Amy

KVIFF 2015 - Dokument je skvěle natočený. Spousta domácích videí, takže nahlédneme i do soukromí Amy Winehouse. Byla to rebelka už od malička a nebýt jejího manžela možná by neskočila, tam kde je. Co bych dokumentu vytkla je to, že tam byli jen hlasy přátel a že se tam neobjevili jejich tváře, bylo by to více osobnější. (11.07.2015)

Ten její fotřík je teda pěknej grázl. Po malé holčíčce ani nevzdechne, ale jakmile se z ní začne sypat, je to největší kamarád. Čím skandálnější život, tím víc paparazi. Kdo by tohle ustál. Možná, že kdyby byla ošklivější, tak by o ní nebyl takový zájem. Škoda, že to nebylo natočeno trochu skandálnější formou. Tyhle autentické záběry jsou někdy trochu nudné. (23.10.2015)

Ako film či dokument mierne rozvleklé a nie najzábavnejšie. Zrejme je to individuálne, ale musel by som byť fakt veľký fanúšik Amy Winehouse, aby som s chuťou zhltol viac ako dve hodiny domácich videí zo života jednej stále väčšej ľudskej trosky, prekladaných úryvkami z rozhovorov a z výrazne autobiografických piesní. To však neznamená, že film nie je zaujímavý. Funguje veľmi dobre ako štúdia totálneho psychického rozkladu jedného človeka a spôsobu akým rodina, partneri a vôbec celý svet (v tomto prípade hlavne médiá a showbusiness) dokážu slabšieho jednotlivca ovplyvniť. Čo z celého dokumentu kričí suverénne najviac je, že Amy Winehouse sa napriek svojmu nespochybniteľnému talentu nikdy nemala stať hviezdou (myslím, že lepšie by sa jej spievalo po jazzových kluboch než pred vypredanými štadiónmi) a že svoju lojalitu a pozornosť až patologicky smerovala na ľudí, ktorí jej viac škodili ako pomáhali (otec, Blake Fielder). Niektoré veci beriem trošku s rezervou, pretože Kapadia svoj dokument otvorene smeruje práve proti otcovi a Fielderovi, tzn. je v tomto smere neskrývane zaujatý. Amy si však za niektoré veci v konečnom dôsledku mohla asi aj sama - bolo skoro až zúfalé vidieť ju ako po pol roku na krásnom tropickom ostrove, na ktorý si išla dať psychiku do poriadku, stále vyzerá strhano a v podstate len drogy vymenila za kvantá alkoholu. To už nepôsobilo ako zablúdená duša, ale ako stratený prípad, kde je len otázkou času kedy sa pod ním definitívne zlomí už aj tak tenký a praskajúci ľad. Mal som z nej podobný pocit ako napr. z Kurta Cobaina - že sa jedná o preveľmi citlivého človiečika, ktorého niekto niekedy poškodil, nikto ho dobre neviedol, nikdy sa to neopravilo a ani všetky peniaze, sláva, láska či svätí tohto sveta už nemohli zvrátiť sebadeštruktívnu trasu, na ktorej sa ocitol. Práve naopak - tlak, ktorý so sebou prináša život na verejnosti a nulová potreba normálnej disciplíny keď je človek obletovaná hviezda takému psychicky neukotvenému človeku môže len uškodiť. Je to trochu smutné, obzvlášť keď uvážime, že naozaj len slepý nemohol vidieť ako zle na tom dievča bolo a novinári napriek tomu hyenisticky z bezprostrednej blízkosti dokumentovali každé jej zakopnutie a komici jej pád na dno vtipne glosovali, aby sa udržali v kurze. Pomocná ruka nikde, len kopec v zásade bezcitného parazitovania. Už len fakt, že jej najväčší hit bol "Rehab" je možno s odstupom času vnímať ako iróniu osudu. Pesnička o tom ako odmieta ísť na liečenie napriek evidentným problémom jej priniesla najväčšiu slávu a ocenenia od publika, ktoré za textom nevidelo nič iné len cool rebelovanie nejakej rozdivočenej party girl. A jednalo sa pritom o jasný signál, že tento človek nie je v poriadku, potrebuje pomôcť a text v zásade reflektuje jedno z najhorších rozhodnutí, ktoré ten človek spravil. Čiže vo výsledku zaujímavá vec na zamyslenie, napriek občasnej nude. Drogy jsou špatné, áno? (12.01.2016)

Zapneš film a strhne se uragán videí i dost nekvalitních a prvních 10 minut jsi mimo než se pořádně zorientuješ. A takhle běží celý dokument, jen s rozdílem že časem jsou videa lepší a lepší. Docela jsem valil oči, když jsem zjistil, že to má neuvěřitelných 128 min, ale nějak záhadně jsem to přežil. Možná by si to zasloužilo o chlup lepší hodnocení, ale nejsem cílovka a ani fanoušek Amy. Jediný důvod, proč jsem tento snímek shlédnul je, že jsem to měl ve filmové výzvě. Takže tak a doporučení se zdržuji. (06.01.2017)

Výborný dokumentární počin, který mě hodně oslovil. (Kapadiův starší dokument Senna mě moc nebral, ale Amy mě dostala). V podstatě vše, co se lze o tomuto dokumentu dočíst, je pravda. Film ukazuje Amy z mnoha stránek, přináší unikátní záběry, nesnižuje se k bulvární senzacechtivosti a jeho zhlédnutí člověka rozesmutní. Strašná škoda, že už tady není - byla to krásná holka s neuvěřitelným hlasem i talentem, po níž zbyla dvě výborná alba a tento působivý filmový pomníček. Co se mi na dokumentu líbilo, byla skutečnost, že se nedere za každou cenu za jediným vysvětlením zpěvaččiny předčasné smrti - tak, jak je to zde podáno, se ukazuje, že to byla souhra celé řady nešťastných okolností, mezi nimiž stojí na předních místech její milostné karamboly, pronásledování ze strany paparazzi, tlak ze strany fanoušků i hudební branže a jakási vrozená autodestrukce, která ji nakonec přivedla do smutné společnosti Klubu 27. Cynik by zde mohl pronést, že už samotná existence označení pro tuhle partičku předčasně zesnulých hudebníků svědčí o tom, že Amy nebyla první (a jistě ani poslední), kterou podobný trudný osud postihl, a že předčasná tragická smrt je tím nejlepším způsobem, jak si zajistit posmrtnou slávu a katapultovat prodej svých desek do závratných výšin - jistě tomu tak je, ale stejně se nemohu ubránit povzdechnutí nad tím, že bych byl raději, kdyby tu s námi ještě Amy byla. Když jsem ji včera v totálně vyprodaném kině Aero viděl v tomto filmu na velkém plátně zpívat moji oblíbenou píseň "I Heard Love Is Blind" i další, bylo to jako zjevení. Dneska celý den sjíždím obě alba "Frank" i "Back to Black" a nemůžu se toho naposlouchat, jaké nápadité texty, jaký hlasový projev! Jinak nejpůsobivější moment z celého dokumentu je asi scéna s udílením cen Grammy, kdy naprosto konsternovaná Amy nevěřícně sleduje, jak vyhrává jednu nominaci za druhou. Kdyby byl celý dokument takto silný, bylo by to na 5* - takto za mě "jen" 4*. (15.07.2015)