Hacksaw Ridge: Zrodenie hrdinu

V Dublinu měl Hacksaw Ridge premiéru až včera a jsem rád, že jsem si ho mohl užít na velkém plátně. Film vtáhne diváka od samého začátku, kde zaujme hodně netradiční výkon Andrewa Garfielda, podle mě ten chlapec má v sobě kus talentu a bude předvádět ještě zajímavé věci v budoucnu. První hodina je hodně emocionální, krásně romantická a psychologicky nátlaková. Výcvikový tréning je snad nejlepší, co jsem kdy zhlédl ( Vince Vaughn překvapil) dojde i na můj oblíbený soud, takže paráda po všech stránkách. Jakmile se film přesouvá na bojiště začíná nejsyrovější válečné peklo, které kdy bylo natočeno. Mel Gibson se absolutně utrhl z řetězů a servíruje hodně brutální, násilnou, realistickou, strhující, napínavou a podmanivě natočenou akci, která mi vyrážela dech a zařval jsem si v kině sprostě nahlas jak už dlouho ne. Málem mě trefil šlak z toho jak perfektní to bylo. Neskutečný zážitek, kde lekačky fungují intenzivněji než u Conjuringu. Jestli oscara vyhraje romantická LALALA pro ženské a buz*ranty mi bude velkou záhadou. To že v kině seděli kolem mě samí senioři, kteří se mohli samotné války zúčastnit můj zážitek ještě umocňovalo. 100% (28.01.2017)

Drby o tom, že Hacksaw Ridge je ukrutná řezničina, se potvrdily. Minimálně scéna, kdy hrdinové poprvé vlezou na bojiště, fakt není nic pro slabé povahy a nejspíš se o ní bude chvíli mluvit. Jak to ale bude s filmem celkově, to neumím odhadnout. Mám však strach, že spousta diváků tohle nevydýchá. Gibson je skvělý režisér a ukazuje to tu nejen v samotných bitevních scénách, kdy si čas od času dovolí fakt hodně divoké věci, ale audiovizuálně celkově. Potíž však může být, že Hacksaw Ridge vypadá jako něco z minulého století. A ne z devadesátých let. Hrdina je naivnější a zapálenější pro dobrou věc víc jak Forrest Gump, postavy jsou občas vyloženě povrchní a všechno je tu buď černé (Dobbsi, jsi naivní idiot a dostaneš od nás po hubě) nebo bílé (Dobbsi, půjdeme za tebou i do pekla). Gibson se nejspíš právě o tohle pokoušel a když člověk přistoupí na pravidla hry, dostane hodně dobrý hrdinský příběh, u něhož možná budete pochybovat, jak moc má společného s realitou, ale užijete si ho. Pokud se ovšem na režisérovu vlnu nenaladíte, můžete Hacksaw Ridge solidně protrpět. Takže bacha! (15.05.2017)

Dlouhých 10 let trvalo, než se Mel Gibson opět usadil na režisérskou židli, aby znovu všem ukázal, že umí točit filmy a že jeho snímky jsou jedním slovem perfektní. Možná trochu kontroverzní, ale rozhodně po všech stránkách skvělé a chytlavé. Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny se pro mě stává patrně nejlepším válečným snímkem z období 2. světové války za posledních 14-15 let, když beru ty snímky, v nichž se vskutku válčí, zavádí nás do centra bojů, tedy nemyslím žádná dramata z dob 2. světové války, případně snímky reflektující události ohledně genocidy a koncentračních táborů. Od Nepřítele před branami jsem podobně úžasný film snad opravdu neviděl. Přestože Gibsonův počin trvá více než 2 hodiny, čas u něj rychle uteče a rozhodně nenudí ani úvodní pasáž ukazující Desmondův osobní život a narukování k armádě. Jakmile se děj přesune na bojiště, stává se snímek neuvěřitelným mlýnkem na maso, kdy se divák dočká mnoha "jatečních" scén, které jsou vskutku naturalisticky ztvárněné. Během sledování v kině jsem chvilkami měl pocit, že jsem přímo v centru dění. Natolik přesvědčivě se Gibsonovi povedlo zachytit hrůzy války. Diváka však zákonitě musí chytnout i samotný příběh Desmonda Dosse, jenž se i přes původní despekt svých kolegů a nadřízených stává doslova přes noc hrdinou. Pochválit musím také herecké výkony a závěrečné zařazení útržků z rozhovorů se skutečnými aktéry bitvy o Hacksaw. Na závěr si dovolím malou poznámku, jež je trochu mimo téma, ale napadla mě přímo v kině v souvislosti s válkami a snímky o nich. Od roku 2014 máme po celé dlouhé 4 roky neustále nějaké sto leté výročí vztahující se k 1. světové válce. Dost mě překvapuje, že za tuto dobu ještě nevznikl žádný film, který by se této látce věnoval, přičemž příběhů se muselo dochovat spousta, ať už z bitvy u Verdunu, na Sommě, Marně, Piavě či bitvě o Halič. Inu, vážení tvůrci, zamyslete se nad tím a připravte si pro nás něco podobného jako se povedlo Melu Gibsonovi. (27.11.2016)

První půlhodina je na diagnózu cukrovky. Otravnej klišé kýč, kterej je tak vehementní, až chytáte podezření, že to má nějakej důvod. A taky že má. Doss jako náboženskej skorofanatik, jehož hlava je tvrdší než diamantová bruska, je totiž přesně jako ti nesnesitelní lidi, od nichž má každej z nás ve svým okolí minimálně jeden kus. Zpočátku je pro jejich umíněný přesvědčení nesnášíte, pak si na ně zvyknete.. a nakonec zjistíte, že je máte vlastně rádi. Tenhle vojín na flintu nesáhl, nicméně na útesu, utopeným v kouři a krvi, zachránil desítky raněných. A že se ten útes topí prvotřídně! Gibsonova úchylka, díky níž je v každým jeho filmu (s výjimkou debutu) šťavňatá porce hardcore brutality, je využitá na doraz a zároveň účelně. V kombinaci s pastelovým mainstreamovým lookem je to hodně působivá kontrastní podívaná. Dossův charakter vykreslen přímočaře, ale rovněž účelně a přesvědčivě. Škoda jen, že vedlejší postavy zůstávaj pouhým stínem a všeobecně co do obsahu tu není moc z čeho brát. Ale ono to tentokrát zase tolik nevadí. (30.11.2019)

,,BUDU ZDRAVOTNÍK. BUDU LIDI ZACHRAŇOVAT, NE JE ZABÍJET“… /// Kdo čeká dalšího (novýho) Ryana, na konci smutně zatáhne poklopec. Ne snad proto, že tohle je film s příběhem, ale hlavně proto, že ten film nemá „koule“, na který su vod Gibsona zvyklej. Když na to dojde, nestydí se vopejkat Japonce na všechny způsoby, ale veškerej ten smrad přebíjí hra na Mesiáše. Čekal jsem zázrak. Bohužel zůstal na Okinawě. Udělat válečnej film typu věřte – nevěřte, dokáže i neznámej Rusák. Od Gibsona čekám víc. Dát 3* mi ovšem přijde nespravedlivý… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Jsem pacifista a chystám se do boje. 3.) Thx za titule „.Bac.“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE *** NAPĚTÍ * (15.02.2017)