Třetí část noci
Trzecia część nocy
The Third Part of the Night
Réžia:
Andrzej ŻuławskiKamera:
Witold SobocińskiHudba:
Andrzej KorzyńskiHrajú:
Małgorzata Braunek, Leszek Teleszyński, Jan Nowicki, Jerzy Goliński, Anna Milewska, Michał Grudziński, Marek Walczewski, Hanna Stankówna (viac)Obsahy(1)
Myšlenkově i formálně neobyčejně originální debut, který začátkem 70. let vyvolal v Polsku velké diskuse. Děj, zarámovaný citátem ze Zjevení sv. Jana, se odehrává v kulisách okupovaného Krakova. Ve zvláštním oddělení tu pěstují vši, které přenášejí tyfovou nákazu. Zaměstnanci je krmí vlastní krví oplátkou za zvýšené potravinové příděly a osobní dokumenty, které je chrání před uvězněním. Krmí smrt, aby sami mohli přežít. Z jejich bacily zamořené krve se při vhodném dávkovaní stává lék. Na psychickém profilu hlavní postavy se podepisují strach, deprese, nejistota a obsesívní touha po vnoření se do jiné bytosti a ztotožnění se s vlastní společností a národem, s jejich potřebami a ideály. Povídku pro film napsal režisérův otec jako prostý realistický příběh, jehož aktérem byl kdysi sám. Režisér vybudoval nový, současný pohled na dobu a pocity, o nichž slyšel a přemýšlel. Metaforická invence vychází z fascinace tématem "jak se bránit před zpustošením, které přináší válka v emocionální a morální sféře". Surrealistické vidění skutečnosti, dialogy ve stylu literární absurdnosti a exaltované herecké projevy vytvářejí ve filmu s barvou krve a apokalyptických hrůz atmosféru úzkosti, vzrušení a vnitřního neklidu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (22)
Ťažkotonážne, pochmúrne,depresívne,odpudzujúce,desivé,znepokojujúce s neprirodzenou atmosférou.Tento film je veľmi odlišný od bežnej filmovej produkcie.Ale v Poľsku bolo urobených viac takýchto filmov.Film sa odohráva z veľkej časti v meste Ľvov,ktoré leží teraz na Ukrajine,ale vtedy ešte patrilo Poľsku,v tom čase bolo ale Poľsko okupované Nemcami.V celom filme nie žiadny normálny moment,všetko je tam akosi roztrieštené,veľmi ťažko sa to dá opísať,hoci dej nie je nijaký zložitý.Pripomínalo mi to hodne Franza Kafku.Všetko v celom filme je veľmi bezútešne,všetci sú veľmi skľúčený a žiadny úsmev v celom filme nie je.Hneď začiatok filmu je hodne krutý.Občas film pripomína aj Ingmara Bergmana.Naprosto šialená zaležitosť.Keď si spomeniem na ten ústav na výskum vši,ktoré prenášajú týfus,tak mi je ešte aj teraz zlé.To nie je film pre každého. ()
Jeden z filmov, ktorý sa nekomentuje ľahko. Dostal som zmes rôznych pocitov, ktoré sa len ťažko definujú... Film bezpochyby disponuje veľkým myšlienkovým presahom a tiež zaujímavým, neortodoxným spôsobom ako túto myšlienku podať divákovi, to klobúk dole. Metaforické a surrealistické vnímanie sveta v náväznosti na bezútešné prostredie, kde všetko akoby bolo naopak, tu vytvára skľučujúcu, ťaživú atmosféru, ktorá vydrží až do samotného konca. Sem-tam jej navyše dopomôže aj nejaká drsnejšia scéna, čo však nie je žiadne prekvapenie pre tých, ktorí poznajú tohto skvelého režiséra. Čo sa týka dejovej linky, tak narozdiel od ostatných som mal v nej jasno, hranice reality a abstrakcie tu boli pevne dané a takmer po celý čas som sa v príbehu celkom dobre orientoval, aj keď bol vyskladaný mozaikovito a pomerne zložito. Problém nastal až v samotnom finále, kde som sa už stratil, a to takým spôsobom, že vôbec neviem čo si o tom všetkom mám myslieť. Navyše hlavná postava toho mladíčka mi bola nesympatická, celý čas som si k nemu hľadal cestu no žiaľ nijakú som nenašiel. Avšak tak akosi podvedome cítim, že si tento film nadpriemer zaslúži. 70/100 ()
