Teória tigra

Jelikož se ještě stále neřadím mezi tu smutnou populaci zdomestikovaných podpantofláků bez sebeúcty, jen těžko jsem si mohl doposud představit, jak moc dokážou být ženy šílené. Nikdy mě ani ve snu nenapadlo, že mí ženatí kamarádi, ti věčně usměvaví pohodoví kluci, ve skutečnosti doma zažívají nefalšovaný manželský psychoteror, místy připomínající až čarodějnictví nebo exorcismus. Kdo to měl tušit! Tento kurevsky děsivý film je jasným důkazem, že žena nebyla stvořena z Adamova žebra, nýbrž z Ďáblova zaníceného vředu, který si v mukách a bolestech vyřízl pekelnými vidlemi z konečníku, aby nemusel už nadále trpět. Já se do podobné situace naštěstí nikdy dostat nemohu, neboť jsem si vůči ženám vypěstoval jednoduchý a vysoce efektivní obranný mechanismus – cokoliv ženy řeknou, to automaticky vyhodnotím jako spam. A pak už jen přičítám plusové body: nemluvíš o svých pocitech? Super, máš bod. Ani o tom, co budeš dneska vařit? Další bod. Není to nic o vánočních slevách v IKEA? Bod. Žádná strašně vtipná historka z kadeřnictví? Je tam. Nic o tvé sousedce, té „otravné krávě s fááákt trapným obočím“, kterou na chodbě zdravíš slovy „ahoj Aničko, moc ráda tě vidím“? Výborně, připiš si další. Pokud se jim podaří nahrát alespoň padesát bodů, odfiltruju jejich žvást ze složky [ale kozy má dobrý] do adresáře [hýbe ústy, možná to něco znamená]. Odsud je to už jenom krůček k tomu, že je začnu vnímat a možná i odpovím. Funguje to perfektně, denně tím ušetřím stovky zbytečných hloupých konverzací a místo toho se mohu věnovat filozofickým debatám se Siri, která od poslední aktualizace bravurně zvládá i krátká souvětí. Jedinou výjimku mám udělenou u své matky, tam musím zpracovávat všechna data. Nerad bych totiž zmeškal otázku, co má svému Koblížkovi dneska uvařit k papání. (03.01.2017)

Muž potřebuje volnost a žena to potřebuje vědět, aneb vzpoura bílých finančně zajištěných mužů proti ženskému establishmentu. Zpočátku zábavná, námět dokola omílající, ideologicky i přes ten komický žánr poněkud pochybná. Poledňáková, Vejdělek a Viewegh hozeni v odšťavňovači s vědomím, že po té tekutině bude v české kotlině žízeň. Kohák mimo, Bartoška naprosto mazácký, už vím, jakou banku si vyberu. Jirka měl už po pár minutách poslat manželku tam, kam poslal Jiřinku „Eleanoru“ Bohdalovou ve Strašidle cantervillském.. (15.09.2016)

„Tak sem si řek, že je jednou ostříhám pořádně.“ No, indicie tu byly. Ale přece jen…až tak šovinisticky pojaté dílko jsem nečekal. Místy to z filmu „stříkalo“ skoro až zbytečně (vyloženě přehnané mi přišlo „oznámení o stavu plodnosti“ a nesedla mně poněkud „mimózní“ pasáž na policii). Na druhou stranu, snímek to sem tam přežene úmyslně, přece jen jde o nadsázku a demonstraci určitého jevu. Tak či tak, ženskému publiku bych film spíš nedoporučil, leda těm divačkám, které si u něčeho takového dokážou udržet nadhled (ale jak tak vidím, naštěstí i takové se najdou). A o to by mělo jít u něčeho podobného především. Ale ať už se na film budete dívat jakkoliv, tahle hořkosladká tragikomedie o hledání mužské svobody, vyvazování se z konvencí a dusivých svazků s nemálo trefnými a vtipnými hlody (jakože já se u snímku smál docela často a hodně) za to zhlédnutí a slušné 4* rozhodně stojí. „Časem budu do toho hrobu dávat starou pani.“ - „Jo a ona bude překvapená, že je tam sama.“ Výstižný komentář: GilEstel (01.01.2017)

