Dědeček, Kyliján a já

Jestliže je pozdější Hanibalova Červená kůlna filmem o obrodné síle stáří, pak je Dědeček, Kyliján a já studií obrodných schopností dětství. Malý chlapec odjíždí za svým dědečkem-převozníkem na venkov, svou zvídavostí a okouzlením v něm oživuje společně se vzpomínkami také jeho odeznívající vitalitu a probouzí v něm sílu, s níž se vzepře osudu (jeho domek má být zbořen a on se má odstěhovat do "starobince"). Narozdíl od městské Červené kůlny, která má formu koláže, se v tomto ranějším snímku vrství emocionálně bohaté scény z přírody. Člověk, lhostejno zda stařec či dítě, nachází v krajině nejpřímější cestu k sobě samému. Takovou klíčovou scénou je dědečkovo noční plavání, které dokonale symbolizuje jeho znovuzrození, uvědomění si sebe sama a své vůle svobodně žít a bojovat. (20.02.2010)

"Já už jsem starej, já už mám tu svou plavbu za sebou," říká dědeček svému pětiletému vnukovi Jožinovi. A přeci se dá nakonec vnukem přemluvit, aby místo odchodu do domova důchodců ("školky pro staré lidi", jak tomu roztomile říká Jožin) si nechal opětovně postavit svůj domek (co má padnout kvůli stavbě nové přehrady) a mezitím se na zimu přestěhovat do Prahy. Moc hezký a poměrně poeticky vyprávěný film o tom, že jak fungují (nebo spíše jak by měly fungovat) mezigenerační vztahy. Jen tedy jako moc nechápu zdejší obsah filmu. Přestěhování do Prahy se odehraje až v samotném závěru filmu a o "přenesení venkovské pohody" lze snad (ale ve velmi omezené míře) hovořit jen v poslední scéně, kdy dědeček jede na oslíku Prahou. Jinak ten film je hlavně úžasný tím, jak poukazuje na oboustrannou prospěšnost vzájemného obohacování mezi stářím a mládím. Kluk se naučí od dědy plavat, chytat ryby a sní sen, že jednou jako jeho dědeček bude námořníkem. A dědeček? Ten díky svému vnukovi získá novou chuť do života. (23.08.2017)

V poctivém smyslu slova rodinný film-krásná magická hudba, mám ho navždy pod kůží....Film o čistých duších... Deyl už byl během natáčení velmi nemocný -až tak- že se filmový štáb o něj strachoval. Malý David kterému před natáčením snímku zemřel otec k Deylovi velmi přilnul a těžce tuto situaci nesl. (18.10.2012)

Jako dítě jsem na tomto snímku obdivoval dobrodružství malého klučiny, který utíká z města od paní na hlídání, aby dědečkovi přidělal nejednu starost. Jako dospělý však vnímám něco jiného, pohodový až sentimentálně laděný příběh o chlapci, který nevědomky motivuje dědečka k tomu, aby to lidově řečeno "nezabalil". Další plus za pěkné lokace. (24.10.2011)

Milý, veselý rodinný film, který mě prostě potěšil :-) Číší z něho pěkná atmosféra, lidské pochopení, láska k přírodě a zvířatům, ale i nostalgie a snad též trochu poučení (v dnešní době by byl podobný dlouhý výlet pro samotného malého kluka mnohem víc nebezpečný). Mělo by ho znát i široké dětské publikum, nejen fanoušci starých čs.filmů, ale žel, doba se za posledních 50 let hodně změnila i v uměleckém vkusu, když se našim dětem pouštějí hlavně kreslené rádoby pohádky z USA. Škoda. Jinak zde taky pěkná postava dědečka Karpíška v jedné z posledních rolí pro Rudolfa Deyla. (03.08.2017)