Labyrint

Rozjezd slibný, zhruba v půli se pak našlo několik opravdu napínavých okamžiků (vybavím si hlavně podařený útěk z vrahova doupěte) a bylo to bez ironie zajímavé, jenže ten závěr... Ten závěr tomu zase zlomil vaz. Už předposlední epizoda s velikánským zátahem na hraně parodie, k němuž burácela Carmina Burana, leccos napověděla, a ta úplně poslední to bohužel potvrdila. Spolu se spravedlností nakonec v Labyrintu zvítězila trapnost a nechtěná směšnost (podpořená krom jiného i režisérovým cameo výstupem) a nemůže za to ani tak Jiří Strach, jako spíše scenárista Petr Hudský. Nejvíce to odnesl chudák Miroslav Donutil, do jehož postavy ukřičeného policejního šéfa se snad už více klišé nevešlo. O zdravotní sestře a neskutečně odbyté smrti jedné z hlavních postav raději ani nemluvím. (13.10.2015)

Tak jsem shlédl nemálo krimi seriálů ze současného 2.decénia a s hrůzou zjistil, že současní scénáristi jsou jak středověcí opisovači Písma svatého. Ve všech se totiž objevují provařené přílohy - kriminalista, manželství v troskách, komplikovaný vztah s dcerou, policejní šéfci jak přes pauzák atd. Je ale vlastně nespravedlivé, že to uvádím až u Labyrintu. Jenže úroveň Případů 1.oddělení se nikomu dosud nepodařilo překonat, a tak je poučné sledovat, kde zmíněné scén.propriety tvoří gró a kde jen doplněk sofistikované filmařiny. Neumím si pomoci, ale scénář Labyrintu je slabý. Je mi jasné, že na novodobých gladiátorech spočívá nemalý podíl naší tvorby, ale tolik smrti a mrtvol už přece jen začíná být poněkud vyčpělou obchodní komoditou. Bohužel přes tu hromadu smrti se mezi řádky ztratilo citové pohnutí zvláště ke dvěma postavám, jejichž katapultace z kokpitu mi přišla zbytečná (zvlášť, když jedna má rodinu). Nevím, nějak mi tenhle typ lehoučce emočně rozkolísané rodinky nesedl a kupa nelogičností taky ne (SPOILER: jak mohl vrah vědět, že sochu z krypty nevynesou hned ven, přičemž připravovaný výbuch k separaci biskupa by naprosto ztratil smysl????). Pochvala za uvedení mramorové perly v Doubravníku na filmový trh. Pro mě nejlepší postavou byl Michal Dlouhý, který působil nebezpečněji než všichni záporáci dokupy, a to měl na předvedení svého umu jen pár minut!! Jinak mám připomínek k logickým lapsům - 1) mučírna na ruině hradu je dost nepraktická, ono by totiž netrvalo dlouho a nějaký - i ilegální - turista by hned zburcoval policii. Myslet si, že na ruině budu mít klid na mučení, je trochu mimo. 2) záhadně objevená soška Panenky Marie se nachází ve sklepení hned pod poměrně velkým okénkem - nevím, ale osobně bych řekl, že by byla docela slušná šance, že by si sošky někdo všiml, stačilo by mít lepší baterku. (07.03.2018)

Ke III. sérii: Náboženští fanatici/horlivci jsme sice byli, ale naposledy v 15. století. Já nemůžu s vážnou tváří přetrpět dialogy a monology, které jakoby vypadly z nějakého středověkého mystického spisku. Působí to akorát trapně. Když k tomu přidám hodně překombinovaný děj podpořený náhodami patrně seslanými z hůry, stává se pro mě sledování skoro nesnesitelným, a to především v závěrečných dílech. Řemeslně je to natočené obstojně, až na rvačky, kdy se soupeři mlátí měkkou pěstičkou. SHRNUTÍ: Hodina náboženství s pokusem o rafinovanou detektivku. (21.11.2018)

Ale jo, uspokojivá česká imitace zahraničních kriminálek. Strach si drží svůj televizní standard a na rozdíl od třeba takového Hřebejka umí vtáhnout i bavit, a to bez větších režijních přešlapů. EDIT: Tak jeden velký přešlap se nakonec objevuje. Policejní zásah podkreslen skladbou O Fortuna Carla Orffa působí až parodicky. Nevím, do jaké míry za to ale může sám Strach. EDIT 2: Závěrečná epizoda je poměrně ujetá a chvílemi jakoby mírně balancuje na hraně trapnosti. Celkový dojem ale naštěstí nekazí. (23.09.2015)

Tak nějak mám pocit, že Jiří Strach aspiruje na to, aby se po něm pojmenoval nový filmový žánr – konspirační mytologický thriller. To totiž není poprvé, co do těhlech vod zabruslil, čímž mu musím sklonit obrovskou poklonu. A Labyrint mu dělá ještě velkou službu už jenom tím, jak dobrý mini-seriál je. Musím říct, že na každý další díl jsem se vysloveně těšil a rozplétat zajímavý příběh spolu s režisérem byla vysloveně radost. Každopádně i Labyrint má nějaké ty mouchy a těmi nejzásadnějšími mi přišlo to, že ve filmu prakticky herecky a emotivně fungoval akorát Jirka Langmajer a Stanislav Majer. Ti předváděli naprosto perfektní výkony a nebejt sem tam Táborskýho, Němce nebo Batěka, měl bych skoro pocit, že nikdo jiný v tomhle mini seriálu vlastně ani nehraje. Všechny ostatní postavy jako kdyby v tomhle příběhu jenom byly, aby jej vyplnily. Nic víc, nic míň. To je skoro až škoda pro takový příběh, ale je pravda, že Jirka a Standa si to vysloveně kradli pro sebe. Jo a postava Miroslava Donutila mi taky přišla trošku zbytečná. Možná až zbytečně náladová, drsná…Drsný by to bylo vlastně i bez něj. Každopádně Labyrint je super. Konečně zase Česká televize vystřelila příběh, na který je radost koukat a já se nemůžu dočkat dalších projektů Jirky Stracha. Věřím, že zase budou stát za to. (13.10.2015)