Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Dokumentárny
  • Akčný
  • Horor

Obľúbené seriály (10)

Mladý papež

Mladý papež (2016)

Když jsem postřehl, že ČT bude dávat seriál o fiktivním kontroverzním papeži, znejistěl jsem. Nevěděl jsem příliš, co očekávat, nicméně pokazit by se dalo v tomto případě hodně, ať už nedůstojným zpracováním, nebo nemístnou a třeba až brutální kritikou církve, která s postupem času ve společnosti a médiích přitvrzuje. Mnoha lidem, zejména u nás v ateistickém Česku, leží náboženství a obzvláště církev jako instituce hodně v žaludku a myšlenka rozkladu samotné církve by v mnohých případech jistě vyvolala nemalé vzrušení. Toto se ale nestalo. Sorrentino se zpracování ujal tak, jak se patří. Ano, v některých ohledech se do církve strefuje, ale stále v mantinelech slušnosti, oprávněné kritiky a také často s dávkou černého humoru. Některé věci už možná byly trošku za hranou, jako například vyzvídání zpovědního tajemství s protislužbou nabídnutí kardinálského postu, ale přes to bych se dokázal přenést, když vezmu v potaz celý Sorrentinův seriál jako celek. A to, že papež nevěří v Boha? Mnozí mají neskonalou potřebu tento výrok vytahovat jako hlavní myšlenku z celého seriálu či dokonce jej tučně zvýrazňovat, jaká to je úžasná senzace. Ale no tak... V komentářích se objevil i následující výrok "papež mluví otevřeně o tom, že nevěří v Boha. On totiž skutečným Bohem je" - z takových nesprávných a rádoby znaleckých interpretací je mi až špatně, příště sem radši Malarkey nepiš nic. Takový hloupý komentář může napsat jen někdo, kdo buď seriál nepochopil, nebo ho neviděl celý, což asi bude ten častější případ. Vždyť Lenny Bellardo samozřejmě v Boha věří. Každý ve svém životě někdy zapochybuje, což se ovšem nevyhýbá ani světcům, respektive ti možná pochybují i v častější míře, protože svou víru berou nejvíce upřímně a sebekriticky, nicméně to je na dlouhou debatu. Z toho důvodu pochybuje i Piux XIII., možný budoucí světec, i jemu se to nevyhne. Takže kdo natěšeně hledá něco, co má církev až zničit (byť jen fiktivně na obrazovce či plátně), Il giovane papa si v žádném případě nepouštějte, bude to pro vás fakt ztráta času. Církev totiž není jen kritizovaná, ale na druhou stranu i glorifikovaná a debat o Bohu opravdu není málo. Radši si přečtěte zas nějaké články o zneužívání dětí kdesi daleko s naprosto irelevantními až manipulativními daty, potom se vám udělá lépe... Kdo ovšem hledá opravdu výjimečný projekt, kterého sledování je opravdu velkým zážitkem, narazil na to pravé. Už při úvodních pěti minutách s titulky během prvního dílu jsem byl chycen a věděl jsem, že toto bude pořádně návykové. Výprava prvotřídní, vše vychytané do posledního detailu, soundtrack je také mimořádný, vhodné hudební podkreslení ještě více umocňuje celkový zážitek. Vlastně se dá řici, že Sorrentino zůstal na svém. Poslední film, který jsem od něho viděl a zůstal mi v paměti, je Mládí - také jako zde měl film nádherný vizuál a hudbu, jinými slovy po řemeslné stránce byl film