Victoria

Je mi až hanba přiznat, že takovéto filmové kousky propadají mým filmovým sítem téměř bez povšimnutí. Nebýt ukázky traileru na jedné lokální televizní stanici, utekl by mi i tento filmový počin. Victoria má bravurně vybudovanou atmosféru, která činí celý snímek dokonale syrově uvěřitelným. Přičtěte si k tomu sympatické ústřední postavy a reálie zadumaného ranního Berlína, a dostanete film, který by jste si neměli nechat ujít. Bohužel, i zde se jedna chybička našla, a to konkrétně ve velmi dlouhé stopáži, v níž si na pár místech režisér vypomáhá hodně lacinými berličkami. Až na tento detail jsem byl dokonale nadšený a ohromený. Tohle vážně stojí za zhlédnutí! (29.11.2015)

Jak to může dopadnout, když se španělská naivka dá dohromady s týpky z ulice? + filmu přirozenost, spontánnost, dialogy - filmu pomalost, táhlost; první půlka působí jako nevinný studentský skoro "erasmácký" mejdánek, druhá je ostrým, drsným, syrovým bojem o život, jehož společným jmenovatelem je strach a zoufalost. Výborná Laia Costa, tuším, že si při filmování sáhla na emocionální dno.... (21.07.2016)

Viktórie je oslizlá pizda z Madridu. Oslizlá natolik, že o ni nikdo neopře kolo ani na technopárty zfetovaných zoufalců v Berlíně, a to tam na hajzlech ti zoofilové běžně protáhnou dobrovolně odpad kdejaké genetické anomálii. Ke vší té neodolatelné přitažlivosti disponuje Viktórie také snad nejzářivějším intelektem z celého arboreta. Hravě úplně sama zvládá i fotosyntézu!!!, a kdyby ji někdo zalil, určitě i úspěšně zakoření. Ale tady ji možná trochu křivdím a povrchně usuzuji jen podle jejího chování. Za celou dobu totiž řekne asi šestkrát „jes“, dvakrát „nou“ a jednou „šnaps“, jinak se jen tváří jak Marí Kykyrí po pozření polonia. A tahle nádherná jaderná vědkyně narazí v klubu na neméně intelektuální a rozkošnou partičku mimořádně zářivých astrofyziků ve složení vypatlaný agresivní skinheadský mukl, dutý perský vekslák, diagnostikovaný retard a slizký kolonádní obšoust, načež spolu v tom nitrolebečním vakuu okamžitě začnou rozbíjet atom v přímém přenosu. No, das Experiment „ein Reich, ein Záběr“ se sice místy táhne víc než tchýnin chrchel, nicméně v momentech, kdy ti kandidáti na Nobelovu cenu za mír mezi měňavkami zrovna patnáct minut netrsají na jednolitou disharmonii hoblování vinylu nebo dvacet minut zasněně nefilosofují o světotvorných metafyzických pochodech ve svých cytoplasmatických membránách, jsou kriminální trampoty té nehumanoidní spodiny nesmírně dynamické a realisticky působící. Být to o třicet pět minut kratší, klidně bych i přihnojil. (11.02.2016)

(BE2CAN, Lucerna) Velmi intenzivní zážitek, sympatické postavy, vysoká míra uvěřitelnosti a forma, z níž padá čelist k zemi. Pro mě zdaleka nejlepší zážitek letošního Be2Can - dostatečně málo zadumané, bez snobského řešení existeciálních otázek a dokonce s dějem! A tleskalo se, heč. (18.10.2015)

Úplne pripečená Španielka sa dá do reči s typmi, čo sa im ani bicykel nedá zveriť, a potom s nimi ide vylúpiť banku. A tak to aj dopadlo. Celý čas som rozmýšľala, či je taká sprostá, alebo šibnutá. Je síce pozoruhodné, že je to na jeden záber, či na koľko, ale v podstate sa tam ktoviečo (možno práve preto) neudialo. Celkom príjemný film, Laia Costa zahrala autenticky, kvôli jej naivite by som jej najradšej dala po hlave veľkým kladivom, ale ospevným ódam nerozumiem. (29.01.2016)