Film je situovaný do obdobia 2. svetovej vojny, okupovaného mesta Krakow a je skutočným príbehom. Michal prežil veľkú tragédiu, keď na vlastné oči videl, ako mu postupne v rukách Nemcov zahynula manželka, matka a syn. On a jeho otec prežili lebo boli na prechádzke v lese. Pridal sa k podzemnému odboju a utekajúc z neúspešne vykonanej sabotážnej akcii, gestapo zatklo muža, ktorý bol oblečený ako on. Svedkom tejto scény bola tehotná žena, manželka zatknutého muža. Bol prítomný pri pôrode a cítil sa byť viazaný im ďalej pomáhať a dostať jej manžela z rúk gestapa. Dostal sa do ústavu vo Ľvove, kde kŕmil vlastnou krvou vši za zvýšené prídely potravín. V meste Ľvov bol ústav profesora Rudolf Wiegl, ktorý vo veľkom vyrábal vakcíny proti týfu pre nemeckú armádu. Tu bolo zamestnaných okolo 10 tisíc ľudí, ktorých práca v tomto ústave bola krytím pred odvlečením do Nemecka, respektíve do koncentračných táborov. Tzv. kŕmenie vši (u mužov sa robilo na lýtkach a u žien na stehnách), robilo množstvo osôb z oblasti kultúry, odboja. Zároveň dostávali aj zvýšené prídely na potraviny, ktoré im umožňovali prežiť. Kŕmili smrť, aby mohli prežiť ()
Válečné psycho. Andrzej Zulawski natočil o deset let později o něco známější thriller Posedlost, snímek, který kladl vcelku těžké nároky na diváka. To samé je nutno očekávat i u Třetí části noci. Nelze tento film jednoznačně uchopit ani pochopit. Hlavně bych rád zmínil velmi povedenou hudbu Andrzeje Korzynskiho, která dobře vykresluje atmosféru snímku. ()
(KSE - P) Celovečerní debut Andrzeje Zulawského vznikl před nástupem tzv. "kina morálního neklidu", což je možná jeden z důvodů, proč se TŘETÍ ČÁSTI NOCI nedostalo tolik pozornosti v pozdějších letech. Přitom jde o kvalitativně srovnatelný počin se SPALOVAČEM MRTVOL, ve kterém zasazení do válečných let slouží k výpovědi o komunistické totalitě doby vzniku obou děl (1968 a 1971) a ústřední postava, na kterou se vyprávění omezuje a která se čím dál tím víc propadá do svých představ, zde svou mentální vyšinutostí slouží k zachycení atmosféry zmaru, bezvýchodnosti a deprese. Menší potíž bych viděl v tom, že ve SPALOVAČI MRTVOL není problém rozlišit, kdy se jedná o skutečný výjev a kdy o pouhou představu protagonisty, a tak je mnohem snažší být vyprávěním pohlcen a bavit se černohumornými pasážemi, které doceňuje především současná generace. VTŘETÍ ČÁSTI NOCI je již od samotného začátku vše vychýlené a ke konci to vede k nemožnosti rekonstruování fabule jako takové, což klade vysoké nároky na diváka, který může být v některých pasážích předistancovaný, ať se ruční kamera, její netradiční úhly a měkké svícení snaží o imerzi sebevíc. Pro plné docenění (či naopak odsouzení, protože může jít o ukázku narativního konstruktu a mind-fucku s pointou neospravedlňující předchozí dění) bych film potřeboval vidět minimálně ještě jednou. ()
Reklama