impozantní, jenže nebyl o ničem. A nejen, že neměl děj a sám bych ani nevěděl, jak ho stručně a výstižně popsat v několika větách, navíc celkově působil neskutečně kýčovitě a prázdně - což zrovna nejsou ideální vyhlídky, když máte poté natočit celý seriál o víře. A toho jsem se bál i tady. V Il giovane papa ale Sorrentino překvapuje, respektive konečně tvoří tak, jak jsem si přál - dokonalá řemeslná stránka zůstala, příběh byl dosazen a konečně - kýčovitost zmizela. Výroky, které v každém díle padají, by se daly tesat do kamene, nutí k zamyšlení, ačkoliv někdy znějí absurdně, jsou pravdivé a z mnoha projevů by se dal vypsat celý výčet poselství. A to se netýká jen papeže Pia, nýbrž i ostatních postav, seriál je ve své podstatě neuvěřitelně poetický a inspirující. I mnohé myšlenky, které v průběhu deseti dílů padnou, nejsou ledajaké. O církvi, její vizi a působení, to jsou věci, které opravdu nutí k zamyšlení a lze získat pocit, že na nich něco opravdu bude. To, že církev je z hlediska dlouhého období v úpadku, není žádná novinka. A tady to vypadá, že si Sorrentino vypsal důvody, proč je církev vzhledem k minulosti tolik slabá, co vše to způsobilo a jak by se to dalo teoreticky vyřešit. A to je právě papež Piux XIII., jeho politika, návrat k tajemnu, žádná snaha o to, aby se hrálo o pouhou světskou popularitu. Tato extrémní konzervativnost, kterou vlastně od tohoto seriálu čekal asi málokdo, nese svoje ovoce a možná i v některých trošku vyvolala myšlenku, jaké by to asi bylo mít papeže s takovými názory - a že by to vlastně vůbec nebylo špatné. Strašně by mě zajímalo, jak Sorrentina napadlo natočit takový seriál s tolik konzervativním pojetím církve - a asi bych nešel moc daleko - možná jen prostě vzal obraz současného papeže a udělal z něho absolutní opak (později jsem zjistil, že tomu tak přesně bylo). Žádné liberální a moderní metody, které by mohly upustit od základní nauky a dogmatiky církve, žádné tolerování všeho možného, kvůli čemu se ztratí i ten poslední respekt k církvi, žádné vystupování stylem popové star a vyjadřování se co nejvíce populisticky a přívětivě k masám, nejlépe těm ateistickým či jiného vyznání, protože těch je přece nejvíce. Kvantita je přeci to hlavní. Tady je to bráno za úplně druhý konec a mnohý divák najednou zjišťuje, že by to vůbec nebylo špatné. Seriál ale netvoří jen sám papež, ale i ostatní postavy, které jsou také moc zajímavé a až do posledních dílů mají svá tajemství, která by člověk na první pohled opravdu nepoznal (možná až s výjimkou Dussoliera, tam bylo hned jasné, že něco bude v nepořádku). A navíc se mi moc zamlouvala ta různorodost - jednotlivé díly v sobě obsahovaly něco od každého - hluboké filozofické myšlenky, náboženskou mystiku, lidské intriky, věci pragmatického charakteru, velmi zdařilý humor i Voiellovu SSC Neapol. Seriál si zachoval i ono tajemno díky tomu, že Voiello neprozradil konečné řešení Pettolovy otázky. Celkově si nepamatuji, že bych se někdy tolik těšil na zhlédnutí dalšího dílu a že bych si to následně tolik užil.

