Mr. Robot - Série 4

Chytré a kompaktní. Poslední řada pana Robota zavedla až k vítězné lajně, ale za cenu těch nejvyšších obětí. Esmail v precizních kamerových záběrech prezentuje psychologickou dekonstrukci Eliota Aldersona a na to jak moc cituje popkulturu dokáže být neuvěřitelně originální. Zvraty a hry s divákem zvládá s přehledem. Nejsilnější ovšem zůstává v dialozích o lidskosti a konci toho dobrého v nás. Překvapením je závěrečný dvojdíl, který otřese vším co bylo do té doby odprezentováno. Příběh o hlasech v hlavě. (24.12.2019)

A tím končí jedna dlouhá éra o hackerovi. Velice chytře a originálně zakončené. Myslela jsem si, že to dopadne, tak jak to dopadlo. Už trochu dávali náznaky u několika dílů, ale vše se vysvětlilo až v těch posledních. Pamatuju si na to překvapení, které se objevilo o Mr.Robotovi, pak když byla obsazená Grace Gummer, která tomu dodala šťávu a samozřejmě Whiterose. Nejhorší série za mě byla ta druhá, která mě docela nudila, ale zbytek je skvělý. (29.12.2019)

Seriál, který mi trval dokoukat ze všech asi nejdéle, se i u mě dohrabal zdárného konce a nutno uznat, že kdyby vypadal po celé předchozí série jako v posledních dílech této, považoval bych Mr. Robota za masterpiece televize posledních 10 let. Bohužel i jinak perfektní 4. série obsahuje na poli 13 částí matoucí chvíle, které mi nedovolí udělit 5kvalt. Ale! - epizody 11 a 12 bych nechal tesat do kamene! [viděno na Netflixu] (30.04.2022)

No ja mám dojem, že nás na záver čakala tá najlepšia sezóna. Esmail si materiál dokonale ohmatal a je cítiť, že mal od začiatku jasne vytýčený smer, takže mohol v záverečnej sérii viackrát zmeniť atmosféru, ladenie a žáner bez toho, aby mal problém vrátiť sa kedykoľvek naspäť k jadru veci. To isté platí aj o hercoch, tí sa dokonale so svojimi postavami zžili a je super, že sa celé vyvrcholenie obišlo bez prehnaného pátosu a prázdnych rečí. (19.01.2020)

Dōmo arigatō, Mr. Roboto. Věřím Esmailově vyjádřením, že měl průběh i závěr promyšlen od úvodní scény první epizody (ostatně struktura a výstavba tomu plně odpovídá; a i se to zuby nehty drží "průběhu" toho songu). Jenže mu to věřím pouze v Ellitově a Darlinině linii. Nikoli ve fsociety hackerské rovině. V té se nejednou zahnal do kouta, dal některým postavám příliš velkou roli a pak na ně zapomněl a... No, řekněme, že v ní byl nejeden přešlap. Nikoli však ve finální sezóně. V té vše funguje jak má. Mr. Robot díky triu Esmail-Campbell-Quayle vždy vypadal i zněl nezaměnitelně a k světu. Čtvrtá řada to posouvá ještě o notný kus dále; každá scéna je audio-vizuální lahůdka plná originálního záběrování, netradičních úhlů a nezaměnitelných kamerových jízd. Světlo, kompozice, (a)symetrie, mizanscéna; pokud jsou vám tyto složky blízké a umíte je ocenit, tak stěží najít jiný projekt s natolik svébytným kabátkem. Který navíc slouží obsahu. Oslavovat dokonalost závěrečné řady by se dalo dlouho, ale v podstatě ji lze shrnout tím, že i papírově ryze gimmick epizoda "natočíme heist díl, který bude beze slov" je ve výsledku nervy-drásající a natolik strhující, že i když o tom gimmicku víte, tak vám při sledování vůbec nepřijde na mysl. Všechna čest. Popravdě suverénnost obsahu, charakterového vývoje i formy závěrečné řady je až nebývalá, plná jednoho památného momentu/dílu za druhým. I přesto všechno s ní jeden nemalý problém mám. Celý seriál byly linie "hackujeme pro lepší zítřky/řešíme Elliotovy vnitřní démony" v zásadě vyvážené, jdoucí vesměs ruku v ruce. Někdy více někdy méně, ale pospolu. Ve finále tomu však tak není. Nejprve se v duu epizod vyřeší (sakra uspokojivě) hackovací linie, která je však zcela odproštěna od stěžejní osobní. A poté se to tři epizody věnuje pouze té osobní. A právě v té je problém. Dvě a půl epizody se to věnuje budování "jakože něčeho", ovšem je vám jasné, že Esmail je příliš sofistikovaný auteur, než aby si svůj opus magnum něčím takovým pohnojil. Buduje tedy zbytečně na zelené louce výstavbu pro twist, na který mu nikdo neskočí. Něco jiného je finální díl, kdy se to konečně dostane k jádru pudla Elliota. Tam už tomu opět není co vytýkat, je to totiž dostatečně konkrétní, aby vám to při následných projekcích změnilo pohled na celý seriál, ale i ambivalentní, aby zůstal prostor pro interpretace a emotivní, když se prokáže, že navzdory všem těm technologiím a velkým ideám, to vždy byla hlavně a především hluboce osobní charakterová odysea. (04.02.2020)