Ready Player One: Hra sa začína

Velký film (nejen, ačkoliv hlavně) pro velké děti. I když jsem se snažil krotit očekávání, stejně jsem se nesmírně těšil... A nakonec jsem dostal ještě více, než v co jsem vůbec mohl doufat. Nedá se snad ani říct, že by Ready Player One bylo plné odkazů a narážek, protože ono je to celé jeden velký odkaz nebo velikonoční vejce, chcete-li. Jestli patříte k těm lidem, kteří si dejme tomu při sledování Falešné hry s králíkem Rogerem pauzovali jednotlivé scény a v obraze pak hledali všechny přítomné kreslouny, tentokrát se nejspíš upauzujete. Ale není to samozřejmě jen o odkazech. Steven Spielberg především natočil ohromně zábavný film, který co chvíli vzbuzuje nefalšované nadšení, pokud je divák naladěn na té správné vlně, a já doufám, že takových diváků bude co nejvíce. Předloze je to stále věrné - navzdory velkému počtu změn tam to srdce zůstalo a vyznění filmu je, myslím, dokonce ještě lepší než vyznění knihy, protože není tak krkolomné. (28.03.2018)

Trend videoherních digifestů zachytil i mistr Steven a výsledek je obecně spíše pozitivní, nemohu se zbavit ale pocitu, že je místy Ready Player One zbytečně zběsilý a nepřehledný. Obecně se nepředpokládá, že by snad Spielberg chtěl po tolika letech áčkového točení v Hollywoodu ještě někoho šokovat samoúčelně napěchovanou akcí, či strhujícími triky za každou cenu, ale těch situací tak trochu na hraně je tam docela dost. Instantní romantika, ani závěrečná bitva nejsou nic co by se vyhlo typickému klišé. Pomrkávání na filmové klasiky, přičemž pár z nich je dílem samotného tvůrce této vypalovačky, je v pořádku. Těch 140 minut ale už ke konci docela drhlo a komediální vsuvky nic moc. Víc jsem si užil pozvolnějšího, osudovějšího a AUDIOvizuálně vypiplanějšího Trona Legacy od Kosinského, jehož digitální scénografie a cit pro vizuál jsou dál, narozdíl od jeho režisérských schopností uchopit slušný scénář. (15.06.2018)

Proč jsou všichni tak vyjevení z toho, že má Spielberg řemeslo perfektně v malíku? Nejde tolik o to, že by byl nějaký zázrak, že jeden z nejlepších řemeslníků a vypravěčů pořád umí to, co uměl vždy. "Ready Player One" spíš zpřítomňuje, jak mizerné jsou jiné blockbustery posledních let. Ale přestože jako film RPO šlape jak hodinky, v jeho jádru tluče zkažené srdce. Za všemožně vyzdvihovanou adorací 80s popkultury se totiž skrývá ohromně depresivní vize budoucnosti. Jak jinak si vykládat svět, který je neskutečně technologicky vyspělý, ale kulturně zamrznul na artefaktech osmdesátek a devadesátek, přesněji řečeno, který dobrovolně hltá a do nejmenšího detailu memorizuje popkulturu osmdesátek? Příznačně za vším stojí jeden zhrzený egocentrický a megalomanský nerd, který si absolutní pozornost celého světa vůči sobě a svým oblíbeným titulům vynucuje vábničkou mamonu a moci. Vyprávění filmu vlastně přináší děsivý obraz marnosti životů fanoušků, kteří doufají, že na ně bude po smrti někdo vzpomínat, ale s hrůzou zjišťují, že jediné co po sobě zanechali, bylo množství zkonzumovaných videoher, filmů a komiksů. Ačkoli autor předlohy asi zamýšlel něco jiného, "Ready Player One" ukazuje zbožné přání stárnoucího nerda, aby jím adorované tituly, které pro něj tolik znamenají, měly nějakou relevanci ještě v polovině jednadvacátého století. Když půjdeme ještě hlouběji, je pak celý projekt filmové adaptace zvrhlým mýtem na druhou, jenž při sundání růžových brýlí ukazuje, jak popkultura sama sebe požírá a při tom současně utváří své vyznavače i jejich modly díky iluzi o tom, že se z fandy může stát hvězda. Zdejší vyprávění jen slouží k utužení v základu smutné myšlenky, že obsesivní znalost popkultury má nějaký smysl, ba že dokonce může být klíčem k životnímu úspěchu a bohatství. Samozřejmě nesmí chybět idealizace popkultury jako projevu niterného autorství a ne průmyslu, nemluvě pak o iluzi, že její výtvory patří fanouškům a uživatelům, ne korporacím a majitelům licencí. Všechny tyto mýty v sobě "Ready Player One" slučuje v rovině vyprávění i samotného projektu. Nelze pak než s úžasem sledovat promyšlenost, s jakou korporátní monstrum šíří své evangelium, když do světa vysílá legendy o tom, jak muselo být tuze náročné zajistit licence na jednotlivé citované artefakty a jak jediný, komu se to mohlo povést je všemi adorovaný Spielberg. Ale třeba když budeme vytrvale pátrat, tak jeden z nás, který zkalaogizuje všechny odkazy v RPO, bude sám hvězdou internetu a když se to bude korporátní hydře hodit, natočí podle jeho seznamu film. A nejhorší na tom všem je, že se na to fakt dobře kouká. (13.05.2018)

