Zakázaná komnata

Film byl sponzorován Centre Pompidou, tomu odpovídá, že se dílo blíží videoartu, takový Krvavý román na video. Nemohu říci že by mne to plně strhlo, ale mají vůbec takové věci strhávat? Interpretaci pomůže (spoiler) znalost, že celý film je rámován povídáním o koupání ve vaně, + že celé dobrodružství končí, když dřevorubec najde svou ztracenou vzpomínku (ona dívka) v plně rozteklém výbušném rosolu.(spoiler end) ani já ani zbytek publika jsme nepochopili, film jako komedii, ačkoliv zpětně nechápu jak je to možné s takovým množstvím absurdně směšných scén, nesmyslnými přeskoky, dramatickým požíráním lívanců a stálým přerušováním napětí jednoho příběhu dalšími a dalšími nesouvisejícími vyprávěními senilního dědka. (08.07.2015)

V tomhle případě nevím jak mám popsat něco tak nepopsatelnýho. Mám rád ujetosti všeho druhu a tohle byla echt ujetost. Něco tak divnýho jsem snad ještě neviděl. "Film" jen pro okrajové publikum. Píšu to častokrát, protože tím chci jen upozornit a varovat normální filmový konzumenty. V tomhle konkrétním případě je to ale opravdu kousek, kterej dokouká, pobere a ocení jen hrstka vyvolených. (07.04.2023)

Reálné zhmotnění snů je neuvěřitelný nápad, v krátkém filmu by fungoval skvěle a já bych dával za pět *. Jenže film má přes dvě ubíjející hodiny. Takže tahle šílená přehlídka opravdu ničí duši zdravého člověka. Ale musím uznat, že podobnou projekci zřejmě již v životě nazažiju a za to přidám hvězdu nahoru. (07.07.2015)

50th IFFKV Nějak se nemůžu rozhodnout, jestli to byla totální sračka nebo jestli to bylo geniální. 130 minut totálního šílenství, barev, střihu, emocí - kompletně celý tým musel rozhodně být na tripu. Hodnocení zatím nechávám nevyplněno, protože tohle se hned po skončení ani hodnotit nedá. Jen pro silné povahy! (06.07.2015)

Maddin ve vrcholné formě. Výtvarně možná nejkrásnější koláž, jakou ze svých oblíbených stylů dosud vytvořil. A příběhy se vrství a noří do sebe báječně absurdním způsobem, jejich protagonisté vyskakují zpoza napůl zamlžených hlubin paměti právě včas, aby svůj kus vyprávění posunuly dál a přidali k celku, zatímco celková tapisérie se postupně zaplňuje jednotlivými dílky jako široký obraz s přesahem do braku, mystična i čisté poezie. A vtipné je to jako bájná Nejsmutnější hudba světa, k čemuž přispěl i skvělý překlad na MFF KV. (20.07.2015)