Teória tigra

Hořká komedie s docela povedeným scénářem a silným hereckým obsazením. Ženské chování jako soubor dědičných vlastností a vlivu výchovy ve formě jaká matka, taková dcera (a taková babička), je něco, s čím se setkáváme všichni každou chvíli. Ostatně už léta zastávám názor, že by se chlap měl včas seznámit s její matkou, ať ví, do čeho jde. Vlastně i postava Jakuba Koháka vypadá napsaná jako někdo, kdo je, jaký je, protože v tomto rodinném prostředí vyrůstal (70%). (05.04.2016)

Málokedy máme možnosť vidieť na plátnách kín takto "antifeministický" film, ktorý by nahrával nám chlapom, večným podpantoflákovým chudákom, čo za nič nemôžu. Už v prvých minútach zistíte o čom film je a budete sa na jednotlivých situáciách baviť, potom už to začne byť mierne únavné, aby to nakoniec tvorcovia pochopili a rozhýbali viac dej a vývoj postáv. Teda ako ktorých a je iba dobre, že nie každý precitne a zázračne sa zmení. A som rád, že do takéhoto vtipného sebemrzkačstva išli tak slávne herečky. Pre ich mužských kolegov to bola povinnosť. Aby si človek film užil, musí prijať určitú zámernú "nadsázku" a nepremýšľať príliš nad uveriteľnosťou situácii. (19.09.2017)

Tak tomuhle říkám comeback se vší parádou. Jirka Bartoška s Hemingwayovským fousem byl prostě parádní. Ačkoliv by to bez žen v našich životech asi nešlo, přesto chlapi občas potřebují být sami, nebo být někde na chvíli s ostatními chlapy. Backerův Caveman to skvěle doplňuje. Tlupa lovců je prostě tlupa a ženy švitořící při trhání bobulí, nebo uklízející kůže v jeskyni a starající se o potomstvo ji prostě nenahradí.... Občas se nám tak trochu stýská (a lže kdo tvrdí že ne) po těch výsadách dědů a otců, za jejichž časů ještě tehdy neemancipované ženy neřídily zeměkouli s takovým důrazem jako to činí dnes... A při té vší obětavosti pro rodinu a touze po dokonalosti si často ani neuvědomují, že jejich péče dusí. Že v krbu, jehož římsy tak vehementně neustále otírají od prachu mezitím vyhasl oheň a teplo rodinného krbu zvolna vychládá.... Pak se ovšem nelze divit a na sklonku života obzvlášť, že chlap hodí přes rameno bágl, nasadí pohorky a jde tam kde je klid. Opravdový klid, ne ten umělý doma vytvářený mlčením (i když by chtěl něco namítnout), vytvářený kompromisy (ačkoliv je mu v konkrétních případech lecos zcela proti srsti a nejraději by bouchl do stolu s důrazným NE!). ----------- ! Všichni hráli skvěle, Balzerová, Janžurová, standardně Vilhelmová (jejíž náhlé prozření ke konci lehce dřelo). Mrzelo mne, že setkání s krásnou Lucií Siposovou, bylo tak krátké! Skvělý byl i Jakub Kohák. Pravda je ho teď všude plno, ale já mám jeho humor i jeho samotný zjev rád a nevadí mi. Tady si střihl velmi civilní nekomediální roli a podal ji velice uvěřitelně, takže těm co jej nemusí doporučuji odhodit despekt! Tohle byl film, který tu delší čas chyběl. Film o dlouhodobých vztazích mezi tak zvláštními a rozdílnými bytostmi jak jen ženy a muži mohou být. Dávám do hrníčku 4 lžičky mleté kávy . * * * * (17.09.2016)

Tenhle film mi vrátil víru v současnou českou kinematografii. Vcelku závažný problém přepálené ženské emancipace je podáván s dávkami smíchu, které nic neubírají na naléhavosti sdělení. Naprosto výtečný Bartoška (o to více, že po těžké nemoci) s sebou zřejmě strhává i ostatní ansámbl. Pět hvězdiček určitě není moc. (03.10.2016)

Všemi proklamovaný pohodový film je ve skutečnosti další obyčejná cílovka, která se až nápadně shoduje s předchozí tvorbou Jiřího Vejdělka. Je to přesně ten typ filmu, který v hloupoučkých pointách utvrzuje svého diváka v zažitých stereotypech, v názoru, že muž je sice pán tvorstva, ale bez ženy je jeho život nerealizovatelný. Nejrůznějších klišé je tu opravdu přehršel, většina postav podléhá kašírované představě o partnerských vztazích, které jsou utvářeny čistě na základě instinktivního (ne)pochopení a destruktivní izolace. V rámci téhož nastává ovšem několik WTF momentů, jejichž logická chudokrevnost doslova bije do očí – Vilhelmová, typická slepice, která tvrdě razí matčinu teorii o "záchraně" mužů, najednou, bůhvíproč, prozře a stane se spasitelkou rozbitého manželství? Bartoška, jehož útěky jsou podmíněny osobní frustrací, strhne na svou stranu jak flegmatického syna, u nějž se ovšem nejedná o útěk, ale spíš o pocit jakési bezstarostnosti, tak frustrovaného zetě, který neví kudy kam, ale bez silnějších a v podstatě asi i nutných potřeb. Bere je jako své spojence, parťáky, ale vůbec je nevnímá jako stejně postižené chudáky, kteří u něj hledají spásu a de facto i rozřešení svých problémů. Případ sám pro sebe je postava Balzerové, která je dle všeho vysokoškolskou pedagožkou, ale nepozná, že jí pobavený manžel prostě a jednoduše tahá za fusekli? Mohl bych pokračovat dál, ale v zásadě k tomu není důvod. Film si svého diváka bezesporu najde, v tom je jeho (a)morální poselství až nekomplikovaně čitelné, ovšem je otázka, proč právě něco takového vzbudilo rozruch i u lidí, kteří podobným klábosivým fraškám běžně neholdují. Buď za to může chraplavý Bartoškův hlas nebo ten papoušek s Alzheimerem. Určitě. (02.04.2018)