Diablov advokát

Kdo by věřil, že po mírně unaveném úvodu budu na konci tak nadšený? Po každé projekci se těším na další zhlédnutí, kdy už už čekám, že se mi rozjezd bude v kontextu dalšího děje zdát lepší. Takhle je až moc nevinný, ale o to větší překvapení přichází, když začne příběh už prakticky ve třetině velmi zajímavě nabírat tempo a atmosféra zhoustne natolik, že za každým záběrem čekáte leknutí. Není se čemu divit, režisér Hackford umí nasadit hodně znepokojivé momenty (geniální a temná sexuální scéna) a do nevinných okamžiků kontrastně přidává obrazové i zvukové vsuvky tajemna. Těžko ale posoudit, nakolik by uspěl, nebýt herců. Reeves totiž předvádí nejlepší výkon své kariéry a Pacino se díky tomuto dílu definitivně stal nedostižným hereckým chameleonem. (26.08.2006)

Novodobý Faust. Nejlepší příspěvek satanistické filmové vlny konce milénia (KONEC SVĚTA, DEVÁTÁ BRÁNA, STIGMATA), spolu s PŘICHÁZÍ SATAN a VYMÍTAČ ĎÁBLA nejlepší satanistický film vůbec a ultimátní právnické drama. Jen ty okatě digitální efekty si mohli odpustit. Al Pacino je ďábel (tentokrát doslova). (08.11.2005)

Přeci jen Ďáblův advokát malinko zestárnul a navíc co si budeme povídat, nejlepší byl poprvé. Přesto ve své době znamenal minimálně dvě věci: minimálně dvacátou parádní postavu, kterou skvěle zahrál Al Pacino. A Keanu Reeves není tak špatný herec, jak si občas lidé myslí. Pokud si dobře vzpomínám tak Pacina daboval Heřmánek a bylo to možná ještě větší jízda než v originálním znění. 80% (15.06.2020)

Zručně namixovaný koktejl kvalitní filmařiny, dobrého příběhu, správě moralizujícího námětu s hororovým nádechem a v neposlední řadě strhujících hereckých výkonů (zejména lahůdkového Pacina, který na sebe strhává veškerou pozornost)... A co je důležité, celý děj je precizně gradovaný, od svižného úvodu, až po grandiózní finále v Miltonově kanceláři nemáte důvod se nudit. Šmrncovní film, který s klidným srdcem doporučím filmovému laikovi i náročnějšímu divákovi. "Vanity, definitely my favorite sin..." 90% (23.12.2006)

Vždycky fascinovaně pozoruji ten závěr, ve kterém Pacino skloubí shakespearovský způsob projevu s neskutečným hereckým nasazením, díky kterému mám skoro chuť jeho postavě fandit. "Já jsem humanista", není důležitá absurdnost toho tvrzení, důležité je to, že by mu to člověk i věřil. Pacinův Satan je jednoznačně jednou z nejlepších filmových postav, co jsem viděl a právě proto bylo třeba vícero projekcí, abych docenil i Reevese a Theronovou - oba si tu sáhnou na dno a oběma jsem věřil veškeré emoce (a způsob, jakým trpí postava Charlize, to je neuvěřielně intenzivní část příběhu, která by sama o sobě mohla sloužit coby torzo nějakého vlastního filmu). Scénář je podobně jako třeba u filmu V moci ďábla obdivuhodný ve svém ladném skloubení mystického a racionálního a i když je film možná o trošičku delší, než by bylo třeba, každou minutu je zajímavý. "Proč právě právníci? Protože se dostanou všude." Po čertech pravdivé... (29.09.2002)