Tvorcovia:
Sam EsmailHudba:
Mac QuayleHrajú:
Rami Malek, Carly Chaikin, Christian Slater, Portia Doubleday, Martin Wallström, Michael Cristofer, Stephanie Corneliussen, Michel Gill, Grace Gummer (viac)Série(4) / Epizódy(45)
Obsahy(1)
Elliot je mladý programátor, který má problém navazovat vztahy s lidmi. Má pocit, že se s okolním světem může bavit pouze tak, že hackuje jejich přístroje. Pracuje u bezpečnostní firmy, kde ale musí skrývat své skutečné umění. Navíc ho osloví tajná hackerská organizace, která chce s jeho pomocí zničit nadvládu jednoho procenta nejmocnějších lidí světa, kteří údajně řídí běh dějin. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (393)
hahaha, co se to tady stalo? Tohle je epičnost. Je to jako bych se na první kojtus s novou holkou (nebo..) napumpoval tunou viagry a měl ten nejtvrdší dick v historii lidstva, tak tvrdý, že by se černoch z Conana rozhodl přestat hledat tajemství železa, za to by chtěl okusit sílu mého titanu.. no a potom ve vztahu bych vysadil a přišel by šok. Tohle je přesně ten případ. Není důležité nic víc psát. Pusťte si první díl - epicky tvrdá tyč jako z kamene. S nadšením se vrhněte na další díly a.. najdete povyslý kus houby, která se svůj nedostatek napumpované krve ještě snaží ukazovat jako velké umění. Inu abych to schrnul, cením tvůrce za to jak nás těžce vyhaldili! ()
// videná 1 séria ()
Teším sa na chvíľu, keď náhle zapnem csfd, aby som zmenil hodnotenie na 5* ()
Niečo tak sviežeho tu nebolo pekných pár rokov. Seriál si berie pár klišé z niektorých klasík, okoreňuje to skvelým scenáristickým koncertom a parádnou uveriteľnou atmosférou a hereckými výkonmi. Už dávno som nepresedel takmer celú noc, aby som zhltol celú sériu (naposledy pred rokmi Battlestar Galacticu). Keby som to mal pozerať raz týždenne, tak by som sa asi zbláznil :) ()
1. série - Pomalý seriál o duševně chorém jedinci, jehož neduh je středem pozornosti především v závěru seriálu. Seriál o sračkách tipu korporace, mezilidské vztahy a podobně. Úvod seriálu se tváři poměrně technicky, závěr však patří více mezilidským vztahům a podobným sociálním kravinám. Pro mne dosti nezajímavé témata. Konec samozřejmě nedával smysl. Druhou sezónu nebudu ani zkoušet. ()
"True courage is about being honest with yourself. Especially when it's difficult." ()
Pre všetkých technikov, programátorov, sysadminov, geekov, black hatov, white hatov, grey hatov, hacktivistov, script kiddies a podobne povinnosť. Reálnejšie a zároveň dramatické to už asi nebude. A nezabudnúť na na rôzne patické a fóbické prvky osobnosti. ()
První tři díly mě nadchly, protože určitým způsobem ukazovali i pozitivní práci, ... ... nebo, práci hackerů + různé informace. Ale pak se to zase zvrtlo v stokrát omýlané nic. ()
S01: První řada docela bavila. Schíza hlavního krdiny, hackování, zajímavé postavy, fajn rozuzlení. S02: Druhá řada se nesla ve znamení stupňované nudy a dojmu, že kdybych nějaký díl vynechal, tak že bych si toho nejspíš ani nevšimnul. Bohužel sráží rapidně celkové hodnocení a seriál pasuje na seriál pro zhulenou levicovou mládež. Kromě toho vytáhla druhá série ještě jednu silnou kartu a to proměnlivou stopáž. V praxi to fungovalo asi tak, že několik skupin scénáristů soutěžilo, kolik do těch deseti minut děje narvou nudy a vaty, někdo jen půl hodiny, někdo s prstem v nose hodinu. Byl to naprostý zmar. Dokoukáno snad jen kvůli Grace Gummer, kterou jsem si zamiloval v Extantu. ()