Velmi volné zpracování knihy Ernesta Clinea, updatované jak pro modernější generaci, tak pro filmové fanoušky. Spielberg už dlouho nenatočil nic tak hravého a vysloveně pro zábavu a nechybí zde jeho klasické trademarky. I když se úkoly týkající se klíčů diametrálně liší, jádro příběhu zůstalo stejné a je to právě Mark Rylance, který ho nese na svých bedrech. Jeho Halliday má dokonale nastavené parametry roztomilého šílenství a i proto nezní jeho klasické pravdy o životě banálně. Poselství o tom, že internet není všechno není zase tak důležité jako ta neskutečná porce zábavy, kterou si hromada fandů užije při opakovaných projekcích a hledání těch "jejich" věcí. Akce je totiž bobastická a narvaná odkazy až k prasknutí. Každého dostane jiná drobnost (za mě Godzilla theme ;) jaká dostala vás? (28.03.2018)

Na Ready Player One som síce bol dosť zvedavý, ale na tejto tématike sa dalo aj dosť pokaziť, preto som radšej svoje očakávania zmiernil a nakoniec to dopadlo ešte podstatne horšie, než som čakal. Určite sa nejedná o nejaký brak, ktorý by som chcel kritizovať a vysmievať sa mu, film svoje kvality má, ale mňa to jednoducho skoro vôbec nebavilo. Čo z toho, že film poukazuje na popkultúru osemdesiatych rokov, ktorú milujem, ale natočené je to úplne moderne, toto je čistokrvný súčasný blockbuster a navyše prispôsobené až moc deťom. Príbehu nemôžem uprieť svižné tempo, aj pri vyše dvojhodinovej dĺžke tu nie je moc miesta na nudu, ale mňa väčšinu času vôbec nezaujímalo, čo sa práve deje. Celé to zbieranie kľúčov pôsobí až moc infantilne a tých dobrých atrakcií tu zase tak moc nie je, aby to dokázali zachrániť. Chcelo by to aj lepšie vykresliť reálny svet, z filmu som sa vôbec nedozvedel, prečo je taký zlý, že ľudia musia pred ním neustále unikať do virtuálnej reality, toto bolo viac o pohodlnosti a večnom snívaní, než o reálnej potrebe, ako to býva pri iných filmoch s podobnou tématikou, takže tu sa postavám nedá ani zďaleka tak fandiť. A čo je najhoršie, tu absolútne nefunguje nejaké napätie, tu postavy neumierajú, lebo sa do boja môžu hneď vrátiť a tak sa tu nedá o nikoho obávať. Toto nemá s krvavými osemdesiatymi rokmi absolútne nič spoločné. Po akčnej stránke tu tiež nie je moc o čo stáť, hneď úvod ponúkne slušnú automobilovú naháňačku , ktorá sa mi aj napriek modernému štýlu páčila, predsa len bola dravá a pred King Kongom alebo Tyranosaurom sa neuniká v každom filme, ale tým to končí, potom je tu až na pár maličkostí vlastne už len veľkolepé finále a to už bolo tak veľkolepé, že ma to absolútne nezaujímalo, jednoducho sa len hromada digitálnych postáv ostreľovala s inou podobnou hromadou, na tom ani neviem, čo ma môže baviť. Takže vlastne v celom filme ma skutočne bavili len dve sekvencie, úvodná naháňačka a časť v Kubrickovom Osvietení, toto bol výborný nápad, ale na tak dlhý film je to predsa len trochu málo. A všetky tie staré známe postavy z kultových filmov a hier sa tu objavia len na pár sekúnd, takže to pre film nemalo žiadny význam. Jedine ten Chucky ma potešil, ten má tých sekúnd o trochu viac. S obsadením ale nemám väčší problém, hlavná zostava je celkom sympatická, z vedľajších postáv poteší Mark Rylance ako tvorca hry, síce tu má len málo priestoru, ale páčilo sa mi, ako sa tu s ním naložilo, aspoň toto mi pripomenulo to milšie filmy osemdesiatych rokov. A ani záporáci nie sú najhorší, ale len v reálnom svete. Režijne tu nemám väčších výhrad, predsa len Steven Spielberg vie, čo robí, ale štýlom šiel tentoraz mimo mňa. A hudobne poteší aspoň tých pár piesní osemdesiatych rokov. Takže Ready Player One určite nie je vyslovene zlý film, ale mňa to nebavilo a prekvapuje ma taký úspech u iných milovníkov osemdesiatych rokov. Toto bolo až moc súčasné. 45% (30.03.2018)