Pan Dupont

Tak tenhle francouzský thriller je nenápadný, neotřelý a provokativní. Pravda, poněkud se námětem vymyká běžné francouzské produkci, což ovšem neznamená, že by film neměl napětí, spád či důmyslně zpracovanou dějovou dramatičnost. Možná bych filmu vytknul zobecnění rasové diskriminace, protože je to oboustranná nesnáz. Což vnímavý divák pochopí, no, vždyť víte. Několik scén tu působí hodně emotivně, ale při bližším pohledu, lze konstatovat, že jsou vypočtené tak trochu na vnější efekt. Myšlenkový obsah filmu je jasný. Nicméně dá se říci, že film nepřináší nic převratně nového, ale svým způsobem smyslem filmu bylo ukázat především bez laciného způsobu, že dohnat spravedlnost v takových případech je téměř nulová šance. Ať tak či onak, nezpochybnitelně si film diváckou pozornost zaslouží, protože všechny postavy zde hrají a jednají jako by to byla skutečnost. Prostě fakt dobrý, i když to není žádná oddychovka. (13.02.2012)

Hodně příjemné překvapení s mimořádně hořkým závěrem, plného pokrytectví, rasové nesnášenlivosti, lidské krutosti a politických či profesních ambicí, kde najednou mizí přátelství a lidskost, ale také právo a spravdelnost. Zústává jen pachuť z nepotrestaných zločinů. S kým tento film nehne, tak pak už patrně vůbec nic. Vynikající výkon podal Carmet, ale také xenofóbní Lanoux či pokrytecký Marielle. Jednoznačně plný počet hvězdiček. (31.12.2011)

Dlho som povazoval za najlepsi film Yvesa Boisseta Canicule s Lee Marvinom, a ak ovidno, mylil som sa. Prave toto je najlepsi Yves Boisset. nechyba vrazda, vysetrovanie, do toho este muslimski privandrovalci niekde vo FRrancuzsku. Parada.. najma ked si zobereiem, ze film ma mimoriadne kliudne tempo, napatie narasta len pozvolne. Tempo vsak rozhodne nenudi, dialogy su obycajne - take prevazujuaj v realnom zivote, aj vo filmoch. Jaxom spomenul, divak sa ale nudit nebude, napatie sa pekne pomaly stupnuje, film funguje ako genialny mechanizmus rastu napatia medzi starousadlikmi a privandrovalcami + do toho sa este riesia rasove otazky. Koniec je uplny masaker - depresivny, s vitazstvom nielen rasizmu ale i poktrytectva a ludskej krutosti . 100 % (26.06.2018)

Skvělá studie mechanismu iniciace rasových konfliktů, která i přes stáří 38 let nepozbyla nic ze své platnosti, aktuálnosti a naléhavosti. Vždyť v dnešní společnosti můžeme pozorovat naprosto stejné příznaky: Členové majority bojují se svými osobními frustracemi (a nejen těmi sexuálními jako u pana Lajoie), které se snaží mimo jiné zmírnit útokem na minority (frustrace->projekce->agrese); členové minority se kvůli citelné nesnášenlivosti a předsudkům uzavírají do komunit, čímž předsudky ještě zintenzivňují; jakákoli mimořádná událost, která se odehraje v těsné blízkosti členů minority, zaktivizuje nesnášenlivé členy majority k útoku na minoritu jako celek (bez ohledu na to, jestli někdo z jejích členů se na ní skutečně podílel). (SPOILER!): Ve filmu jsou všechny tyto prvky xenofobních a rasistických tendencí ukázány na možná poněkud extrémním případu vraždy mladé dívky, ale přesto je tento případ principiálně modelový. Při vyšetřování vraždy krásné Bridgitte (I. Huppert), kterou má na svědomí nenápadný přítel jejího otce Georges Lajoie (J. Carmet) je od začátku nedůvěřováno policii. Dav má totiž ve všem jasno: Udělali to ti hrozní Arabové od vedle - naprosto vše to dokazuje!!! Pravda je podřízena iracionálním emocím, latentní či explicitní nenávisti a touze zbavit se cizáctví. Co pak brání lynči a dalšímu prohlubování nesnášenlivosti? Název filmu Pan Dupont (nebo Dupont-Lajoie) není tak přiléhavý jako anglický název "The Common Man", protože je to právě ten "obyčejný člověk", který je motorem těchto tendencí. Oportunističtí a pokrytečtí představitelé "elit" (viz Léo Tartaffione v podání J.-P. Mariellea) z tohoto můžou těžit a budovat si kariéru, ale lví podíl viny leží právě na tom dupontovském obyčejném člověku, který nesnáší Araby, cikány, homosexuály (atd.) a vymýšlí si storky o jejich nebezpečnosti, zneužívání sociálních systémů, protěžování či získávání výsad... Dobrý film! (22.08.2013)

Poklidnou prázdninovou idylku přetne v polovině filmu událost, která rázem změní dosavadní pohodu ve strhující drama a dává vyniknout těm nejtemnějším lidským pudům a vášním. Jean Carmet tady působí velmi nesympaticky, to jeho pokrytectví a špatné svědomí lze vyčíst z každého jeho pohybu a pohledu očí. Výborně to zahrál, chlapec. (01.03.2017)