Simpsonovci

Simpsonovci (1989)

Na Simpsonových se mi hrozně líbí to, jak se postupně vyvíjí zápletka. Nikdy nezačne díl tak, že už je od první minuty jasné, co se bude dít. A taky samozřejmě mnoho až geniálních hlášek a parodií. Poslední série sice už nejsou tak dobré jako dřív, ale pořád se najdou skvělé díly.

Labyrint

Labyrint (2015)

Komediální žánr, to Češi umí, ale udělat něco vážnějšího, to už je poněkud těžší a ne vždy se to povede. Poměrně originální námět, velmi zamotaný děj, kdy je divák opět donucen přemýšlet, napětí, které by se zejména v posledních dílech dalo krájet. Od Ondřeje Brzobohatého prvotřídní počin ohledně hudby, u Langmajera bych se ani nebál tvrdit, že se jednalo o životní roli. Labyrint nebude jen tak zapomenut jako většina krátkých seriálů ČT, už jsem něco slyšel i o zájmu ze zahraničí... Přitom bych o Labyrintu ani nevěděl, kdyby se nenatáčel u nás ve škole.

Dycky Sunderland

Dycky Sunderland (2018)

Jako fotbalový fanatik (a zejména toho britského od Premier League až po League Two) jsem přesně na něco takového čekal. I když jsem fanoušek Cottagers a Manchesteru, příběh pádu tradičního fotbalového týmu mě chytl, stejně jako asi musí i ostatní fanoušky dalších týmů, kteří mají prostě rádi fotbal. Už bylo natočeno mnoho sportovních filmů a dokumentů o velkých sportovních vítězstvích, jako poslední mě napadá Totální sezona v podání Slavie. Tady se ale jedná o pořádnou fotbalovou depku, která si na nic nehraje a ukazuje ty pravé fanoušky, kteří svůj milovaný klub nikdy neopustí. Člověku je až líto, že některá přední místa v Premier League zaujímají umělé kluby bez fanoušků (Manchester City), zatímco tradiční celky s normálním vedením a poctivým přístupem paběrkují mezi nižšími ligami. Je to smutné, o to více ale intenzivní a hezké, protože věřím, že se z toho Sunderland dostane - právě v tom je Anglie specifická, že týmy běžně pendlují z Premier League rovnou do League One a pak se dokáží hned vrátit zpět. Své by o tom již mohlo povědět mnoho týmů, teď mne napadají Southampton, Sheffield United, Bournemouth, Huddersfield nebo jako poslední Wolverhampton. Klidně se tedy může stát, že se Sunderland znovu vytáhne a za nějaké tři čtyři roky se v klidu může vyhřívat v horní polovině Premier League, jak tomu je v právě v případě Wolves. Obdivuji celý klub, že to s natáčením nevzdal ani ve chvílích, kdy jim dost teklo do bot, ono se totiž lépe točí to vše okolo, když se vám daří. Ale takhle zaznamenávat vaše neúspěchy a trápení, to je věc druhá - to se člověk potom ani nediví, že fanoušci na jednom zápase v po prohře 3-0 v poločase rozbili kameru. Výborný zážitek, který mi nahradil aktuální absenci fotbalu na celém světě, jednotlivé zápasy jsou dokonale a napínavě sestříhané. Jen škoda, že v první sérii bylo v Championship vypuštěno pár zápasů, jako např. ten předposlední s Fulhamem, jako Cottager bych se rád podíval na Craven Cottage i v tomto dokumentu. Šťastnou ruku měli také producenti, vybrali si tým, co zažíval velmi turbulentní časy a některé zápasy byly opravdu velkým dramatem, co by jen tak nikdo nevymyslel. Sám si pamatuji neuvěřitelné chvíle, jako když přišel Chris Coleman z úspěšné reprezantace Walesu na lavičku jako spasitel, ale všem bylo jasné, že si tím zničí kariéru, nebo příchod Willa Grigga, který je na ostrovech prostě legendou - jen bylo škoda, že to nebylo těch "28 this season" jak tenkrát ve Wiganu. Zejména v Championship měl Sunderland velmi dobrý tým, že bylo až neuvěřitelné, jak moc se jim nedařilo - vždyť tam hráli bývalí Fergusonovi svěřenci v Manchesteru O'Shea, Gibson, ale třeba i velmi známá jména jako Rodwell, Steele či Vaughan.

Lajna

Lajna (2017)

Ačkoliv Vyšehrad byl fajn a navždy z něho bude mnoho hlášek, Lajna je někde úplně jinde. Langmajer valí jednu hlášku za druhou, seriál má spád, navíc je natočen takovým stylem, že se opravdu nelze nudit. Oceňuji i natáhnutí na formát kolem dvaceti minut - minulý Vyšehrad měl některé díly třeba i kolem pouhých šesti, což už se stopáží rovná trošku delšímu videoklipu mainstreamové písně. Do Lajny se mi dlouho nechtělo, protože hokej moc nemusím, nicméně to byla chyba. Doporučuji všem, od tohodle se opravdu nedalo odtrhnout.

Černobyl

Černobyl (2019)

Nejlepší možná ukázka zvěrstev komunismu. Seriál, který by se měl pouštět v hodinách dějepisu (nebo možná i fyziky), líp už ten režim ani definovat nešlo. Nedivil bych se, kdyby se Černobyl zařadil do klasik ukazujících totalitní režimy v plné kráse, tj. mezi 1984 a další podobné počiny.

Ovládací panel
7 bodov