Ready Player One: Hra sa začína

// Z malé velké knížky se stal velký malý film. Změny jsou bohužel cítit a nejvíc se zde doplácí na zkracování linek i vztahů. Tím ale zápory končí a zbytek je celkem slušná jízda napříč všemi kouty popkultury, během níž se Spielberg místy vrací k tomu nejlepšímu ze své kariéry. Za mě polonadšenej palec nahoru a teď si jdu dohnat filmografii Olivie Cooke. 7/10 (29.03.2018)

No teda! Snad v každé scéně z Oasis, je tolik odkazů na hollywoodské blockbustery posledních cca čtyř dekád, že vypsat sem jen polovinu z nich, by zabralo rekordní počet řádků v mém komentáři. Tento snímek ve mně opět probudil hráče a mám chuť si zase pořídit nějakou tu herní konzoli a ponořit se do světa, ve kterém jsem kdysi trávil celkem dost času. Film mě bavil, nespustil jsem od něho zrak a při hledání druhého klíče v hotelu Overlook, jsem jen několik minut zíral s otevřenou pusou (úžasná filmařina a zároveň nostalgie) a nevěřil vlastním očím. Alan Silvestri muzicíruje jako John Williams v dobách své největší slávy a Steven Spielberg, který pro hlavní roli objevil svého mladšího dvojníka, se se vší parádou vrátil na pole sci-fi. No a Matrix může jít pomalu do penze... (24.10.2018)

Lepší předlohy, která je příliš rozkročená mezi žánrovkou pro mládež a cílením na nostalgické (pěta)třicátníky. Filmová adaptace adresuje většinu nedostatků, upravuje úkoly pro filmové plátno, rozumí popkultuře i komerčním videohrám, ustojí záměrný a stylizovaný digibordel, neutápí se v aluzích, ale je během finálního úkolu stopáží příliš nabobtnalá, postavy nikdy zcela nepřirostou k srdci a stále to je hloupé (speciálně řešení prvního a třetího úkolu; na to netřeba zasvětit život, závodní "glitch" by objevil troll během prvního závodu a to poslední by napadlo většinu hráčů 30+). Každopádně Spielberg je po dlouhé době zase v duši za děcko a tak si hraje s formátem, tempem vyprávění (OASIS versus skutečný svět) a mnohdy až nadočekávání nápaditě pracuje s popkulturou (speciálně zasazení druhého úkolu srdéčko rozplesá; ony vůbec časté horrorové aluze tu patří k vůbec nejzdařilejším). Výsledný megamix popkulturních easter eggů, Karlíka a továrny na čokoládu, Matrixu, tradičně střižené amblinovky, Sucker Punche a Posledního akčního hrdiny je výrazně lepší než čím hrozily ukázky. On je dokonce tak dobrý, že těch pár otravných "ale" ve výsledku zamrzí o to více. (29.03.2018)

Trochu jsem váhala, jestli jít s hodnocením až nejvýš, ale nakonec mi došlo, že tak strhující a zábavný film už jsem vlastně neviděla, ani nepamatuju. Vizuálně parádní, plné odkazů na hudbu i kulturu z osmdesátých let, ve kterých si každý najde to svoje (za mě vede DeLoraine, Shining a Twisted Sisters). Spielberg prostě stále umí. (29.12.2018)

Téhle mega fetišistické velikonoční omeletě nelze odolat. Nevíc se k ní vracím stejně rád a ze stejného důvodu jako k dobré hře. Spielberg v něčem prostě nestárne. Nebo neumí dospět. Což je úplně jedno, dokud pořád umí vyprávět. I u zápletky jak z 'Goonies' se dokážu přistihnout, že se na něj už 35 let pořád těším. Komu jinému ostatně patří film, který staví popkulturu na roveň náboženství. (14.10.2018)