Monstrum

60% - Film to není úplně špatný, ale čekal jsem od něj víc. Osud hlavního hrdiny byl sledován s jakýmsi odstupem a tak trochu neosobně. Najednou jsme se dozvěděli, že pije, pak zas najednou si byli s ženou cizí, ale proč tomu tak bylo, jak k tomu (postupně) došlo, jsme se nedozvěděli. Jako kdybychom se dívali na leporelo starých fotografií a někdo nad nimi vzpomínal. Škoda nevyužitého potenciálu. (29.05.2017)

SLYŠÍŠ MĚ UCHO? JDI DO HAJZLU A UŽ SE NIKDY NEVRACEJ! To byla tak nechutná doba, až je mi z toho na zvracení. Piloti RAF v uranových dolech, justiční vraždy, znárodňování a na Letné se stavěl megalomanský pomník vrahovi, okupantovi, diktátorovi. A někteří lidé i dnes dokáží říci větu: "za komunistů bylo lépe". K filmu. Film není špatný a chápu, že se muselo v příběhu skákat a filtr, který použili, měl zřejmě vyvolat dojem patiny, ale obě tyto věci na mě působily rušivým dojmem. Vybraní herci byli sympatičtí, ale jako celek jen průměr. Nezanechalo to ve mě hlubší dojem, i když dobové záběry na monstrum jsou přinejmenším mrazivé. (29.12.2018)

"Kámen a Blbost" ... Hele, spíš než kdo s kým chrápal a jak se asistenti prali o samici s agitačním hercem, by mě například zajímaly detaily práce na sousoší a důvody úpadku velkého sochaře. Že byla Švecova "Fronta na maso" vyčerpávající monstrprojekt, je myslím intuitivně zřejmé - jenže na dno jsme si s hlavním protagonistou vlastně nikdy nesáhli. Proboha, tam se muselo řešit takovejch těžkostí, problémů a překážek, který od prvotního nadšení vedly k naprostýmu vyčerpání a rezignaci. Jenže v Monstru se o nich nedozvíme, hlavní hrdina se zhruba v polovině filmu vytratí. Dále se tu "dějí věci", lidi se buď peleší nebo se chovají "náhodně"... a na konci to dopadne špatně. Hm. Tak sorry. (05.06.2017)

Tomuhle filmu prozaická, tvrdá, neuhýbavá doslovnost ve skutečnosti sluší, je to chytré zpracování, vhodně zvolený materiál pro ztvárnění specifického námětu, stejně jako tvrdá a hrubá žula pro veřejný prostor opanujícího, dozorujícího Stalina. *** Přitom se však tím přímočarým vykreslením kontur dohledu moci uvolňuje moře nerozlišeného, spojitého nedohledného prostoru zneviditelňovanému, soukromému, ale vším prosakujícímu jemnocitu, němým škálám neartikulovaných, polykaných, do sebe se navzájem slévajících a prolínajících hořkostí, bolestí, bezmocí, zoufalství, a z toho všeho emanující blyskotavé smutné ironii a těžce zkoušené, zkalené lásce. Na televizní film v té jednoduchosti překvapivě silné a působivé a zdařilé i jako pocta umělci a medailonek. *** O to víc pak vrtím hlavou nad zdejším slabým hodnocením a vyčítáním doslovnosti, když si vzpomenu na nezaslouženě přechvalovaného a opěvaného Sedláčkova Palacha, což je pro mě ukázkové dílo blbé doslovnosti spočívající v návodné a vyděračské filmařině, v loutkovosti neživých postav a ve frázemi napěchovaném scénáři, kterým to nepřestávalo šustit ani na okamžik. Není zkrátka doslovnost jako doslovnost. (17.02.2020)

Názorná ukázka toho, jak by neměl vypadat film, respektive jak by v žádném případě neměl vypadat scénář a herectví. Nezajímavé postavy bez vlastností, ke kterým si divák nevytvoří žádný vztah, nevidíme, čím si prochází, protože o většině důležitých věcí, co se jim přihodily, jen mluví. Tím pádem je nám jejich osud úplně lhostejný. Dále nechápu zájem tvůrců zaměřovat se na dva naprosto nezajímavé mladé pomocníky (tragicky „zahrané“ Krausem a Polívkou ml.) a nevylíčit spíš atmosféru doby, narůstající tlak okolí na Otu Švece a jeho ženu. Což, jak jsem se domnívala, mělo být jaksi náplní děje. Padesát procent snímku tvoří archivní záběry z dob komunismu, což by bylo v pořádku, pokud by se jednalo o dokument, a ne o hraný film. Snímek ani přesto, že si to jeho tvůrci takto velmi usnadnili a ještě měli šanci provázat scény mezi sebou právě dokumentárními záběry, působí roztříštěně a vůbec nedrží pohromadě. Jedna událost pořádně nenavazuje na druhou, není vidět žádný postupný vývoj děje, ani postav. A co bylo asi vůbec nejhorší - neherectví, které předvádí drtivá většina osazenstva, je až pobuřující. Může mi někdo vysvětlit, jakou shodou náhod se k filmu dostali Kraus, Polívka ml. a Solaříková? První dva asi kvůli jménu, talent už dnes zřejmě není potřeba. Myslím, že většina lidí, které by tvůrci oslovili jen tak na ulici, by hrála daleko přesvědčivěji. Neschopnost výše jmenovaných, (ale i mnohých dalších v epizodních rolích) dát najevo emoce pomocí mimiky obličeje, intonace hlasu, či pouhé výslovnosti, je až neskutečná. Takže i přes dobrý námět je tento snímek špatný po všech filmařských stránkách, proto 1*. (29.05.2017)