Začátek moc fajn, po všech stránkách zábava. Konec jsem tak nějak očekávalm takže to nebylo takové převápko. Ale hlavně tu poslední třetinu totálně zprasili, hloupé, nefungující logicky ani dramaticky. Škoda, dvojku si odpustím. ()
Chladnokrvné. Inšpirujúce. Provokatívne. Aktuálne. A neskutočne návykové! ()
prvních cca 5-6 dílů mi přišlo děsně pomalých až nudných.. pak se seriál ale libově rozjede a nuda je to poslední, co by hrozilo. Atmosférou a základním schématem je to dost podobné Dexterovi. Hlavní hrdina je velmi schopný/inteligentní, ale má rozhodně plno problémů, jak s policií (Elliot sice není zabiják, ale do vězení by šel asi na podobně dlouho jako Dexter, kdyby ho chytili), tak sám se sebou --zatímco Dexter se v různých filozofických a psychologických úvahách zaobíral svou emocionální plochostí a svým potenciálem zapadnout, být normální i přes potřebu vraždit... zde je Elliot znechucen tržním systémem, povrchností, hloupostí ...díky čemuž (alespoň on se to domnívá) je tak sám. Úvahy Elliota jsou nicméně nesrovnatelně propracovanější, uvěřitelnější, ale i melancholičtější/depresivnější (kvalita psychologie postav nicméně kvality předvedené v Perníkovém tátovi, kterého seriál taky připomíná, nedosahuje) než úvahy Dextra, které byly spíš jen takovým plácáním pro výplň. Jak Dexter, tak Elliot jsou nuceni svému okolí lhát a udržovat všechny v naprosté iluzi o sama sobě. Oba se po nocích věnují svým "tajným projektům" či "vášním", lze-li to tak nazvat. Nevýhodou Mr. Robota ale je, že na hezké herečky je zde možno zapomenout. V rámci prvních třech sériích je několik šílených, ale úplně šílených zvratů ..které nicméně nejsou umělé, naopak dávají smysl a jdou velmi krásně ospravedlnit tím, že hlavní hrdina má skutečně závažné psychické problémy (v první sérii nejsou až tak patrné) - co nevěděl divák ve skutečnosti nevěděl ani on... a z tohoto faktu naskakuje husí kůže, neboť divák hezky pochopí, jak moc na nic musí být, pokud člověk nemůže věřit vlastním očím/vlastnímu mozku. ()
Tvůrce pana Robota si usmyslel, že nebude žádný troškař a naloží do svého červeného trakaře mnohem víc, než se odvážil kdokoliv před ním. Základem je klasický thriller se vším, co k tomu patří – vraždy, únosy, spiknutí, krev, výbuchy, zrady, léčky a celý svět v ohrožení.To smíchal s psychologickým dramatem šílence, v jehož těle je uvězněno více osobností. Aby toho nebylo málo, udělal z tohoto hrdiny nejlepšího hackera na světě, který touží po změně světového řádu. Zasurfujeme si také na populární vlně konspiračních teorií, kdy svět ze zákulisí řídi podivní a tajemní ilumináti. K tomu kapku Lynche, takže hlavní iluminát je tajemný čínský transvestita nejasného pohlaví, trochu Tarantina, kdy zkouřený hipík rozebírá v autě své oblíbené seriály s vyděšenými chudáky, které veze na popravu a trochu Kerouaca (bůhvíproč) s jeho „červeným trakařem s polevou deště a bílými kuřaty vedle něj“. A ještě k tomu připočítejme sociálně kritickou, angažovanou notu, kdy nás do záhuby žene chamtivý kapitalismus a síly zla prosazují za prezidenta směšného Trumpa. No řekněte – může takový šílený a vypočítavý guláš někdo ukočírovat se ctí? Kupodivu celkem ano. Esmail je totiž mistr řemesla, který vodí diváka jako loutku na nitkách. Takže když už vám třeba Malek začne připadat jako věčně zmatený kretén, který až příliš často koulí těma svýma kukadlama a chcete, aby ho někdo odprásknul, udělá pár tahů, díky kterým ho máte zase rádi. Stejně jako řadu dalších postav, budících odpor a vzápětí soucit nebo aspoň pochopení. A když už máte chuť odsoudit to dílko jako nechutně vypočítavý blivajs, vystřihne vám v půlce třetí i čtvrté série díly, které mohou být s klidem kandidáty do zlatého fondu filmového řemesla. Takže shrnuto – ano, Mr. Robot je vypočítavě velikášský projekt s nabubřelým finále různých realit a nerealit, kdy snad máme dešifrovat nějaký vesmírný smysl života nebo co, ale koukat se na to přesto dost dobře dá - pro mne hlavně díky té mission-impossibleovské zábavné rovině a spoustě nápaditých vychytávek. ()
