Trabantom do posledného dychu

Se značným odstupem od seriálu jsem se konečně podívala i na zatím poslední trabantí snímek. Myslím, že odstup je potřeba, protože trabantí seriály jsou prostě akčnější, zajímavější a plnější zážitků než filmy. Což z podstaty věci tak nějak vyplývá - přece jen mají mnohem velkorysejší stopáž. Přesto jsem se místy nemohla zbavit onoho nelogického pocitu, že mi něco chybí. Nakonec jsem se však do dobrodružství Přibáňovy party opět ponořila a film si užila. Mnohé vtipné i dojemné momenty zůstaly, atmosféra vlastně taky. Jen jihoamerické putování to nepřekonalo. (14.09.2017)

90%. Trabantem do posledního dechu je dokument koncepčně naprosto shodný se všemi předchozími ze série, nenabízí žádná překvapení a rozhodně nelze mluvit o originalitě pojetí nebo velké inovativnosti co se postav týče (vozíčkáři jsou velmi sympatičtí, ovšem nejsou příliš vidět a hlavní roli tu nadále hrají klasičtí, ale ověření Dan Přibáň a Marek Slobodník). Stejně tak i tady, možná ještě víc než kdy dřív, platí stížnosti některých kritiků, že se Trabanti tváří jako cestopis, a přitom se tam toho o patřičných zemích mnoho nedozvíte a spíš než zápiskami z cest je strukturou, atmosférou i tou typickou nadsázkou spíše takovým nepřímým pokračováním Top Gearu. Přesto je to již tradičně další velmi inspirativní Přibáňův feel-good dokument, který se navíc může ve vztahu k předchozím epizodám chlubit dvěma "nej" - dle mého názoru je rozhodně zdaleka nejzábavnější a zároveň i nejlidštější. Množství humorných scén lechtajících bránici je tady zhuštěné do sta minut oproti předchozím filmům s daleko vyšší intenzitou (Marek znovu neskutečně perlí), přesto však působí maximálně přirozeně, z čehož pramení ona lidskost - Trabanti si nehrají na dokonalost ani perfekcionismus, jsou takoví, jací jsou, a ani přítomnost dvou hendikepovaných vás nemá obměkčit, ale jen tomu přidat trochu pokory navíc, ovšem ne nuceně, a to je strašně fajn. A když navíc může být i technicky díky mnoha sponzorům doveden téměř k dokonalosti (záběry z ptačí perspektivy jsou báječné), nelze si ho nepochvalovat, ať už je vyprávěním (v porovnání s předchozími díly) rutinní jakkoliv. Jeden by se skoro bál, že přítomnost mileneckého páru by mohla zavést "trabantí výpravu" někam k nechtěnému bulvárnímu melodramatu; to se však díkybohu nekoná (až na jednu scénu, která je ale pojatá spíše humorně), a tak si lze vychutnat další velkou a silně motivační epizodu této seriálové situační komedie (protože prvky z tohoto žánru bezpochyby má) naplno. Opakovaný, ale neopakovatelný zážitek (paradoxní, já vím). (21.03.2016)

Už v případě minulé cesty bylo zřejmé, že seriál bude pro tuhle svéráznou bandu motomagorů příhodnějším formátem. Australsko-asijská výprava je sice slabší na počet kilometrů, nicméně zatím nejmasivnější co do natočeného materiálu, technického vybavení i různých sociálních záležitostí (vozíčkáři v trabantu na těžkém terénu, vztah Dan - Dominika). Film tentokrát působí zkrátka až moc jako stručný výtah něčeho zajímavého (zvlášť pro nás, co jsme celou dobu sledovali dění ve skupině na facebooku) a zanechává spoustu otázek, jejichž rozvinutí bych se rád dočkal. Seriál hned první epizodou napověděl, že se věci rozvíjet budou; pokud patříte mezi fandy Přibáňova dvoutaktního cvokhausu, doporučuju počkat si na něj a film rovnou přeskočit. (09.09.2016)

Dobře provedení hudby. Skvělá kamera. Kluci a holky z trabantů si to krásně užili a Novotný krásně převyprávěl. Nyní pouze čekám na seriál, kdy se mi dostane skoro trojnásobek materiálu a já se opět doslova budu skutečně utápět v jejich dobrodružství. Film má hlavní nevýhodu v tom, že nás přímo vrhne do Austrálie a nikdo moc neví co jak a proč. V každém případě... až přijde seriál na už se na film nikdy nepodívám a seriál se opět pro mne stane totální modlou. (17.03.2016)

Předchozí dva filmy se mi moc líbili svojí zábavností a poměrně obsáhlou vypovídající hodnotou. U tohoto jsem měl ale trošku problém v tom, že první půle v Austrálii byla vlastně jen o situacích, kde se snad skoro každý člen výpravy přizabil na cestě. Jednou Dan Přibáň skončil v roští s roztrhlými zády, po druhý se Dominika namázla na štěrku. A takhle to bylo celou polovinu filmu. Vypovídající hodnota víceméně žádná jen s tím rozdílem, že přijeli k posvátné hoře Uluru, kde jedna polovina skupiny respektovala Aboridžince a na horu nevstoupila, zatímco pan Šlovák neváhal, aby na horu vylezl a následně všem do světa vyřval, že Bánská Bistrica je stejně lepší. V tomto momentě mě to opravdu mrzelo, protože do té doby jsem k ním vázal respekt, ale počínaje tímhle mé sympatie notně klesly. Aboridžinci mají co dělat, aby sami přežili a neuchlastali se. A tím, že jim na posvátnou horu poleze nějaký štáb, tomu rozhodně nepomůžou. Nehledě na to, že my, bílí, jsme ti, kteří jednou tento národ z jejich rodilého místa na dobro vypudíme. Škoda. Nicméně druhá část v Timoru mi náladu okamžitě zvedla. V tu ránu jsem z filmu cítil náladu předchozích dílů a koukalo se mi na zbytek dokumentu daleko snadněji. (08.09.2017)