Obsahy(1)
Vychází z jedné indiánské povídky o lásce dívky Andy a chlapce Dana, kteří se ztratí v zimě v lese a najdou je až na jaře, kde kolem jejich těl rostlo červené kapradí. Podle této povídky pojmenuje asi 12-ti letý Billy Coulmen své dvě štěnata loveckých psů, na které celé prázdniny dřel s dospělými chlapy v lese. Film je o přátelství chlapce a jeho dvou věrných psů, kteří mu v závěru filmu zachrání život, když jej v lese napadne puma. (ČSFD)
(viac)Recenzie (32)
V prvom rade - NEČÍTAJTE SI OBSAH FILMU! Síce sa jedná o oficiálny text distribútora a končí tromi bodkami, no prezrádza všetko podstatné, kvôli čomu sa film oplatí vidieť. Je to naivný, gýčovitý film s primitívnym dejom, hrubozrnnou réžiou, zväčša obsadený pravdepodobne pomocníkmi z ochotníckeho divadla, zasadený do iritujúceho prostredia (nemôžem si pomôcť, ale mňa vždy ich nárečie, správanie a zvyky vždy iritovali) jednoduchého amerického juhu, ale, A to prosím ALE!, so záverom, ktorý doslova rozseká každého, aspoň trochu citlivého, diváka. ()
Nejprve jsem natrefil na remake z roku 2003, ale v recenzích jsem se dočetl, že původní verze z roku 1974 je lepší, tak jsem si raději pustil ji. Čekal jsem sladkobolný kýč určený čoklofilům, ale toto očekávání tak trochu naplnil jen závěr filmu. Jinak to nebylo špatné. Zatímco v Praze jsou psi dobří hlavně k tomu, aby tady srali na chodníky, je pes na americkém venkově velmi užitečným zvířetem. Slouží k lovu, dokáže zatopit škodlivým mývalům a může člověka ochránit i před útokem pumy (velké kočkovité šelmy, samozřejmě). Psi jsou vlastně docela krásná zvířata, tedy aspoň v porovnání s mývalem. Film mě sice nerozplakal, ale ani neuspal, takže O. K. ()
Když jsem film viděl jako hodně hodně malý, pamatuju si, že jsme u něho brečeli celá rodina. Teď jsem si na něho vzpoměl a je to moc pěkný film o přátelství mladého chlapce a dvou psích kamarádů. Konec je fakt hodně smutný, ale o tom život je. I po těch létech mě film zkrátka dojmul a proto hodnotím plným počtem. ()
Pôvodnú verziu "červeného papradia" som videl ešte ako dieťa v časoch na sklonku komunizmu. Vtedy ma tento film fascinoval a pomerne vykoľajil. Reagoval som naň veľmi citlivo. Bol dojímavo strhujúci, ale skončil ako detstvo, v nenávratne a bez nároku na happyend, iba s možnosťou nostalgickej spomienky na to, čo sa už nikdy nezopakuje. Keď som sa s odstupom času rozhodol uvidieť "červené papradie" (1974) znova, úplnou náhodou som natrafil na jeho remake (2003) a nevyhol sa porovnávaniu. Originál má nespornú sugestívnu silu a lepšie zvláda zobrazenie dramatických scén. Je názornejší v momentoch, keď si to žiada príbeh, čím dokáže aj zapôsobiť. Napríklad bitka loveckých psov s pumou je podstatne obsažnejšia. Jej priamym účastníkom sa stáva aj chlapec. V bitke sa zdôrazňuje obetavosť psov pri záchrane života svojho pána. Agónia umierajúceho zvieraťa sa takisto predlžuje - zomiera až po neúspešnej snahe o vyliečenie. Remake podáva túto bitku iba skratkovito ako nešťastnú zhodu okolností. Aj chlapec je v nej prevažne iba nezúčastneným pozorovateľom. Originál takisto necháva vyniknúť "červené papradie", ktoré vyrastie nad hrobmi mŕtvych psov. V remaku sa nad nimi naopak týčia drevené kríže so psími menami a papradie je už iba dekoráciou... Z toho som bol mierne v rozpakoch, veď koho by v tých časoch napadlo stavať nad hrobmi zvierat pomníky? Teda aj vzhľadom na obdobie, ktoré je vo filme zobrazované, je Where the Red Fern Grows z roku 1974 autentickejší. Nedávno, keď som film videl opäť, zdalo sa mi, že nestratil veľa zo svojho prvotného čara. ()
Kdo nebrečel není chlap. Vysoké hodnocení dávám z nostalgie, tohle nás všechny sestřelilo kdysi v raném dětství a horší záchvat jsme měli snad jen u Biely Bim, čierne ucho. To tehdy dávali se slovenským dabingem, takže zvyk je železná košile. Kapradí děsné, rána přímo do dětského srdéčka a to tak, že navždy. ()
Reklama