Ten moment, kdy si uvědomíte, že chování Elišky Balzerové je vám důvěrně známé. Až nepříjemně příjemná komedie ze života, kde jsou samozřejmě události a chování postav velmi přetažené za vlasy, ale stejně se v nich sami poznáváme, a proto nás snímeček prostě baví. Tedy minimálně většinu. Vždy se najdou retoši, kteří nedovedou pochopit, že se jedná především o komedii, budou ve snímku hledat odpověď na všechny jejich partnerské otázky a budou nasraní, když se tato odpověď bude mírně rozcházet s jejich osobní teorií. Každá správná komedie začíná pohřbem. Děj se mi hrozně líbil. Pojednává o tom, kterak ženy ovlivňují a udávají směr našemu jinak bezvýznamnému životu. Když už ženy rozhodnou i o vašem místu posledního odpočinku, tak to byla pro Jiřího Bartošku poslední kapka a rozhodl se k radikálnímu řešení, kterému se samozřejmě dalo předejít už dříve pár minutovým rozhovorem. To by potom ale byli všichni diváci ochuzeni o jeden z velice mála kvalitních českých filmů, kterých v našich končinách žalostně ubývá. Sice jsem se nesmál tak, abych se musel za břicho popadat. Od momentu, kdy jsem byl uveden do děje, jsem se nenudil ani vteřinu. Vynikající záležitost s příjemným poselstvím, která má minimálně potenciál, přinutit vás být pečlivější při výběru partnerky, či se alespoň zamyslet nad tou stávající. (27.11.2016)

Všemi proklamovaný pohodový film je ve skutečnosti další obyčejná cílovka, která se až nápadně shoduje s předchozí tvorbou Jiřího Vejdělka. Je to přesně ten typ filmu, který v hloupoučkých pointách utvrzuje svého diváka v zažitých stereotypech, v názoru, že muž je sice pán tvorstva, ale bez ženy je jeho život nerealizovatelný. Nejrůznějších klišé je tu opravdu přehršel, většina postav podléhá kašírované představě o partnerských vztazích, které jsou utvářeny čistě na základě instinktivního (ne)pochopení a destruktivní izolace. V rámci téhož nastává ovšem několik WTF momentů, jejichž logická chudokrevnost doslova bije do očí – Vilhelmová, typická slepice, která tvrdě razí matčinu teorii o "záchraně" mužů, najednou, bůhvíproč, prozře a stane se spasitelkou rozbitého manželství? Bartoška, jehož útěky jsou podmíněny osobní frustrací, strhne na svou stranu jak flegmatického syna, u nějž se ovšem nejedná o útěk, ale spíš o pocit jakési bezstarostnosti, tak frustrovaného zetě, který neví kudy kam, ale bez silnějších a v podstatě asi i nutných potřeb. Bere je jako své spojence, parťáky, ale vůbec je nevnímá jako stejně postižené chudáky, kteří u něj hledají spásu a de facto i rozřešení svých problémů. Případ sám pro sebe je postava Balzerové, která je dle všeho vysokoškolskou pedagožkou, ale nepozná, že jí pobavený manžel prostě a jednoduše tahá za fusekli? Mohl bych pokračovat dál, ale v zásadě k tomu není důvod. Film si svého diváka bezesporu najde, v tom je jeho (a)morální poselství až nekomplikovaně čitelné, ovšem je otázka, proč právě něco takového vzbudilo rozruch i u lidí, kteří podobným klábosivým fraškám běžně neholdují. Buď za to může chraplavý Bartoškův hlas nebo ten papoušek s Alzheimerem. Určitě. (02.04.2018)