Čarodejnica

Čarodějnice se může pochlubit naprosto skvěle vystavěnou atmosférou, která na člověka dýchne od samého počátku snímku a vtáhne ho nejen do děje, ale i do samotného prostředí, v němž se odehrává. Neznámé herecké tváře dodávají na autentičnosti a první polovina je opravdu parádní hororovou podívanou v duchu těch nejlepších tradic, kdy se bojíme nejvíce toho, co nevidíme, nemůžeme uchopit a poznat. Tvůrci nám čarodějnici odhalují v krátkých záblescích, což ještě umocňuje děsivost onoho výjevu. V pasážích, kdy se na scéně odehrává poklidný a těžký život rodiny, můžeme stejně pociťovat jakousi zlověstnou přítomnost zlých sil. Také každý zdlouhavý záběr na les, kterým je obydlí hlavních hrdinů obklopeno, má značně znepokojující nádech. Samotný závěr byl v mnohém trochu přes čáru a mohl leckomu pokazit jinak výborný dojem, ovšem já s ním neměl větší problémy. (05.05.2016)

Čarodějnice je návratem k základům žánru, jehož filmová podoba vykrystalizovala ve 30. letech minulého století, tedy návratem k pečlivé práci s atmosférou. Můžeme sledovat postupné znejistění a ztrátu opor formujících duchovní a fyzický svět přistěhovalců do Nového světa v 17. století. Strádání vede až k rozpadu rodiny, již máme tendenci považovat za základní stavební kámen společnosti. V oné době byla nejdůležitější komunita. Mimo ni existovalo jen živoření a z dlouhodobého hlediska nulová šance na přežití v divočině. Klíčová pro snímek je už úvodní scéna vyobcování z lůna církve a komunity, tedy nejkrutější možný trest, tvrdší než trest smrti. To, co následuje, je logický pád do temnoty a zmaru. Tak, jako jsou šamanské kouzelnické rituály realitou kmenových přírodních kultur, jsou čarodějnice realitou pověrami a náboženstvím formovaných lidí raného novověku. Střet pobožnosti, jejíž hloubku si sekularizovaní Evropané zkažení vědou a moderními technologiemi neumí představit, se svobodomyslností a hedónismem vyznavačů hříchu, je právě tím, co činí snímek tak působivým. Čarodějnice není efektní a draze udělaný film, je ale precizně natočený se znalostí tématu a vědomím, čeho chce filmař docílit, v neposlední řadě se vyznačuje vytříbeným smyslem pro detail. Část popkornově laděných diváků se patrně bude cítit o některé kejkle ochuzená, pro mě je ale snímek ukázkovým příkladem, jak má vypadat horor a kdyby si Eggers v závěru odpustil příliš jednoznačný výklad událostí, mohlo to být za nejvyšší sazbu. Celkový dojem: 85 %. (31.12.2021)

Půlka sedmnáctého byla psycho i ve staré dobré Anglii natož v té New, daleko za mořem. Ve světě, kde nic nebylo jako doma. Světě plném jiných rostlin, zvířat, indiánů... Ve světě divokém i na tehdejší dobu. To už chtělo panečku nějakou víru aby se člověk sebral, opustil dům s okny ve kterých bylo sklo, přeplul oceán a začal znovu v cizí divoké zemi... Naše rodinka si navíc nevybrala pro vybudování zrovna to správné místo. Jejich sousedka si k nim sice chodí pro baštu, ale tím jejich sousedské vztahy končí. Díky tragickým událostem, které rodinu postihnou se na všech členech začne podepisovat těžká schýza. Ta, prohloubená neznalostí a až fanatickou víru v Boha (která je v kontextu dobu pochopitelná) způsobuje další a další rozkol rodiny, která si sama sobě začne být nebezpečnou. Závěr mne zaujal, ale přeci jen, najednou to tajemna a mysteriózna přeskočilo, resp. přeletělo :-) někam jinam a nevím jestli je to dobře. Hudba byla velmi dobrá. Hnědé filtry skvěle navozovaly tíživou atmosféru i farmářova rodinka v dobových kostýmech a mrtvolně tichý podzimní listnatý les (podobně jako v Blair Witch) byl strašidelný sám o sobě.... Dávám za tři klasy nahnilé kukuřice. * * * (17.08.2016)

Čarodějnice působí jako film z jiné planety, nebo lépe řečeno, jako sdělovací médium ze zcela jiné doby. Přijímá sice současné žánrové kvóty a povrchové napětí čerpá z oblíbeného vzorce skupinka lidí - chata - okolní les - nadpřirozené zlo, ale vnitřně se ostře vymezuje tomu, co pokládáme v moderním hororu za běžné a tedy vlastně správné. Dění není orientováno na pravou podstatu a charakter zla, nýbrž na psychiku a chování jeho obětí, což ruku v ruce s jejich náboženským fanatismem rozprostírá už tak děsivou hrozbu i do jejich vlastních řad a divák si nemůže být jist, kdo je ještě oběť a kdo lovec (jak nám říká už scéna se psem a králíkem). Je pravda, že s podobně iracionálními postavami se těžko sympatizuje, ale ona důkladná práce s navozením dobovosti, tehdejších životních řádů i samotnou starobylou angličtinou přímo drtivě navyšuje naturalismus a autenticitu, takže se skutečně cítíme jako v (jiné) realitě, přestože je nám již na začátku sděleno, že příběh vychází ze staré lidové báchorky. A jestliže tato snaha o přidanou historickou hodnotu trochu ubližuje očekávanému hororovému obsahu, formální stránka je bezchybná. Náhlé střihy sladěné s hrůzu nahánějící nemelodickou hudbou utnou scénu přesně v jejím vrcholném okamžiku, takže její efekt nemůže zeslábnout, prostředí je zásluhou pomalých kamerových jízd a pečlivě inscenovaných záběrů využito famózně a žádný obraz nepůsobí lacině ani předvídatelně. Nejsme násilím nuceni, abychom se báli, jak to známe u dnešních "lekačkových" duchařin, ale strach je všudypřítomný a neodbytný. Zkrátka jiný, poctivější a lepší horor... 80% (27.03.2016)

Nejen proto, že je většina lidí na Čarodějnici hrozně zlá, se jí musím zastat. Hlavně kvůli Anye Taylor-Joy, do níž jsem platonicky zamilovaný již tolik let a když vidím, co režisér Robert Eggers provedl v Lighthouse, je toto jen slabý šálek čaje a bůhví, co nás ještě čeká. Produkční společnost A24 si od něj nechá ráda něco natočit a jistě to zas bude hit v těch správných kruzích (vítěz Sundance, kdo by to byl při pohledu na zdejší hodnocení řekl)...6/10 za očekávaný haluz konec. (12.05.2020)