kině zapomínali na drsnou skutečnost, producenti vydělávali a filmaři díky šlapající výrobě nemuseli na práce do Německa. Tito všichni nebyli vidět. Vidět ale byli herci, jejichž popularita za protektorátu vyletěla jako kometa. Jenže se neobešla bez společenských styků s nacisty, a tak většina českých hvězd stála po válce před lidovým soudem pro kolaboraci. Motivem obvinění byla často jen závist a špatné svědomí právě těch diváků, kteří hvězdám krátce předtím nadšeně tleskali. Někteří byli očištěni, ale většině to stejně nepomohlo. A byli takoví, kteří klidně zradili kohokoliv a prohlásili cokoliv. Jen aby mohli hrát dál – i za komunistů. Prostě vklouzli z jedné kolaborace do jiné. (Česká televize)
(viac)Videá (3)
Recenzie (244)
Škoda, protože pokud bylo cílem vytvořit věrohodný obraz života českých herců a filmařů v době od třicátých do padesátých let dvacátého století, je dosažený výsledek poměrně tristní. Nedovolím si hodnotit pravdivost všech jednotlivých výjevů, ale přinejmenším některé z nich jsou zjevně upravené nebo zkreslené, a proto ani ostatní nemohou působit věrně. Dovolím si však tu drzost napsat, že linka se srpnem osmašedesátým je nejen úplně nadbytečná, ale navíc se snaží srovnávat dvě neporovnatelné situace a doby, což společně s vykreslením poválečného vývoje v mnohem horším světle, než je tomu u samotného protektorátu, vytváří poněkud neobjektivní pohled na celkové dění. Problémem tohoto ztvárnění světa československé kinematografie je také jeho nepřehlednost a roztříštěnost spočívající v míchání smyšlených a skutečných postav nebo filmů se skutečnými i smyšlenými jmény či názvy a rovněž v trochu zvláštní skladbě výstupů, z nichž svou sílu prokazuje jen několik. Lesk hvězd stříbrného plátna se zde stává převážně pouze jeho matným odrazem, a to nikoli vinou hereckých výkonů jejich představitelů, které mají vysokou úroveň, ani snahy ukázat jejich osudy v rádoby komplexnějším pojetí, ale spíše kvůli nepříliš koncepčnímu uchopení. 35 % ()
Sedláčkova práce mě obvykle zasáhne mnohem víc, s tímto tématem prostě narazil. Míchání smyšlených postav se skutečnými osudy filmových hvězd, podivné rámování dobou okupace 1968, tolik postav, že se při stopáži šesti celovečerních snímků (!) ani s jednou neztotožníte. Pánové Javorský a Dlouhý, ti jediní zaslouží za svoje výkony vyzdvihnout. Velké zklamání. ()
Zmastit u skutečných postav jejich skutečné jednání je trestuhodné. Ale třeba uvidíme, jak se přátelil Havel s Heydrichem i malého prezidenta Letiště pohoupal na koleni. Ale to asi ne, ani v nedávné Baarové neměli tvůrci koule na to, reálně kolaboraci ukázat. A jak by to taky vypadalo, že? Když pan hrabě i aHavlovci v pohodě restituovali. Pane Rumler, to byla mistrovská práce... No, dějiny vždy psali "vítězové" ..., tak jednou Plzeň osvobodila Rudá armáda a teď zas "elity" jsou elity a žádná kolaborace ... Takové téma má svůj žánr - doku-drama, ale to by nešlo tak faulovat, tak uvidíme, zda alespoň Štěpánkovi uvedou fakta o otci na pravou míru, aby zas učitelé dějepisu nemuseli ty bláboly reprodukovat. ()
6/6 Doporučuju rozhovor Terezy Brdečkové pro DVTV, protože tato paní to skutečně nemá v hlavě v pořádku. Ve výsledném tvaru Bohémy stojí za pozornost pouze Javorského variace na téma Burian, vše ostatní je promarněné, hloupé, naivní, zbytečné. V zemi, kde se nepracuje ani s tak samozřejmými možnostmi jako je obsazení herecky aktivních potomků do rolí předků, je liché naprosto vše. V literatuře takovýto "román" je často označen za škvár. V televizi za dílo hodné pozornosti větší části kulturní veřejnosti. Pokud nedokážete přečíst srance jako jsou Sokyně Miloše Smetany nebo volná trilogie Vladimíra Přibského Adina / Lída / Nataša, pak není důvod totéž sledovat na televizní obrazovce. Brdečková se Sedláčkem vytvořili cosi, co vynašlo prvotní šok laika z toho, že ty "milé staré" filmy byly natáčeny i za války. Všichni totiž dle těchto umělců (za vydatného přispění konzultací Dvořákové a Koury) zřejmě / zjevně byli kurvy. Děkujeme, odejděte. "Syndrom vařené žáby a kdo kdy šňupal koks." ()
Na BOHÉMU se lze dívat ze dvou výchozích bodů. Buď jako na umělecký dokument, nebo jako na umělecké postižení mimořádně rozporné doby. V prvním případě lze určitě nalézt řadu pih na kráse, které ovšem rozezná jen zvlášť poučené oko. V druhém nezbývá než sledovat kvalitu scénáře (určitě dobrou), režie (solidní) a přehlídku polistopadového herectva staršího (střední generace) i mladšího (mileniálové). V obou případech nanejvýš dobré a vlastně povzbudivě kvalitní až výborné (Pleslův Miloš Havel nebo Javorského Vlasta Burian či Dlouhého Zdeněk Štěpánek nebo Rašilovův Oldřich Nový). Dobrý je i nápad s ruskou srpnovou agresí a přihlížející dramaturgovou dcerou. Byla tu ještě jedna možnost: osobnosti filmového mikroprostředí přejmenovat a fantazii popustit ještě více uzdu. Zbývá otázka, jak by to bylo nebo mohlo být přijato. ()
Galéria (189)
Zaujímavosti (41)
- Natáčelo se na mnoha historických pražských lokacích a také v Plzni, Mladé Boleslavi nebo malé pevnosti v Terezíně. (Tryskomyš)
- Emil Vokolek (Jan Novotný) sleduje ve svém kině film s Justusem D. Barnesem Velká železniční loupež (1903). (sator)
- Projev herce Zdeňka Štěpánka (Michal Dlouhý) v rozhlase nezazněl ve dnech Mnichova, jak je uvedeno v seriálu, ale o přibližně deset dnů dříve, protože jím reagoval na britsko-francouzské ultimátum z 21.9.1938. (raininface)
Reklama