1. série - 80%, 2. série - 70%, 3. série - 80%, 4. série- 80% ()
95/100 ()
Po 4. epizóde to vzdávam.. ale naozaj som chcela, aby ma to konečne začalo aspoň trochu baviť. ()
Mr Robot je skrytý klenot seriálové tvorby. Má skvělé zvraty, ty umí skutečně šokovat a určitě se mohou rovnat s plot twisty filmů jako (Klub rvačů, Prvotní strach atd.) Navíc, Rami Malek je fenomenální a Christian Slater ho skvěle doplňuje. ()
Boj nerďáckeho a psychicky nestáleho ITečkára proti zlým všetko ovládajúcim korporáciám..... och, aké to cool klišé, ale je to presne to, klišé, ktoré sa svojou nedotiahnutosťou a a iba hranou premyslenosťou rýchlo preje. Môj obľúbený moment z prvej série je ten, ako sa jedna z vedľajších postáv vysmieva z nerealistického hollywoodskeho zobrazenia hackovania, to bol dobrý gól do vlastnej bránky (preto je Mr. Robot tím multi-kulti zostava "z každého po jednom kuse" (starý a černoch, moslimka, tučko a extrovertná, príliš horlivá baba) nerdov stretávajúcich sa v opustenej hale na Coney Island. A napríklad časť s fyzickým nabúraním sa do úložiska dát, kde sa Eliot po trvanie takmer celej epizódy plahočí po budove hore-dole ako úplný trpák a každý mu to zožerie, tak to je výsmech). Ja robím len v obyčajnej IT firme, ale zabezpečenie máme asi aj lepšie ako v obávanej "nepreniknuteľnej pevnosti" :D Najprv som chcel dať tomuto seriálu tri hviezdičky, no už v priebehu prvej série som začal rozmýšľať nad dvomi. Seriál ešte hneď v prvej sérii vytiahne celkom deravú Fight Club kartu, ktorú keď si spätne premietnete, tak napríklad v spomenutej piatej časti vytvára dosť tragikomické situácie... tento seriál pravidelne zakopáva na vlastných pravidlách, čo je veľká škoda. Druhá séria - našťastie sa dej posunul trochu ďalej a je to o niečo stráviteľnejšie, tu by som išiel do troch hviezdičiek. V tretej sérii sa to opäť viac otáča späť smerom k tej pozérskej póze malého psychopata zachraňujúceho svet, tak to mi žily netrhalo, skôr naopak. Štvrtá séria - poslednú, veľmi osobnú sériu z pohľadu hlavnej postavy som pozeral už len zo zotrvačnosti, bez záujmu....Výsledné hodnotenie - je to kruté, ale len za dve (a keď si k tomu prirátam fantasy-psycho zakončenie ako vystrihnuté zo seriálu LOST, tak to inak ani dopadnúť nemohlo). ()
Sledování Mr. Robot potřetí přineslo nečekaný objev - ten příběh je mnohem hlubší, než jsem si předtím myslel. Není tolik o hackingu, superhrdinech a psychických poruchách, jako o bolesti. Těsně mezi řádky ukazuje poslední série všechny podoby bolesti - traumata, deprese, samotu, ztracenou lásku, prázdnotu moci, ztrátu moci, stereotyp, tělesné týrání, umírání. Tyhle podoby porovnává a ukazuje, jak tenká je hranice mezi padouchem a superhrdinou, obzvláště cítí-li oba stejné množství bolesti a touží-li oba po stejném množství moci. Všechny postavy jsou tak autentické, tak hluboké a tak emocionálně vypjaté, že nás to donutí s nimi cítit, ať stojí na kterékoliv straně zákona či morálky. Tenhle příběh přeci nemůže nikoho nechat nezměněného, pokud ho sledoval pozorně. Kontrola je iluze. ()
Příliš mnoho keců, příliš málo děje. Vzdávám po 1 a půl epizodě. (8%) ()
Reklama