Predtým, ako som ťa poznala

Proč se to, proboha, vlastně jmenuje Než jsem tě poznala, když je to celé o tom Když jsem tě poznala? Film se řadí ke kýčům, které se neštítí vydírat na plné čáře a k dobru se mu dá přičíst jen, že to nezastírá. ___ Příběh se odehrává v jakémsi z reálu vytrženého prostředí, kdy vše je neustále zalito sluncem a pestrými barvami. A to včetně hrdinova postižení, které znamená jenom tolik, že sedí na vozíku a sluší mu to. Neukáže se nic, co by mohlo narušit falešně vybudovanou idylu – jak jí, jak chodí na záchod, jak mu ztráta hybnosti zákonitě vzala veškerou intimitu a musí se ve všem spoléhat na ostatní …. Tak tohle neuvidíme. Místo toho tu máme jednorozměrné postavy charakterizované jedinou vlastností: Ona – roztomile střelená, On – rádobycynik s dobrým srdcem pod slupkou, Její otec – prostý, leč milující, Jeho matka – starostlivá … atd. Ach jo, ani v rámci žánru kýčovité romance tomu nedokázali dát nic víc než jen stokrát viděnou rutinu. Film je tím až otravný. Navíc je jeho poselství příšerné – když jsi na vozíku, tak nemáš žádnou cenu a je zbytečné se o něco snažit. Takováto myšlenka, která má jen podpořit tupou romanci, je zvrácená. ____ Ale nejsem cílovka, a když jsem odcházela z kina, tak na rozdíl ode mě skoro všichni brečeli dojetím. Ach jo. (02.08.2016)

Ty knihy Jojo Moyes se všechny tváří jako výrazné bestsellerové události. Mají sjednocený design a jsou tak oblíbené. Bohužel jsou to ale jen prázdné kýče. Něco jako Nicholas Sparks a milion dalších. A ani v tom filmu se nic neděje, jen se tu zobrazuje typická slzopudná situace. Pokud už se mám dojímat, tak lépe s kvalitním filmem, například Guzaarish je jedna z variant. (13.02.2024)

Příběh Louise a Willa mě dostal už při přečtení knihy od Jojo Moyes. Má očekávání byla obrovská a věřím, že nebýt jich a té skvělé předlohy, možná bych hodnotila plným počtem hvězdiček. Skutečnost je ale o poznání jiná - rozhodovala jsem se mezi třemi a čtyřmi. Oba hlavní herce jsem znala už z jejich minulých rolí (Daenerys z GoT a Finnicka z HG), o to víc jsem se těšila a o to víc jsem byla v případě Emilie zklamaná. Tato role ji podle mého názoru vůbec nesedla a při každé scéně na mě působila uměle a přehrávaně (zvedání obočí, artikulace, umělé úsměvy,...) Sam ale naštěstí tuto malou katastrofu vyvážil, přesně takhle jsem si představovala i Willa v knize. Ale i přesto, že na mě romantika zrovna nesálala a neprobrečela jsem balíček kapesníčků (ty jsem si vyčerpala už při závěrečných kapitolách knihy), hodnotím film lehce nadprůměrně a chápu vysoké hodnocení těch, kteří dokonalou předlohu nečetli a nebyli nuceni porovnávat.. (12.07.2016)

Už Stuck in Love nebylo pro cyniky, hodně se líbil i procítěný kousek Now is Good, stejně jako na humor výrazně ostřejší 50/50. Hvězdy nám nepřály pak do tohohle umírajícího subžánru zapadly stejně dokonale. A konečně Než jsem tě poznala si chce taky urvat svých pár minut slávy. Stejně jako vitální Julia Roberts před mnoha lety získala možnost dělat ošetřovatelku v jisté prachaté rodině a víme, jak to s nemocným, ale pořád sympatickým pacientem dopadlo, tady jdeme podobnou cestou. Louise přišla o práci, Will zase čeká, jaká stará ženská po přechodu se ujme péče o něj. Po nehodě upoutaný na invalidní vozík je totiž absolutně odkázaný na pomoc druhých, temperamentní Louise mu zpočátku možná nesedne, ale znáte to.. Oba hlavní aktéři se nechovají jak trubky, jsou přirození, čemuž hodně pomáhají i tvůrci, kteří s romantickými šablonami pracují poměrně umně. Seriál Hra o trůny jde mimo mě, ale Emilii Clarke podobnou „vyzrálejší“ roli přeju. Je naprosto přirozená, s drsným šatníkem plným netušených kombinací a kouzelně pozvedávajícím obočím. Scénář drží pohromadě, režie je solidní a diváctvo bude vyjma cyniků velmi spokojené. Já byl. (12.07.2016)

„Varujem vás. Ak budete zasa predvádzať niečo z Mojej ľavej nohy, nechám vás tu napospas všetkým vašim bývalým.“ Napriek zaliečavosti a prílišnej romantičnosti/pozlátkovosti sa mi to páčilo. Ale 4* tomu nedám, sorry. Rozkošná Emilia Clarke mohla byť veľmi rýchlo otravnou a neznesiteľnou, ale našťastie to uhrala a je „iba“ roztomilou. Takisto Sam Claflin je dobrý. Hoci je to troška dlhé, mnohé scény mohli byť vystrihnuté a ku koncu to dosť výrazne stráca dych, má to veľa silných momentov, vrátane záveru. Takisto dialógy a hlášky sú väčšinou zábavné („Šťastie, že ste ten štítok nemali na boxerkách.“). Je tam humor i dojatie a ako celok to proste funguje. Bavilo ma to viac, než Nedotknuteľní. A rád som po dlhom čase znova videl Nevillea Longbottoma. (30.11.2017)