Trabantom z Austrálie do Ázie

"To, co žene trabanta nahoru, není výkon motoru, ale obrovská rychlost, kterou to auto dosahuje." Zběsilé plašení 26-ti koní pod duroplastovou kapotou mě sice v Jižní Americe zaujalo o dost víc, ale oproti filmu mě zase mnohem líp bavil seriál. Pozitivem byli zejména pohodoví vozíčkáři, blázniví Poláci, opravy kladivy a pády motorkářů. Co mi však trošku vadilo, tak to byla přítomnost Dominiky, před kterou se Dan trošku krotil a která svou normálností moc nezapadla do tohoto kolektivu sebevražedných bláznů. (09.12.2016)

Přijde mi, že vždycky, když jde o Trabanty, tak jsem ve svém živlu. Kluci odvádí perfektní práci na poli zábavy a toho, jak to podat do televize. Filmy jsou o něco slabší, hlavně protože se do nich nevejde všechno a přijde vám, že jste ochuzení. Proto seriály i v případě s Jižní Amerikou jsou topovka. Pro mne bez konkurenčně plnohodnotná zábava, na kterou se vždycky vyplatí kouknout. (31.12.2016)

Pokud se Žlutému cirkusu povedlo něco opravdu dokonale, tak přiblížit zážitek z jízdy v trabantu, protože tak jako se oni protrápili Austrálií a Asií, tak jsem se já protrápil seriálem. Nebylo říct co a postupem času už ani jak, konec bez konce jenom potvrdil hořký fakt, že ne vždy se daří těm, kterým fandíte. Pár epizod, ze kterých dýchal stejný život jako z čundru Latinskou Amerikou se sice našlo, ale to byly spíš výjimky potvrzující pravidlo, že dobrodružství a snaha udělat dvanáct dílů za každou cenu pro mě není ta pravá symbióza. Ve finále tak u mě určitě vyhrává na koleni uplácaný sestřih z jízdy Hedvábnou stezkou, kde jsem cítil ryzí cestovatelskou radost, a ne touhu svézt se na zavedené značce a nepřidat nic svého, jako v případě tohoto technicky vymazleného seriálu. Ale mluvím za sebe, jak to vnímám já. Pořád je to o lidech, kteří se nebojí zvednout prdel a dělat co je baví a kterým nakonec může být nějaký Pepincův komentář volný jako kolo u Malucha. (06.12.2016)

Žlutý cirkus jsem si zamiloval, když se vydal na cestu Afrikou, a od té doby ho bedlivě sleduji, takže jsem si divokou jízdu, tentokrát Austrálií, nemohl nechat ujít. Čekal jsem nějaké změny, ale třeba úvodní písnička od Wohnoutů zůstala na místě a to mě velice potěšilo. Oproti tomu se opět hodně změnila sestava. V čele samozřejmě zůstal Dan a mě osobně těšilo, že se vrátil slovenský dobrodruh Marek. Jinak i noví členové posádky vypadají sympaticky, takže mě bude bavit sledovat je i dál. Jejich filmy mají větší tah na branku, ale to je čekané. Seriál to má rozšířit, a tak se možná občas vejdou i nudnější záběry. Tentokrát ani konce epizod nejsou tak dramatické jako u Jižní Ameriky a vzdělávací část cestopisu zmizela skoro úplně. Jenže jak říkám, tenhle žlutý projekt jsem si zamiloval už před lety a těším se na každé jejich dobrodružství, i když se to někdy opakuje stejně jako poruchy trabantů. (26.11.2016)

S bezprostřednim a nenucenym kouzlem z Jižní Ameriky (aspoň tak to působilo na mě) se to nedá srovnat. Nelíbí se mi odklon od cestovatelskejch a cestopisnejch reálií a popisů směrem k vztahovejm peripetiím a k dalším jepičím marnostem - ve výsledku člověk často ani neví, kde vlastně momentálně jsou, kterou zemí zrovna projížděj nebou kterou už projeli, kolik a co je ještě čeká a tak. Nečekám žádnou druhou Cestománii, ale na formátu dvánáctidílnýho seriálu se toho dá zvládnout spousta, i kdyby to měla bejt jednoduchá infografika nebo jen nějaký krátkce, i když systematicky zmiňovaný doplňující informace. No nic - sledovat novou reality show o škorpení se Dana s Dominikou a šroubovaný řešení dalších problémů (typu "zmizení" Marcina sloužící jen jako lacinej cliffhanger pro sledování dalších dílů, kde se to už jen nějak odflákne stylem "dobrý, tak se našel") mě prostě tolik nebaví. Mohli by si taky odpustit ten všudypřítomnej (obzvlášť Danův) trpitelskej výraz - nikdo je nenutil expedice se zúčastnit (tim nijak nesnižuju obdivuhodnost všeho, co účastníci zvládaj, já bych to nejspíš nedal, nepotřebuju ale pořád dokola poslouchat, jak to maj chudáci těžký a že to ty Trabanti už fakt asi nezvládnou). Taky tomu tady v Austrálii nijak nepřidává debilně vybíraná užitá hudba, všechny ty provplánově bulvární teasery na konci dílů a v neposlední řadě nakonec (mně) nesympatická posádka, ke který jsem si pouto jako v Jižní Americe teda rozhodně nevytvořil. Za mě mezi 2 a 3*. (07.08.2018)