Stále spolu

Návrh na alternativní název: Pokrytecký psychopat a jeho továrna na asociální neurotiky. __Z hlediska formy je film konvenční, ale z kontextu je cítit, jak omezený prostor režisérka měla: V případě konfrontace by se Petr kousnul a natáčení by skončilo, v případě podlehnutí Petrovým manipulacím by dokument ztratil jakýkoliv smysl. Pokud to nešlo během natáčení, o to víc bych však žadonil po větší vynalézavosti v postprodukci. __ Autorka filmem předává hlavně emoce a atmosféru; informací je pomálu a otázky si klade divák sám - což je vlastně dobrá koncepce. Proč by autorka sama měla řešit sociální singularitu tohoto typu? Zamířením kamery na sebejistého, cholerického a navenek licoměrného (uvnitř zřejmě velmi vypočitavého) člověka poodhalí další hranici našeho společenského uspořádání. Tady totiž nejsou v konfronaci "konzumní" a "přírodní" způsoby života nebo "konvenční" a "alternativní" koncepce rodiny (to jsou jen zcestné interpretace a záminky pro racionalizaci). Tady jsou v konfrontaci sebestředný jedinec, který chce kojit svoje autoritářské (a jiné zvláštní) potřeby a zneužívat slabostí sociálního státu, a státní instituce, které neví, co si počít s parazitem! Z tohoto pohledu je film zajímavým příspěvkem do celospolečenské diskuze. (26.05.2015)

Český Captain Fantastic ze Šumavy... Formálně není dokument režisérky Evy Tomanové ničím výjimečný, je to spíš jen taková podprůměrná dokumentární tvorba, nulová kreativita, jak režijní, tak i kamerová či střihová, ovšem obsahově jde o velmi zajímavou dokumentární sondu do života alternativně smýšlející a žijící rodiny, jejíž životní styl připomíná tradiční (kupříkladu romské) nomády nebo možná životní styl Středoevropana před nějakou tou stovkou let, nápodobni patriarchálnímu modelu a žití v harmonii s přírodou. Patriarcha Mlčoch se svou manželkou jsou ideálně vybraní představitelé - on vzděláním inženýr, ona učitelka, jejichž IQ garantuje cílovému diváku dokumentární tvorby jakous takous empatii a možnost porozumění (stejný případ byl výše zmíněný Sundance hit Captain Fantastic, oč jinak by vyzněl film, kdyby alternativně žijící hrdina byl velmi nízké inteligence a životního rozhledu) a i přesto narazí na morální a hodnotové odsouzení (osobně mám také problém s filozofií ,,profesionálního otcovství" - at si pan Mlčoch klidně vychovává své děti, jak chce, ale za své!) - většina dětí z mého pohledu pedagoga i obyčejného diváka má objektivně problémy s komunikací a je velmi špatně socializovaná. Na druhou stranu oč méně se děti či oba dospívající hoši umějí vyjadřovat, o to lépe jsou na tom po stránce fyzické či hudební aktivity. Celý film je dobrým dílkem k mozaice názorů v právě vedené společenské debatě, kam až má právo stát zasahovat při výchově dětí, zda je jejich výchova cele v moci rodiny, či zda má odpovědnost (a kontrolu) přebírat stát. V Norsku by takováto rodina zcela jistě žít nemohla a Barnevernet by zřejmě panu Mlčochovi a jeho manželce děti odebral a umístil je do péče pěstounů a přeneseně státu, u nás (naštěstí) ještě stále manželé Mlčochovi mohou své děti vychovávat podle svého hodnotového rámce a svých rodičovských zásad. Važme si téhle svobody...rodina Mlčochových je jejím lakmusovým papírkem... (26.07.2017)

Viděno v kině a nelituju. Co se týká dokumentu jako takového, má dobré tempo díky střihu a práci s kamerou, delší záběry zase dobře doplňuje hudba. A dokonce i dlouhé záběry bez hudby fungují - třeba Kašparův rozhovor o tom, jak se mu doma "líbí". Režisérka hlavu rodiny moc nestresuje a nekonfrontuje s odlišnými pohledy, divák si ale i z jeho projevu může i tak dobře udělat názor.... Samotnou rodinu moc nekomentuju, snad jen že o vyrovnanosti a štěstí těch dětí vypovídá to, jak se tváří a kolik z nich má vady řeči a neurotické projevy... (14.07.2015)

Já to taky viděl. Bohužel si tvůrci vybrali na zfilmování takhle šílené a falešné téma. Ten dokument je IMHO filmařsky natočenej obstojně v rámci dokumentů, daleko lépe než Váňové, Věry, Zikmundi, Trabanti, Šmejdi apod. kde to zase monstr tahají zase tématem. Nemám nic proti alternativcům a vždycky mi byla sympatická postava poustevníka ve Slavnostech sněženek. Ale tohle je vyloženě vylhaný tím jak kolem kontroverzních témat autoři tancují jakoby nic a jsou připosraný z jakýkoliv konfrontace. Netuším, nakolik jim to musel pan Petr schvalovat, ale mám pocit že dost. Přijde mi, že do toho tvůrci šli s tím, že je ta rodina opravdu strašně nezávislá, tatínek je cool hipísák, pak přišli na to, že je to vlastně trošku sociopatickej diktátor, rodina nezávislá není ani omylem. Tak nevěděli, co si s tím počít. Původně to měla být snad jejich oslava, vyšlo z toho něco kdy si štáb sám neví, co má myslet. Sám se přes přes svou práci resp. práci a platbu milionu účtů považuju za docela nezávislého člověka. Proč? Protože když se rozhodnu dneska na všechno vykašlat, vybrat si peníze, všechno prodat tak mám prostředky na to dělat si co chci hodně hodně dlouho, stylem Christophera McCandlesse někde ve srubu na Aljašce možná do konce života, to je nezávislost! Co není nezávislost: Tahle rodinka mi přišla docela zajímavá do chvíle, než jsem se dozvěděl, že ten jejich romantický život bez výdobytků moderní civilizace a závazků v souladu s přírodou a kočováním po světě je financovaný výhradně ze soiálních dávek, což ten dokument pomalu zamlčuje, resp kolem toho srandovně tancuje. Sorry, ale na tom nasekat si 9 dětí a nechat si je ve jménu alternativního stylu života vyživovat státem mi fakt nepřijde nic k natáčení dokumentů. Ale asi je to moderní a hrozně smutný. Ne vážně, tohle mi fakt drásá žíly, že je tohle schopný brát jako něco víc, nedej bože nezávislého. Ty lidi jsou chudáci závislejší víc než a kdokoliv z nás pravděpodobně. Dost by mne zajímalo nebo vlastně radši ne, s kým že je vlastně dcera těhotná, měl bych jeden tip, fuj. Doporučil bych to lidem, co se chtějí nasr... U mne to tak fungovalo dokonale. 2/10 (27.05.2015)

Autoritativní vůdce smečky, submisivní vysokoškolačka a jejich kopa případů pro psychology. Děti s omezenou individualitou, které říkají a myslí si to, co chce jejich otec. Odpověď na otázku „jak si představuješ svoji budoucnost?“ od jednoho z nejstarších synů zněla „nikdy si nepředstavuji, ani co bude zítra“. Asi jsem málo alternativní, ale mně to přišlo až děsivé. Jen dvě hvězdičky, protože si nejsem jistý, jestli to nerežíroval převážně Petr Mlčoch. (26.11.2015)