Všude žijí lidé

Dnes už málokdo ví, co to byla tzv. umístěnka a jaké trable v osobním životě přinášela. A o tom vypráví tento snímek, který hodně připomíná pozdější Kachyňuv film ´Sestřičky´ i když ten byl zcela o něčem jiném. Jedná se vlastně o cílené moralizování nad problémy a jejich řešení. Osobní život a její zapuštěné kořeny je jedna věc a pracovní povinnosti věc druhá. A zvlášť u lékaře, který musí být tam, kde je ho potřeba. Že nakonec vyhraje morálka a hlavně zodpovědnost je víc než zřejmé. Příběh je velmi dobře napsán a i natočen. Nejvíce za zmínku stojí Zdeněk Štěpánek v roli starého vysloužilého vesnického lékaře se svojí přísností a ideálech. I přes svůj černobílí obraz stojí za shlédnutí už jen vlastně kvůli své historické výpovědi. Ony umístěnky si dnes už nikdo neumí ani představit. (05.08.2015)

Dvojice začínajících režisérů (z nichž mě Skalský hodně oslovil i nasledující Černou dynastií) film točila, za scénářem stáli další dva odlišní lidé, kdoví kdo ještě dohlížel nad finálním vyzněním... ale povedl se společnými silami další skvělý československý film z řad psychologických dramat své éry, který na mě zapůsobil kvalitním příběhem, přiměl, abych se plně zajímal o postavy, své poselství podal nepateticky – řekl bych, že navzdory spjatostí pár motivů s dobou socialismu opět silně nadčasově. Mladý začínající lékař si na vesnici hravě poradí s novou náročnou prací, poctivou dovedností zbouří předsudky vesnické komunity, ale uvnitř svádí nesnadné dilema, na jehož jednom pólu stojí význam důležité profese a zodpovědnost za skutky v rámci ní vykonané, ovšem za cenu možné oběti soukromého života a jiných vytoužených plánů, které zprvu nevycházejí. Film nás vtahuje do otázek a pocitů hlavní postavy, jaké mnozí lidé v okamžiku nového působiště a životních křižovatek mohou zažívat v jakékoliv době a onen proces zaběhání se v nové práci mi přišel zdařile zpracovaný. I zdánlivě nenápadná filmařská stránka dokáže plně udeřit: Všimněte si způsob, jakým je divákovi sdělena informace o infarktu pana doktora, aniž bychom ho explicitně viděli, přesto na diváka hravě přenese onen pocit tváří v tvář incidentu: náhlý střih spolu s náhlým otočením druhé postavy a zesilněním hudby vystřídává další náhlý střih s doslova nervně dynamickým záběrem na cestu z okna ujíždějící sanitky a společně s předchozí situací je plně jasné, co se mohlo stát. Mladého herce Ivo Palce jsem zaznamenal poprvé, ale se svou rolí si poradil podobně jako jeho ztvárněný lékař, či-li úspěšně. Hodně mě potěšil coby jeho věkový protipól Zdeněk Štěpánek, se svým přesným výkonem v roli zkušeného letitého doktora, s jasným pohledem na svět, přesto chápajícího a vlídného, občas projevujícího i smysl pro humor až ironii. / Byl jsem přesvědčen o silných 4 hvězdičkách, ale přidávám nakonec pátou, když cítím i po další hodině, jak mě film (závěrem zvláště) plně zasáhl. [90%] (11.02.2024)

Předvídatelně schématická koukatelná socialistická červená knihovna. 1) Herecké obsazení zaručuje koukatelnost: 64letý Zdeněk Štěpánek (vesnický lékař Mrázek), jeho dcera 26letá Jana Štěpánková (manželka vesnického funkcionáře Olga), 27letý budoucí emigrant do Francie Ivo Palec (hlavní postava Mirek), 22letá půvabná Jana Hlaváčová (lékařova snoubenka Eva), 24letý divoký Jan Tříska (vesnický dělník Lojza Pošvár) a další... 2) Film nechtěně odhaluje některé dobové režimní praktiky. Existenci pracovních umístěnek lze s určitými výhradami pochopit - stát neměl peníze na kladnou (finanční) motivaci. Ostatně během šedesátých a sedmdesátých let tato praxe postupně mizela. Daleko horší mi připadá příběh číšníka, kterému zavřou vesnickou hospodu a nutí ho k práci v družstvu. Propustit ho nechtějí, nejsou lidi, a když se tak přece jen stane, odejde s pověstí flákače, simulanta a špatným posudkem, díky němuž, jak lze dovodit, ...v Alcronu nosit skleničky nebude. (24.02.2014)

"Když uteče doktor, je to jako když dezertuje voják..." Zdeněk Štěpánek je v roli starého vesnického doktora před penzí vskutku luxusní. Jeho postava je napsaná velmi lidsky, plná životní moudrosti a rozvážnosti ale i jakési stařecké nostalgie. Jedna ze závěrečných scén filmu, v níž se dotyčný loučí se svou ordinací, má v sobě slušnou emociální hloubku, i když se odehrává ve značném přítmí. Krásně natočeno! Pěkně natočené jsou i některé scény s mladým doktorem (pro mě ne moc známý Ivo Palec). Jde třeba o scénu, kdy tančí se svou milou (Jana Hlaváčová), která jej přijela na krátko navštívit z Prahy. Herecky snad ale ještě více okouzlí Jana Štěpánková v roli pošťačky (s  vystudovanou konzervatoří). Celkově scénář tohoto filmu vykresluje celou paletu různorodých vesnických "figurek" (od vykutáleného "nemakačenka", přes ráznou matku, kterou její dospělý syn poslouchá na slovo a konče vesnickým funkcionářem, který má ale srdce na správném místě). Zkrátka a dobře po vzhlédnutí filmu máte i vy milý/povznášející pocit, že "všude žijí lidé"... (12.01.2024)

Film vyprávějící příběh mladýho lékaře jenž by nejraději práci v Praze. Osud ho však zavane do malé pohraniční vesnice. S čímž samozřejmě není spokojenej a pořád se snaží přes protekci dostat nějakej flek blíž Praze. Postupem času ale nejen díky starýmu doktorovi, kterýho má vystřídat přijde na to, že jak už napovídá název filmu všude žijí lidé, kteří potřebujou lékařskou pomoc. Pomalu si začínají zvykat jak mladej doktor tak i místní obyvatelé, kteří k němu zpočátku(především díky svému mládí) moc důvěry nevzbuzoval. Myslím si, že takovej vesnickej doktor má k lidem mnohem blíž než doktor z města. Doktor z města většinou bere svýho pacienta jen jako další kus v řadě. Kdežto doktor z vesnice má k lidem daleko blíž a bere svý pacienty jako lidi s lidským osudem. To je prostě všeobecně známá věc, že lidi na vesnici k sobě mají blíž. Né vždy to však musí být ku prospěchu věci. Ale to už jsem trošku odbočil. Všude žijí lidé je takovým lidským filmem sledujícím dilema lékaře mezi prací v Praze(či poblíž) kde má byt a snoubenku nebo prací v zapadlé vesnici. Slabší 4 hvězdy. (20.03.2023)