Ja, Earl a dievča na zomretie

Je to milé a emotivní. Jen škoda, že je tam ten ohraný příběh stredoškoláka, který si myslí, že nikam nezapadá. Nicméně celkový příběh a přátelství s umírající dívkou je povedený, stejně jako zakomponování filmů a jejich remaky. Není tam nic drastického ani akčního, což umocňuje tu klidnou a pohodovou atmosféru i přes probíhající umírání. (25.05.2017)

Přesně tohle od filmů vyžaduji. Me and Earl and the Dying girl je perfektním příkladem filmu, který má svůj vlastní xicht, tak trošku se vymaňuje ze škatulek, a i když je to více méně stále stejná písnička, tak Vás dokáže ihned bouchnout přes prsty, abyste vůbec nemohli přemýšlet o podobných hovadinách, jakože tohle jsme už dávno viděli. Prostě Vás vtáhne. Inovativní maličkosti umně dávkovány tak, aby nepřekážely. Klišé schována a zaobalena tak, aby nevypadala jako klišé. Příjemní herci a navíc ty drobnosti které prostě pokud chcete a nebudete líní, najdete a budete si je neskutečně užívat. K tomu všemu skvěle padnoucí hudba a tíživý závěr, který nenechá jedno oko suché. Přesně tohle já jednou za čas potřebuji, totálně se zbláznit do filmu a přehlédnout všechny jeho menší nedostatky. Tam kde daleko více protlačované Paper Towns končí, tenhle snímek teprve začíná a jde o pořádný kus dál. Prozatím indie komedie/drama roku a nejspíš tomu tak i zůstane. (26.09.2015)

Konečně jsem se dočkal. Po mnoha, většinou průměrných, nebo trapných pokusech, natočit film na tohle téma. Už jsem ani nedoufal, ale pak přijel můj princ Alfonso. A výsledkem je tenhle skvělý film. Tak milý a tak smutný, citlivý a zároveň krutý. Přesně, bez nějakých hluchých míst a klišoidních vložek. S výbornými herci, skvělou hudbou a koncem, který mě rozebral do nejmenší součástky. Víc snad už ani nemá cenu psát. Maximální spokojenost. (28.10.2015)

Spoilery! Trošičku mi překáželo, jak strašně cool se film pokoušel být. Dost se mi líbila forma. Proložení filmu všemožnými animacemi působilo příjemně. Velmi příjemný je i soundtrack. Příjemné bylo i to, že se snímek snažil zachytávat poslední okamžiky života tak nějak bez příkras, což mě na jedné straně dost potěšilo, ale na té druhé jsem měl pocit, že to až trošku v tomto ohledu přehání. Třeba tím, že jediným větším kamarádem hlavního hrdiny je cool černoušek. Potěšilo mě i milion odkazů na slavné filmy. Dokonce i hlavní hrdina byl cool filmař. V samotném závěru vytvořil dokonce tak cool film, že z něj jeho umírající kamarádka umřela. Tomu se říká talent. Dokázal dokonat to, co leukémie započala. Děj je samozřejmě pěkný. Postavy jsou sympatické. Bavilo mě to, ale neoslnilo mě to. Dokonce mi ani slzička neukápla. (06.11.2016)

O umírání mezi puberťáky zase trochu jinak. A znovu bez parazitování na vážném tématu. Těmhle dvěma hvězdy sice moc nepřály, leč fanouškům nezávislých romantických dramat ano. Tedy do určité míry. Nebude to úplně o vytahování kapesníků, Earl a další si jdou svou vlastní, jinou cestou. A to je jenom dobře. Nepodbízí se, nehledají viníky. Tvůrci představují tak trochu neviditelné hrdiny, přičemž vše se začne točit okolo okaté holky, kterou zevnitř sžírá leukémie. Zase tu máme mladé hrdiny, které spojuje smysl pro kousavý humor i bystré poznámky. Chemie mezi ústředním duem není tak silná, navrch si troufám tvrdit, že pro Dakotu Fanning (Teď a tady), Josepha Gordon-Levitta (50/50) nebo Shailene Woodley (Hvězdy nám nepřály) tvůrci na podobné téma napsali zajímavější/silnější postavy. Něco mezi třemi a čtyřmi. (26.10.2015)