Milada

Musím se z toho vypsat. Sorry. Milada Horáková chodí a mluví. Lehce asynchronně. Aby tvůrci podtrhli, že to byla svatá žena, nechávají jí deklamovat stejně robotické promluvy v libovolné zasedačce plné chlapů, v její vlastní kanceláři i doma s manželem v posteli. Těžko pak téhle ženě bez špetky života uvěříte, že šlo pravděpodobně o největší Češku dvacátého století. To je asi ten hlavní problém. No a pak tam jsou další věci. Jízdu podzimní krajinou zakončenou zatmívačkou střídá let dronem podzimní krajinou zakončený zatmívačkou a tklivý příběh Miladiny dcery, která přijde do školy, posadí se, rozhlédne a končíme zatmívačkou. To vše se hodně opakuje. Hodně. Většinou je to podbarvené klavírem. Ze zoufalosti jsme se v kině smáli tomu, že tyhle záběry snad nakoupili v nějakém balíčku a pak už jim v budgetu zůstaly prachy jen na milovanou zatmívačku. Když se v závěru na scéně objeví Geislerová, měl jsem z jejího přednesu a pohybu pocit, že se přesouváme do nějaké retro komedie typu Občanský průkaz, v čemž mě navíc utvrdil nejhorší product placement posledních let. Gratuluji Karlovarským minerálním vodám ke spojení s jedněmi z největších zrůd padesátých let. U soudu s vlastizrádci to totiž žije a pije se výhradně Mattoni. Kromě toho jsem ocenil také extrémně soft výslechy komunistické bezpečnosti, herce zasazené přesně podle svých škatulek, Jiřího Vyorálka jako Klementa Gottwalda, který se podle mě natáčení vůbec nezúčastnil (jen koupili scény z Českého století a domluvili se s UPP, aby sem tam něco změnila), super dabing, Danielu Drtinovou na tiskovce (chápu, že to byl asi nějaký barter deal, stará známost nebo nevím, ale vždyť to nemůže dávat smysl ani jí) a Ivanu Chýlkovou jako přítelkyni z domu smutku. Trpěl jsem. Kdo mě zná, tak ví, že nemám potřebu se po filmech vozit, reflexi nacistických a komunistických zločinů jedu dlouhodobě a československou historii jakbymset. Ale tohle, tohle se prostě nedá. (18.10.2017)

Jen encyklopedické heslo. Osobnost Horákové zůstává skryta. Zlo - dobro tu je jen v nástěnkových heslech. Film není špatný, ale nezáživný a neobratný. Čas ubíjí leteckými záběry na automobily, úmorně opakuje zatmívačky. Naštěstí se nevyžívá v názorné brutalitě jako Anthropoid a vyhýbá se provokativním smyšlenkám. (02.02.2019)

Po prvních ohlasech přešla moje natěšenost v opatrné očekávání a to bylo dobře. Ne že by byla Milada špatným filmem, ale je na ní až příliš znát, že se jedná o debut a nepomáhá mu ani katastrofální střih. Zejména první polovina filmu, která popisuje život hlavní hrdinky od počátku II.SV až po nástup komunismu, je příšerně zkratkovitá a nenajde se tu snad jediná souvislejší scéna. A příliš se nedařilo pracovat ani s dobovou atmosférou. Po zatčení začalo přeci jen trochu přituhovat, ale pořád mi tu chyběla ta hrůzostrašnost tehdejšího režimu. Scény z vězení a výslechů, které měly potenciál divákovi zalézt pod kůži, pak jakoby sem ani nepatřily. A nepotěší ani soud, který měl být filmovým vrcholem, ale nevzbuzuje prakticky žádné emoce. Ty se vlastně dostaví jen na počátku a v závěru během scén s dcerou Milady Horákové v podání Taťjany Medvecké. Pokud si něco zaslouží ocenění, tak je to celkem slušný casting na čele s Ayelet Zurer, která tady zářila a o to větší je škoda, že se projektu nechopil někdo zdatnější. Mrnka talentem bezpochyby oplývá, ale napoprvé si ukousl příliš velké sousto. 50% (28.01.2018)

Z filmu mám velmi rozporuplné pocity. Teď s odstupem času si říkám, co jsem to vlastně viděla a jaký to mělo vlastně smysl. Proti izraelské herečce v hlavní roli nemůžu říct křivého slova. Pěkně se na roli Milady Horákové připravila. Ale tvůrci ten příběh zabili. Natočili něco silně nekonzistentního. (30.11.2018)

Už i tady je to banda ubozaku kterým vadí úplně všechno. Že je to osobní rodinné sentimentální drama, že je to dabovane, atd. Nechápete už konečně, že Milada Horáková byla evidentně i člověk? Všichni tu jen melou ale ve finále MH znají jen ze záznamu monstrprocesu, nikdo není schopen představit si ji jako člověka. A když už vám to na stříbrném podnose přinesou filmaři, ještě drzkujete. Fakt je mi vás líto. (14.11.2017)