Velké zvíře

Poslední dobou jsem viděl několik filmů, které mne ve víru silných emocí docela vyčerpaly, ale tentokrát jsem úplně vyřízenej.... smíchy. Zábavná to hříčka o dvou lidech, jejich velkém společníkovi a věčných potížích s byrokraci úřadů. Dobrý úsporný scénář je doplňován poměrně neobvyklou formou, ale ono je hlavně film nutné vidět z praktických důvodů. Dozvíte se mimo jiné, jak možno pověčeřet s velbloudem u jednoho stolu ve třech!! :o) Neskutečný úlet natočit v roce 2000 černobílou komedii nejen s kuriózním námětem připomínající Čapkovy nebo Haškovy povídky, ale místy ještě amatérsky působící kamerou, do toho v každém druhém záběru expresivní velbloudí mlaskání. Neptejte se mne, zda to celé mělo hlubší smysl, ač vzhledem na autora scénáře, kombinaci komedie / drama či pár filosofických momentů ve filmu bych řekl, že něco na tom bude. Scény ze zkoušky orchestru mi dávají znát, že klíč bude možné hledat i u Felliniho. Výzvou bude teprve v budoucnosti sledovat Velké zvíře pokud možno ve vážnější náladě připraven a nezaskočen, a já ty filmy, u kterých už po prvním zhlédnutí vím, že je potřebuju časem vidět znovu, zkrátka rád. Zatím své vnímání stavím čistě na dojmech a závěr byl pro mne po veškeré legraci rozjímavě dojemný... 90% (viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) (13.03.2020)

Nebudu se bránit - Krzysztof Kieslowski (1941 - 1996) je pro mě osobně pojem nejenom polské, ale (a to především) světové kinematografie. Pokud nám tento vynikající režisér již nemůže předkládat své kouzelné opusy, může se divák těšit z jeho odkazu alespoň v podobě jeho zpracovaných scénářů. Vedle výborného Tykwerova NEBE je tomu tak podobně i u snímku Jerzyho Stuhra VELKÉ ZVÍŘE. Typicky civilně podaný snímek s hlubokým a trpkým poselstvím... a s ohromnou mírou lidskosti. Lidskosti v tom nejlepším a (bohužel) i horším slova smyslu. Tentokrát nás příběh zavádí na maloměsto nedávné minulosti (předpokládám 80. léta) se všemi svými klady i zápory. Klid a pohoda versus "policajtství", závist, nepřejícnost, pseudopřátelské a pseudosousedské rady (samože míněné v tom nejlepším slova smyslu). Když je to navíc okořeněno neduhy institucionalizace (viz skvělé scény z jednání s úřady), tak není divu, že si mně tento snímek tolik získal. Vedle výše uvedeného předkládá taky zamyšlení nad naší svobodou a jejími omezeními (viz rozhovor Zygmunta s velbloudem o svobodě, která je limitována "jen" přiměřeným provázkem... který se však během filmu ukáže podstatně silnějším, než se zprvu zdá). Shrnuto a podtrženo: Obyčejný příběh s poselstvím hlubším více, než se nám může zpočátku zdát. (04.04.2005)

//Komentřář obsahuje spoilery!!// Černobílý snímek Velké zvíře režíroval Jerzy Stuhr, představitel hlavní role Kieslowskeho Amatéra. A právě Kieslowski ke Stuhrovu snímku napsal scénář. Hlavní postavou filmu je Zygmunt Sawicki, který najde velblouda a bez nějaké zvláštní motivace si ho přivlastní. Odmítá na něm vydělávat, aby se neznelíbil v očích spoluobyvatel malého městečka, a postupně si s manželkou zvíře oblíbí. I přesto ale na něm (i na velbloudovi) jeho sousedé začnou hledat chyby a začnou oběma manželům komplikovat život. Problémy vyvrcholí ukradením zvířete, po kterém se najednou vše vrací do normálu. Lidé se Sawickim zase mluví, nabízí mu lepší práci i vrácení místa v městské muzice. Velké zvíře je malý komorní film o závistivosti a o tom, jak je těžké hlavně na malém městě či na vesnici vybočovat z řady. Formálně snímek ničím nepřekvapí, ale v jeho jednoduchosti je krása. (20.02.2012)

TO NEMÁME VÍCE LIDSKÝCH ZVÍŘAT? Provinční maloměsto...ano. Ostatní vždy rozhodnou za tebe, co je pro tebe nejlepší, co chceš, po čem toužíš, co potřebuješ... A tenhle film to (skoro) vystihl ve své nahotě. Přemýšlivý člověk, jakého hrál Jerzy Stuhr, nad tím vším jenom kroutí hlavou a vlastně se ani nesnaží, aby se ostatní zamysleli. Nemají na to. Všechno jen umocňuje černobílá. I když Jerzy Stuhr v tom plnovousu vypadá jak Otomar Krejča :-D (07.04.2005)

To jo, pejska nebo kočičku může mít každej, jenže chovat doma velblouda, to je jiný pošušňáníčko. Měkoučkej je, dva prďácký hrby má a maximálně vám hlady zpustoší zahrádku, ale to se dá přežít. Jenže se s ním jako s domácím mazlíčkem nikde papírově nepočítá, byrokracie je šílená všude a závist jakbysmet, takže těch černobílých eskapád si s tímhle Velkým zvířetem užijete až až .. (29.12.2014)