Sopka Ixcanul

Guatemalský film, to je niečo. Na jednu stranu sledujeme niečo skutočne exotické, na druhú vidíme, že scenáristické a režijné osnovy sú všade rovnaké. Film nám predstavuje folklór etnika, zároveň sa však nebojí ich zvyky kritizovať a túto kritiku demonštrovať na osude mladej skoro ženy. Film mohol byť na to, čo zobrazuje o niečo emocionálne silnejší, výsledný dojem je ale rozhodne pozitívny a človek má pocit, že sa zase dozvedel niečo nové. (23.06.2015)

Je vidět, že úvahy a plány indiánských holek se příliš neliší od "těch" našich. Někdy i jim se to občas zvrtne a nevyvede. To ovšem není jádrem tohoto filmu, které by bylo třeba vylousknout. Tím jsou rodinné vztahy: Maríe a matky, ale především Maríe a matky s otcem, které mě zde především zaujaly. Ale nejen to; mentalitu milence i nápadníka, je třeba rovněž docenit. Ceý svět pod sopkou se jeví hodně, když ne barevný, tedy tónovaný, alespoň na pozadí černobílých vztahů naší cilivizace (buď láska nebo nenávist). A také "hadí mystika" je něo, co známe jen ve velmi zředěné formě, tady není had ďáblem nabízejícím rajské ovoce... (22.05.2020)

Zajímavá sonda mezi indoše v guatemalském prdelákově. Žijou v chýši, pěstujou kakao, chlastaj v nejbližší "hospůdce" a mladí chtějí šukat. Bohužel výběr není veliký, tak se hlavní hrdinka spustí s nejbližším, poblitým debilem. No udělá se do ní no. Takže problém, protože amant, kterému je ofiko zaslíbená, místní předák plantáže, nebude chtít vychovávat cizího haranta a tak může celu famílii s klidem vyhostit. Na následujících událostech se tvůrcům daří zobrazit, jak jsou indiáni v Guatemale podřadní. Stále jsou velice pověrčiví, z čehož proudí problémy a když už by chtěli využít výdobytků civilizace, tak je zradí jazyková bariéra. Neumí španělsky a "normální" obyvatelstvo zase indiánsky. Líbilo se mi, že rejža občas přeskočil vyhrocené scény. Jsou tam přece jenom většinou neherci, kteří svoje party zvládají, ale lepší se nepouštět do ňákých větších akcí. Přišlo mi to vlastně jako hranej dokument a to myslím v nejlepším smyslu. (13.03.2020)

Film z Guatemaly som ešte nevidel. To je vcelku originálne. A preto z filmu dostaneme aj veľkú dávku kultúry, ktorá skutočne je zaujímavým elementom. Rovnako musím povedať, že postavy tohto filmu sú vynikajúce. Vedia film správne viesť, sú zaujímavé a nepôsobia čiernobielo. Každopádne je scenár miestami trošku priehľadný a vieme odhadnúť, čo sa bude diať neskôr. Film pôsobí aj trošku artovo a miestami jeho tempo je dosť pomalé, ale na druhú stranu v druhej polke filmu začnú byť všetky jednotlivé elementy veľmi zaujímavé a skutočne človeka držia. Napriek tej jemnej priehľadnosti. Osobne si trošku ale myslím, že posledná polhodinka filmu je asi jeho vrchol. Dokonca si myslím, že to mohla byť jeho ústredná myšlienka, ktorú sme mali sledovať celý čas, ale tak, čo človek spraví. Nemôžem hodnotiť film podľa toho, čím by som chcel, aby bol, ale podľa toho čím film je. A rozhodne to čo tu máme je veľmi dobré. Nemyslím si, že by som si film pozrel znovu, no to jedno pozretie neľutujem. Ak máte radi trošku originálne témy a kultúru, tak si to čeknite. Myslím si, že budete spokojní. Hodnotenie: B+ (25.02.2017)

Příběh, který musí být povědomý každému, ne nutně v konkrétní, spíš v obecné rovině. Ve filmu totiž vystupují dvě Maríe (a patrně i dvě Guatemaly). První je jako ten pašík tažena na provaze (přičemž za provaz lze dosadit eklektické duchovno, vůli rodiny/komunity/tradice, ale i vábení amerických dálav a amantův (ne)slib), tedy María coby figurka v rukou svévolného vnějšího světa. V nitru této figurky žije druhá María, autentická, svébytná bytost, toužící po vymanění, po SVÉ cestě. Jenže pevně utažený špagát je všudypřítomný. I kdyby našla sílu ho přestřihnout, nepůjde zas o vítězství toho druhu, které vám umožní získat jen další důkaz, že zvítězit nelze? (28.02.2020)